Putujte časem (a nedotčenou přírodou) na severu Španělska. Za jednu návštěvu poznáte paleolit i středověk, a to včetně kulis Hry o trůny

Španělsko v očích mnoha turistů znamená (kromě ostrovů Baleárských a Kanárských) jen jižní pobřeží, které je poseté známými letovisky. Ovšem i severní část země rozhodně stojí za návštěvu. Region označovaný jako Kantábrie přesto zájmu většiny těch, kdo do Španělska míří na dovolenou, dlouhodobě uniká. To, co člověka v Kantábrii (kromě pláží, které tu jsou samozřejmě také) čeká, však v největší míře předznamenává označení „Zelené Španělsko“, které si oblast vysloužila. Ano, je to jiné – hornaté a zalesněné – Španělsko, jehož hlavním lákadlem je právě nedotčená příroda. A samozřejmě také slavné jeskyně, o kterých nepochybně slyšel každý, ovšem jen málokdo je viděl na vlastní oči…

Ze španělských regionů jsou notoricky známé především Katalánsko, Valencie a Andalusie. Existence Kantábrie, tedy oblasti rozprostírající se na cca 220 kilometrů dlouhém severním pobřeží země, však mnohým zůstala utajena. Přitom zejména srdce milovníků hor, ale také historie, zde nepochybně zaplesá. Nejenže téměř polovina Kantábrie je položena ve výšce nad 700 m n. m. a Kantaberské hory v podstatě plynule navazují na zdejší pláže, ale oblast je zároveň označována jako nejbohatší na archeologická paleolitická naleziště. Člověk přitom nutně nemusí být žádným paleolitickým badatelem, aby měl alespoň základní povědomí o malbách v jeskyni Altamira. Ta si s ohledem na rozsah nalezených maleb (asi nejznámější z nich je tzv. velká síň bizonů) vysloužila označení „Sixtinská kaple pravěkého umění“ a samozřejmě je zapsána (společně s desítkou dalších kantabrijských jeskyň) na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Návštěva jeskyně Altamira je navíc skvělou kratochvílí pro milovníky loterie – veřejnosti je totiž přístupná jen její kopie, Neocueva, ovšem pravidelně každý pátek probíhá slosování o 5 vstupů do pravěkého originálu…

„Chtěla jsem počkat, až bude manželství pro všechny i v ČR. Covid to urychlil,“ říká o sňatku se svou ženou Šárka Pančochová4. 10. 2021

Santander, město aristokracie

Po výletu do časů dávno minulých lze pokračovat do hlavního města regionu, Santanderu, které stále sálá atmosféru svého věhlasu v 18. a 19. století. Tehdy se totiž jednalo o oblíbenou destinaci španělské smetánky a aristokracie, o čemž dodnes svědčí udržované promenády, paláce s architektonickými prvky, které nadchnou i ty, kteří se jinak o obor nijak blíže nezajímají, či dobové kavárny. A ti, co neuspěli v Altamiře, mohou své štěstí vyzkoušet ve zdejším věhlasném kasinu.  

Ačkoliv co do historie, Santander toho mnoho nenabídne (většina historického centra totiž na počátku 20. století lehla popelem), za zmínku – a vidění – rozhodně stojí např. charakteristická budova sídla bankovní skupiny Santander nebo palác la Magdalena.

Právě palác la Magdalena (postavený původně pro královskou rodinu) se nachází ve stejnojmenném parku a také na stejnojmenném poloostrově. Jelikož se jedná jak o park klasický, tak i mořský, jsou zde navíc k vidění např. tuleni, lachtani či tučňáci. A právě v okolí paláce la Magdalena si – s ohledem na architekturu – budou fanoušci Agathy Christie připadat jako v jednom z jejích detektivních románů.

Díky tomu, že město leží na pobřeží Biskajského zálivu, láká přilehlými plážemi, ale i fantastickými útesy, které lze obdivovat z parku Cabo Mayor. Využít lze také nabídek zaměřených specificky na prohlídku zálivu a skvělý výhled na město a nespočet červených střech v centru poskytuje i cesta lanovkou del Río de la Pila.

Středověk vs. Gaudí

Také v okolí je o výletní cíle postaráno, vydat se můžete do městeček Santillana del Mar nebo Comillas. První jmenované, které je (namísto jeskyní – ač leží cca 2 km od nejslavnější z nich) nejbohatší na panská sídla a paláce, si dokonce od Jeana-Paula Sartra vysloužilo označení „nejkrásnější vesnice ve Španělsku“. To Comillas zase přitahuje pozornost díky stavbě El Capricho, jejímž autorem je věhlasný architekt Antoni Gaudí. A jelikož jeho rukopis je skutečně osobitý, není divu. Tato „letní vila“, kterou Gaudí navrhnul koncem 19. století pro vysoce postaveného španělského obchodníka se kromě toho, že prakticky hraje všemi barvami, pyšní klasickými květinovými vzory (na slunečnice dlouho nezapomenete), četným kováním a užitím množství různých materiálů. A samozřejmě neschází ani věžičky…

Do Baskicka za zábavou i skvělým jídlem

Na severu Španělska se pak nachází i další region, který nepochybně stojí za návštěvu. Jedná se o Baskicko, které je regionem velmi svébytným, v minulosti tedy proslulo také svými snahami osamostatnit se. I proto zde zapomeňte na španělštinu, mluví se zde většinou baskicky. V každém případě se ale jedná o další oblast, která okouzlí přírodou i skvělou gastronomií. Hlavním městem oblasti je sice Vitoria, turisté však nejčastěji míří do San Sebastianu (který také do jisté míry v popularitě soupeří se Santanderem a v Baskicku mu nikdo neřekne jinak než Donostia) nebo do Bilbaa.

Ani v San Sebastianu nenajdete zrovna velké množství památek (pomineme-li barokní kostel Santa María del Coro), tento „historický nedostatek“ ale opět zdaleka vyrovná okolní příroda a také jedna z nejkrásnějších pláží Španělska, Playa de La Concha (jelikož concha znamená „škeble“, je také jasné, jaký tvar celá zátoka má). Město ale láká i milovníky společenského života (od roku 1953 se tu koná např. Mezinárodní filmový festival) a gastronomie, zejména pak ty, co ocení čerstvé a skvěle připravené mořské plody. Zdejší specialitou jsou např. mladí úhoři nebo olihně dušené s cibulí, rajčaty, paprikami a česnekem. Čerstvé ryby lze zároveň od místních rybářů zakoupit na proslulém trhu La Bretxa. Ačkoliv Baskicko prakticky sousedí s Francií, pyrenejská oblast je jednou z mála, kde se nepěstuje víno, takže co se nápojů týká, raději vyzkoušejte likér Izzara.

Nalaďte se na Mezipatra již v říjnu – organizátoři queer filmového festivalu lákají na slavnostní premiéru snímku Nic ve zlým4. 10. 2021

Akční výletníci se pak mohou vypravit také do cca 100 km vzdáleného Bilbaa. Ačkoliv sem mnozí míří zejména kvůli návštěvě proslulého Guggenheimova muzea moderního umění, pravdou je, že právě díky jeho architektovi, Franku O. Gehrymu, došlo v jinak průmyslovém městě k zásadnímu obratu. Označován je také jako „Guggenheimův efekt“, což v praktické rovině znamená, že vizuální neatraktivita města a jeho industriální ráz vzaly za své a Bilbao (ač ani dnes o něm nelze říci, že by se jednalo o zrovna nejkrásnější město na světě) začalo přitahovat pozornost díky svému unikátnímu charakteru. Ve čtvrti Casco Viejo lze obdivovat středověké srdce města, ochutnávat místní tapas (označované baskicky pintxos), ale také nasednout na metro a vydat se na pláž Playa Arrietana, kterou milují především surfaři. A jelikož právě v okolí Bilbaa se natáčelo množství scén ze seriálového hitu Hra o trůny, je prakticky povinností každého fanouška půjčit si auto (a třeba i využít praktický plánovač tras) a všechny lokace náležitě prozkoumat…