Kvalitní víno v supermarketu nekoupíte, poznáte jej ale podle etikety i ceny, říká provozovatel vinoték zaměřených na přírodní vína z Francie

S prvními teplejšími dny je rozhodně namístě začít uvažovat o tom, kde je možné dát si s přáteli něco dobré na zub, ale především i skleničku dobrého vína. Jednou z možností jsou např. vinotéky Na břehu Rhôny. Jak již jejich název předznamenává, v nabídce se soustředí na kvalitní francouzská vína, jejichž prostřednictvím je možné poznat výsledek práce drobných vinařů příznačně zejména z oblasti údolí řeky Rhôny, ale i z dalších oblastí Francie. Co přesně ale stálo za vznikem úspěšného podniku? Jakou přidanou hodnotu vína nabízená v těchto vinotékách mají? A čím se při výběru vína řídit? To prozradí Filip Hotový, jeden z dvojice provozovatelů…

Filipe, můžete nejprve vysvětlit, proč jste se s kolegou rozhodli zaměřit zrovna na vína z Francie? Přeci jen „vinařských destinací“ je celá řada, některé z nich máme i v Česku…

Celý náš podnikatelský plán vlastně vůbec nebyl podnikatelský plán. (smích) Kdysi jsme začali v rámci činnosti naší neziskové organizace jezdit za uměním a historií na poznávací cesty do oblasti Provence a na jih Francie. S kolegou Karlem jsme se tam vraceli stále častěji a spřátelili jsme se s také Jitkou a Alexisem, rodinou Čechofrancouzů, u nichž máme tu čest vždy pobývat a jejichž prostřednictvím jsme začali objevovat vína i trošku jinak, než jsme do té doby byli zvyklí. Postupně jsme se naučili navštěvovat vinařství přímo po cestách, ochutnávat, objevovat nejen nová místa, ale i chutě. Samozřejmě jsme si pak vína vozili i domů a naši kamarádi o ně začali projevovat čím dál větší zájem. Když jsme se tak jednou vraceli s plným mikrobusem vína, napadlo nás, že bychom ta vína z oblasti Rhôny mohli zkusit představit i v Praze…

Zbavit se zubního kamene není snadné, existují ale osvědčené preventivní metody. Zvládne je každý v pohodlí své koupelny15. 6. 2021

Zaměřujete se tedy na francouzská vína a dbáte na jejich kvalitu – v čem jsou tak specifická a čím se liší např. od vín produkovaných v Česku?

Troufám si říci, že již před těmi patnácti lety byla kvalita vín u námi navštěvovaných rodinných vinařství ve Francii nesrovnatelná s běžnou českou produkcí, ale vlastně i s víny, která k nám proudí odjinud ze zahraničí. My se soustředíme na malá rodinná vinařství, která přistupují k vínu s úctou k tradičním a přírodním postupům – dnes by se dalo říci, že jsou „BIO“. Jenže tito vinaři naturálním způsobem pracují už po generace, navíc to není nic, čím by se potřebovali chlubit. V tom je dle mého názoru i ta síla – že můžeme představit lidem poctivé, přirozené a čisté víno, při jehož výrobě nebyly použity umělé kvasinky, nebylo ošetřované žádnými syntetickými postřiky a zasířované během procesu vinifikace, v celém procesu výroby neproběhly žádné umělé zásahy… A to vše, než to začalo být „módní“.

To zní skutečně jako velká věda. Může vůbec laik při nákupu vína nějak poznat jeho (ne)kvalitu? Existují nějaká vodítka, kterými se lze řídit?

První rada by byla nekupovat víno v supermarketu, to je největší zlo (smích), byť se asi dají najít drobné výjimky. Každopádně v supermarketu, zvlášť v Česku, není záruka, že koupíte poctivé víno.

Kam se tedy při nákupu vína obrátit?

Ideálně přímo k vinaři – třeba v Česku je podle mne takových, které stojí za to navštívit, kolem patnácti. Většinou se řadí k té generaci vinařů autentických či naturálních a při velkém úsilí můžete mít i štěstí na malé vinaře, o kterých se běžně ani nedozvíte, protože na klasickém trhu nejsou. Druhou, snazší variantou je nakupovat víno ve vinotéce specializované na autentická vína, ale těch je u nás dosud poměrně málo, nicméně přibývají. Co se týká vín ze zahraničí, je to v Česku stále komplikované – zejména pokud se bavíme o víně čistém, naturálním, s rukopisem vinaře. Trh je totiž zaplaven komerčními víny od velkých výrobců a kooperativních sklepů. Další cestou pak můžou být e-shopy zaměřené na vína, těch každým rokem přibývá. V jejich nabídce je však potřeba se dobře zorientovat. Navíc poměrně nekoordinovaně pokřivují cenovou politiku na trhu.

Mám trošku obavu, že běžný spotřebitel spíše hledá možnost, jak koupit dobré víno, ale příliš se u toho „nepředřít“. Zatím se ale pořízení kvalitního vína zdá být spíše hledáním jehly v kupce sena. (smích) Existuje nějaká možnost, jak pořídit dobré víno „snadno a rychle“?

„Běžný spotřebitel“ je velmi složitá kategorie a nás vlastně tak úplně nezajímá. My spíš bereme v potaz spotřebitele, který chce o víně přemýšlet, má zájem poznávat a nebere víno pouze jako alkohol. Měl by to být někdo, kdo je otevřený tomu zkoušet nové věci, poznávat třeba jednu odrůdu od různých vinařů z různých zemí. Pro výběr kvalitního vína přitom člověk nemusí být úplně odborníkem – například rozpoznat, jak do chuti vína vstupuje typ podloží nebo způsob vinifikace. Bohatě postačí, když začne sledovat, jak jeho tělo reaguje na určité druhy vína a začne postupně posouvat své chuťové zkušenosti. A při výběru pak začne pečlivěji sledovat, jak ta která lahev vypadá a jaké informace obsahuje etiketa.

Jak by tedy měla vypadat „správná“ lahev a etiketa, které zajistí, že z pití vína se stane zážitek?

I to je samozřejmě velmi široké téma, ale kdybych to zjednodušil, většina vín má etiku přední a zadní. Na té zadní je uvedeno, kdo víno vyrobil. Zpravidla bych si dával pozor na všechna vína, která jsou vyrobena ve velkých sdružených kooperativních sklepech, ať už je to v Itálii, Francii, Španělsku… Právě ze zadní etikety je možné také vyčíst, jestli víno bylo do lahve plněno konkrétním vinařem, pak je uvedeno jeho jméno, nebo bylo plněno nějakou firmou, překupníkem či vinařským družstvem. A tam bych byl opatrný a vždy volil víno přímo od vinaře. To je totiž záruka, že sám vinař si hlídá celý výrobní proces od sklizně až po plnění. Lze se tak vyhnout i riziku mnohdy spíše technických vín, kdy někdo koupí hrozny od pěstitele, vinifikuje je a pak plní do láhve. V takovém případě schází přímý vztah vinař – půda – keř – hrozen – sklep – lahev, což je zásadní vodítko, které může zaručit určitou kvalitu.

A co o kvalitě vína vypovídá etiketa přední?

V tomto případě platí, že roli může – ale nemusí – hrát její typ či podoba. Často jsou totiž vína, která jsou vyráběna pro masový trh, vybavena podbízivými až lacinými etiketami. Zlaté nápisy, ocenění, rámování, jakmile ta etiketa působí uměle okázale, dal bych si pozor. Většina poctivých vinařů si totiž buď drží svůj tradičný styl etiket anebo hledá dnes oblíbený minimalismus a modernismus v grafickém zpracování. Vinaři přemýšlejí o tom, jak své víno na trh „oblečou“ a jakou zprávu tím vyšlou. Takže já osobně za etiketou vidím osobnost vinaře a jeho názor na to, jak má jeho víno působit. Ono to vlastně platí i pro samotnou lahev. Jakmile narazím na lahve oblepené medailemi, pečetěmi nebo lahve uměle pokřivených tvarů, je tam dle mého názoru jasný kalkul – někdo si říká, že se to bude líbit a prodávat. A tak je dobré se právě těmto vínům vyhnout, protože nechcete pít víno, které se má dobře prodávat, ale chcete víno, které má neokázalou povahu a je skromné ve své poctivosti.

Ač bych nerada české konzumenty vína jakkoliv podceňovala, mnozí mezi víny poznají jen bílé a červené. V poslední době jsou ale hitem také různá sladká vína – polosuchá, polosladká. Ovšem ta právě ti, kteří se ve vínech trošku orientují, za zrovna „špičková“ nepovažují. Co si o nich myslíte vy?

Ano, i to je dobrý indikátor kvality. Osobně doporučuji důsledně se všem sladkým vínům – tedy vínům, která nejsou suchá – vyhýbat. Tedy, pokud se nejedná cíleně o víno dezertní nebo fortifikované. V procesu výroby všech polosuchých i polosladkých vín se vždy musí odehrát něco nepřirozeného, např. vinař zastaví fermentaci a přeměnu cukru na alkohol předčasně, třeba právě tím, že víno zasíří. Jsou to ale vždy zásahy, které vínu nejsou přirozené. Přitom je třeba zdůraznit, že i když je víno suché, neznamená to, že nemá výraznější aroma a ovocné podtóny, což pocitově vede k tomu, že jeho tělo je na patře sladší. To platí třeba pro odrůdy jako Pinot Blanc z Alsace, Viognier severní Rhony a jihu, Muscadet z Loiry apod.

Jednou věcí je ovšem kvalita a druhou cena. Může být i ona určitým indikátorem kvality? Samozřejmě se nabízí také otázka, zda zakoupení kvalitního vína nezpůsobí „vítr v peněžence“. (smích)

I to je docela těžké, ale pokud se bavíme o koupi lahve vína v maloobchodě, nemá moc smysl chtít koupit dobré víno, které stojí pod 300 Kč za lahev. Pod tuto částku bych většinou nešel. Vlastně i ta cena je určitou zárukou kvality, trh je totiž zaplaven spoustou laciných vín italských, španělských, francouzských, jihoamerických. Neznamená to ale zase, že dobré víno musí stát obrovské peníze, tak to není, mnohdy i příliš drahá láhev může přinést zklamání. Každopádně poctivé víno má mít svou cenu a zaslouží si ji.

„Potřeboval jsem se vyléčit z homosexuality, abych nešel do pekla. Jiní kolem mě tvrdili, že se jim to podařilo,“ říká Don Hall, který poznal muka konverzní terapie8. 6. 2021

S ohledem na všechny tyto informace se jako „cesta nejmenšího odporu“ jeví vyrazit na dobré víno právě „Na břeh Rhôny“….(smích)

Je pravda, že najít si svého dodavatele/vinárníka je tím nejlepším způsobem, jak objevovat nové chutě, ale také si budovat k vínu určitý vztah. Ve Francii je úplně přirozené, že téměř na každém kroku jsou malé vinárny, prodejny vína. Každý si může najít přesně to, co mu vyhovuje. Proto se i my Na břehu Rhôny snažíme pomáhat našim zákazníkům na cestě za tím objevováním. Lidé u nás mají možnost ochutnávat, proto také vznikl nápad se samoobslužnou stěnou na vína z boxů, kde si člověk může „prochutnat“, co chce, a kalibrovat svoje patro. A zároveň poskytujeme záruku, že i v boxech jsou vína plněná vinaři, které osobně známe…

Zdroj: Spolupráce