„Jsem spíš posera, nebezpečí nevyhledávám,“ říká extrémní sportovec Michal Krysta, který si staví loď pro sólo plavbu přes Atlantik

Michal Krysta (35) má v těchto dnech plné ruce práce. Dokončuje stavbu plachetnice, s níž chce letos na podzim vyhrát závod Across the Horizon v sólo plavbě přes Atlantik. Plavidlo je dlouhé pouhých 5,8 metrů a jedná se o novou lodní třídu, nejmenší pro oceánské plavby. Michal je držitelem stříbrné medaile z mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě, má na kontě náročný prvovýstup v Himálajích a úspěšný přelet Alp při extrémním paraglidingovém závodě. Takže není divu, že výzvu Across the Horizon bez váhání vyslyšel.

Se stavbou plachetnice vám nesmí nikdo pomáhat. Jak jste daleko s pracemi?

Mám hotovou hrubou stavbu a pracuji na interiéru a palubě. Dokončuji kormidlo a kýl. Počítám, že brzy bych mohl mít většinu prací hotovou a začnu se věnovat nátěrům, instalaci relingu a elektroniky. V srpnu už bych chtěl být na vodě, alespoň doma na novomlýnské přehradě. Musím ale čekat na dodání spousty věcí ze zahraničí. Nevím například, jestli se stihnou ušít plachty.

Koronavirus všem účastníkům způsobil velké zpoždění. I úplně první loď této nové třídy ClassGlobei 5.80, kterou organizátorovi závodu Donu McIntyrovi dodává polský konstruktér, ještě není na vodě. Přitom už půl roku měla být u břehů Francie. Ani jedna loď postavená podle plánů, jimiž se řídíme, tedy zatím nebyla otestovaná na moři.

Takže vlastně stavíte něco, o čem není jisté, že to bude plavat?

Moje loď by měla plavat. Plány vychází z podobného typu, který je o trochu menší. Takže propočtené to všechno je a jachta by měla být funkční.

Kolik lodí už jste ve svém životě postavil?

Když nepočítám několik lodiček z kůry, tak žádnou.

Kontroluje vás někdo, že loď stavíte opravdu sám?

Musím si vést blog a dodávat do něj fotky a popisy mého postupu. Manuál jsem ale nedostal žádný. Pomáhá mi sledování blogů ostatních účastníků, hlavně těch, kteří mají víc zkušeností. Plány, které jsme si koupili, jsou velmi stručné a málo okótované, takže je to trošku složité pro někoho, kdo to nikdy nedělal – což jsem já. Ale není to tak těžké, aby se to nedalo zvládnout.

Kolik účastníků teď své lodě pro Across the Horizon staví?

Plány si koupilo asi 250 zájemců a kolem stovky jich teď skutečně staví. Ve fázi, aby loď opravdu mohla být na podzim připravená na start, je zatím asi 15 lodí. Nikoho ze svých soupeřů neznám, jsou to lidé z celého světa.

Jak dlouhá bude vaše plavba přes Atlantik?

To záleží na počasí a na tom, co všechno se pokazí. Když vše půjde dobře, myslím, že se z Madeiry dá doplout do Karibiku do dvaceti dní. Může to být klidně i patnáct, když to půjde opravdu rychle.

Jak se dobře vyspat i za horkých letních nocí? Strčte polštář do mrazáku, partnera do jiné místnosti nebo matraci na zem10. 7. 2021

Bojíte se víc technické stránky plavby, nebo psychiky?

Nejtěžší asi bude únava. Na lodi se toho moc nenaspí. Při dobrých podmínkách si budu moct odpočinout déle, ale přeci jen chci především závodit. Člověk je celou dobu v napjatém stavu, takže ani nejde v klidu usnout. Je ale špatně, když vás ke spánku donutí až totální vyčerpání. Na jachtě není až tak moc pohybu, ale únavné je samotné houpání lodi a neustálé soustředění na detaily. To vám pak pořád padají oči.

S jachtingem máte zkušenosti spíš na sladké vodě a ve Středozemí. V čem bude otevřený oceán jiný?

Ty vodní plochy jsou obrovské a velmi záleží na počasí. V létě fouká v Řecku meltemi a je to opravdu hodně silný vítr, který má sílu až 40 uzlů a způsobuje velké vlny. Takové podmínky mě na oceánu třeba nemusí vůbec potkat. Není to o tom, jestli jste v Chorvatsku, v Řecku nebo na Atlantiku. Záleží, jaké chytnete počasí. Proto je potřeba být v rámci příprav na moři co nejvíc, každá odplutá míle se počítá.

Na plavbu musíte být v perfektní kondici. Zvládáte při stavbě lodi ještě i cvičit?

Upřímně řečeno, nezvládám. Pokud nepracuji na lodi, věnuji se rekonstrukci svého domu. Jsem pořád v pohybu a hodně pracuji manuálně. Občas vyjedu na kolo nebo si jdu zaběhat, ale času mi moc nezbývá. V letních měsících budu muset s tréninkovou intenzitou přidat. Zatím hodně čerpám ze zásob.

Vaše loď ponese jméno ProMan Plus, což je doplněk stravy udržující hladinu testosteronu a svalové hmoty – generální partner vaší plavby. Pomáháte si jeho užíváním, nebo máte kondičku poctivě vydřenou?

Pokud chcete mít dobrou fyzičku, musíte si ji vždy vydřít. To nejde nijak ošidit. S ProManem mi ovšem jde trénink o trochu lépe a zároveň urychluje regeneraci a zlepšuje spánek. Takže je to pro mě velký pomocník.

Máte rád extrémní sporty. Co vás táhne k neustálému překonávání sebe sama?

Já ale nic z toho, co dělám, nepovažuji za extrém. Sporty, jimž se věnuji, jsou pro mě relaxem a odpočinkem v přírodě. Záleží na každém, jak k tomu přistupuje a kde má svou hranici. Pro mě je větší extrém plné nákupní centrum nebo cesta po D1. K překonávání sebe sama mě táhne pouhá láska k životu a poznání.

Přesto se lidem z vašich výkonů tají dech. Šlo vám někdy opravdu o život?

Pár takových chvil přišlo s padákem, kdy jsem byl ještě mladý a nerozvážný a občas zbytečně zariskoval. Ale z toho už jsem vyrostl. Jsem obecně spíš takový posera. Radši couvnu, než abych se přiblížil riziku a něco by se mi stalo.

Kritických situací, do nichž bych se dostal vlivem své chyby, bylo minimum. Stává se to spíš kvůli počasí, nebezpečí přinášejí laviny nebo náhlé bouřky. Při závodech se samozřejmě riskuje daleko víc. Ve velkém riziku jsem byl v roce 2013 při přeletu Alp na paraglidu při závodu Red Bull X-Alps. Ten startuje za každého počasí. Letěl jsem mezi bouřkami, kolem mě lítaly blesky. Tam už to bylo za hranou.

Zdroj: Bohdana Rambousková