Výlet na Českobudějovicko může být plný zážitků – městských i těch přírodních. A třeba se dočkáte i soukromého varhanního koncertu

Jižní Čechy jsou klasicky považovány za kraj rybníků a „na první dobrou“ každý ví, že právě sem míří turisté (obvykle ve velké míře i ti zahraniční) obdivovat krásy Českého Krumlova a také zámku Hluboká. Ovšem i České Budějovice mají co nabídnout. Brázdit jihočeskými městy i krajinou lze přitom prakticky v kteroukoliv roční dobu – a je fakt, že navzdory všem předem připraveným plánům si vás ty nejvíce nezapomenutelné zážitky najdou úplně samy…

Když už člověk míří na dovolenou či prodloužený víkend, obvykle si připravuje nějaký cestovatelský itinerář – a ví, co by rád viděl a navštívil. Konkrétně České Budějovice jsou pak ideální výchozí bod pro objevování okolí, jelikož nejen ve městě samotném, ale i v bezprostřední vzdálenosti od něj, je toho k vidění (i zažití) opravdu spousta. A také ti, co nejsou zrovna příznivci „městské turistiky“, nepochybně uznají, že „Budějce“ mají – minimálně v okolí centra a slepého ramena Malše – skutečně malebnosti na rozdávání. Velký obdiv pak patří také městským floristům, květinové instalace nejen na náměstí, ale i v přilehlých ulicích musí potěšit skutečně každého. A protože právě zdejší náměstí Přemysla Otakara II. je jedním z největších čtvercových náměstí v Česku, rozhodně stojí zato vydat se jej obdivovat pohledem shůry. A tak se – i s mámou, která se na výletě do Budějovic rozhodla zavzpomínat na léta, kdy tu studovala – v úvodu jihočeského pobytu vydáváme na Černou věž.

Renault Espace – ideální parťák na výlety ve více lidech7. 9. 2021

Na Černou věž jen v kondici!

Černá věž, která v minulosti sloužila jako věž strážná a hlásná, dnes všechny, kdo zdolají 225 schodů, odmění fantastickým výhledem nejen na celé Budějovice, ale i na jejich široké okolí. Cestou vzhůru – s plícemi na jazyku – se dozvídáme, že syn zdejšího posledního věžného dokázal nahoru vyběhnout (ano, VYBĚHNOUT) za jednu minutu a deset vteřin. A jeho čas poměrně nedávno překonali studenti sportovního gymnázia, kteří celý výstup (či spíše výběh) zvládli dokonce v čase pod jednu minutu. My jsme lemry. A tak se vzhůru posunujeme kosmickou rychlostí cca 0,5 schodu za vteřinu. Přesto ale (po raději blíže nespecifikovaném čase) dospíváme k cíli a klasicky se kocháme. Ti s bystrým zrakem i z výšky odhalí v dlažbě na náměstí tzv. bludný kámen. Ač jeho minulost rozhodně není nijak pozitivní – v jeho místě údajně v minulosti stával popravčí špalek – dle dnešních pověstí prý ten, kdo jej po 21. hodině nevědomky překročí, ztratí orientaci a bude bloudit ulicemi. Budeme si tedy dávat pozor…

TIP: Název po Černé věži nese také stylové ubytování Rezidence U Černé věže, které je od této turistické atrakce „co by kamenem“. Ovšem žádný strach, ačkoliv nabízí i ubytování v loftech, místo točitých schodů můžete využít výtah…

Po věžním sportovním výkonu spěcháme centrem dál – a to v souladu s další plánovanou zastávkou, sousoším nazvaným Humanoidi. Jedná se o moderní sousoší z dílny českobudějovického sochaře Michala Trpáka, který právě tímto dílem upozorňuje na znaky dnešní doby – tedy neustálý spěch, honbu za vytyčenými cíli, a to bez času na to pořádně se rozhlédnout. Prosím, rozhlédněte se. Zejména tedy na přechodu na Lannově třídě, kde je sousoší umístěno (ale i na všech dalších českobudějovických přechodech). Zdejší semafory jsou totiž pravděpodobně seřízeny právě pro humanoidy, jelikož ani my, a to po pořádném schodovém tréninku, jsme nebyly schopné přejít, aniž by se zelená nezměnila na červenou ;-).

TIP: Pokud budete chtít zapomenout na stres a naopak doplnit energii, rozhodně vyzkoušejte českobudějovické Praži Café. Kromě piva s poměrně chytlavým názvem „Březí koza“ tu nabízejí skutečně famózní snídaně. My tedy budeme na francouzské toasty se slaninou a javorovým sirupem rozhodně ještě dlouho vzpomínat…

Hluboký zážitek?

Ačkoliv České Budějovice mají necelých sto tisíc obyvatel, historické centrum města lze i s posezením u vína/kávy projít během jednoho odpoledne. A tak je jasné, že druhý den bude na programu „cesta z města“, a to rovnou lodí. Právě na vlnách Vltavy lze totiž přímo z Budějovic během cca hodiny a půl doplout do přístavu pod zámek Hluboká (pokračovat je možné až do Týna nad Vltavou, veškeré podrobnosti o lodních linkách, ale třeba i splavnosti pak najdete na webu Stezka Vltavy). Zámek je to nepochybně impozantní, okolí překrásné (na zdejším golfovém hřišti se navíc v době naší návštěvy konal čapí slet), ale minimálně ti, kdo zrovna nemusí masovou turistiku, asi v extázi nebudou. V extázi nebudou ani ti, co ve tmě nevidí, okna zámku jsou totiž kompletně zatemněna z důvodu ochrany interiéru před sluncem, výsledkem je tak prohlídka za sporého umělého osvětlení, které – jak naznačily i nepříliš spokojené reakce dalších návštěvníků – není zrovna to pravé ořechové. Což lze bohužel říci i o výkladu, při němž nezbývalo než s úsměvem vzpomenout na filmového Štěpána Šafránka, který během improvizované prohlídky bezdíkovského panství zvládl kromě exkurzu do dějin sexuality návštěvníky seznámit i s tím, jak impotence zdejšího hraběte vedla ke zrušení práva první noci. Na druhou stranu, poměrně inspirativní (a nadějeplné) by mohlo být shrnutí z úst jedné z filmových návštěvnic – tedy že i neschopnost může zplodit pokrok…

TIP: V prostorách zámku, resp. v zámecké jízdárně, má jednu ze svých poboček také Alšova jihočeská galerie – její návštěvu tedy můžete spojit s prohlídkou Hluboké (a další pobočku pak najdete přímo v centru Českých Budějovic, pár metrů od zmiňované Černé věže).

Jelikož je ale krásný den, záhy po prohlídce rychle míříme do zdejších zahrad, kde si užíváme sluníčko a následně se vydáváme také posedět k řece. Ti více aktivní – či ti, kterým společnost dělají děti – pak jistě budou nadšeni i zdejším Sportovně relaxačním areálem, kde si lze užít adrenalinovou zábavu v lanovém centru, na minigolfu, či využít možnosti půjčení paddleboardů a kajaků. Vzhledem k tomu, že loďka zpět do Budějovic vyplouvá kolem čtvrté, prostor na nudu rozhodně nezbývá, po kávě a zmrzlině tedy míříme zpět a plánujeme přesun z města do místa, které není tak cestovně exponované jako třeba Hluboká, tedy do Trhových Svinů. Výběr této destinace je však velmi prozaický, nedaleko bydlí mámina spolužačka ze studií…

Jihočeská pohoda

I když konkrétně Sviny asi nejsou zrovna „profláklý“ turistický cíl, právě v jejich okolí si lze skutečně vychutnat ten pravý jihočeský esprit. Míříme tak např. do přírodní rezervace Červené blato, která je díky rozsáhlému rašeliništi považována za jednu z nejzajímavějších v Česku. Jelikož zdejší naučná trasa (vedoucí převážně po dřevěných chodníčcích) má okolo pěti kilometrů, je ideální i pro „městské povalečky“, jako jsme my dvě. Co je však na celých „blatech“ nejlepší, je to, že tu prakticky není ani živáčka. Zato jsou tu doslova lány borůvčí – není tedy divu, že v nedalekých Borovanech se také pravidelně v létě koná Borůvkobraní a zdejší specialitou je žahour, sladká omáčka z borůvek. A ačkoliv sezóna borůvek je samozřejmě časově omezená, borůvkové dobroty si v jižních Čechách užijete prakticky po celý rok.

V poklidné „turistice“ pokračujeme i den následující, kdy jsme vyslány po naučné stezce Trhosvinensko. Vede okolo Buškova hamru, jednoho z mála funkčních hamrů v Česku, a také lesem. Možná, že budete mít pocit, že cestou slyšíte pávy – a nebude to jen pocit. Vlastně budete moci slyšet chrochtat i nějaké to divoké prase. Ale není třeba brát nohy na ramena. Po cestě se totiž nachází „Útulek pro prasátka v nouzi“. Což je tedy trošku eufemismus, jelikož ona „prasátka“ jsou pořádně velké „svině“ :-), zdejší zachránci však kromě nich poskytují pomoc vlastně veškeré zvěři v nouzi.

A možná tato vstřícnost souvisí i se zdejší lokalitou, v bezprostřední vzdálenosti se totiž nachází místo ryze magické, poutní kostel Nejsvětější Trojice. Nejenže dodnes není známo, kdo je jeho autorem (a někteří vzhledem k řadě specifických prvků a symbolických odkazů spekulují o tom, zda jím není slavný Santini), ale v nedaleké kapli se nachází také údajně zázračný léčivý pramen.

První brazilská transgender pastorka využívá víru k pomoci lidem, jako je ona26. 8. 2021

Ač dostáváme od máminy spolužačky radu, že si máme zavolat průvodkyni (ano, místo „přítele na telefonu“ je tu „průvodkyně na telefonu“), máváme rukou s tím, že bez prohlídky dokážeme žít. Ale co má přijít, přijde samo – nejenže s talentem sobě vlastním putujeme v protisměru, ale právě díky tomu ke kostelu dorazíme ve chvíli, kdy jiné – akčnější – turistky průvodkyni doslova vytáhnou z domova od vaření oběda. A slečna, která nese stejné jméno jako jedna ze svatých, která zde má svůj oltář, sv. Anežka, nám tak zprostředkuje ten nejvíce nečekaný zážitek z celého pobytu. Nejenže se od ní dozvídáme řadu zajímavostí a ryze „kuloárních informací“ o chodu místní farnosti a vlastní snaze místních kostel opravit, ale v závěru se dočkáme i hry na varhany (a pocty Leonardu Cohenovi). A tak si říkáme, že je vlastně velká škoda, že některé – turisticky exponované – památky nezřídka „žijí“ jednoduše ze své popularity, a ty, které jsou na očích méně, i navzdory tomu, že poskytnou zážitek mnohem osobnější a intenzivnější, jsou tak nějak upozaděny…(a pokud by se na tom podařilo něco změnit, tematické „Hallelujah“ by bylo opět namístě).

Každopádně přemýšlíte-li, kam vyrazit na příjemný podzimní víkend, jižní Čechy toho mají v záloze celou řadu – a na své si přijde jak ten, kdo preferuje pobyt ryze městský, tak i ten, co raději zvolí procházku zdejšími lesy. Nejlepší ale bude zkombinovat oboje. A pokud se na jih skutečně vypravíte, můžete získat až 30% slevu na ubytování a také se zapojit do soutěže o pobyt v roce 2022. Více informací o této akci naleznete zde.

Zdroj: Redakce