Křičící Liam Gallagher, pohoda s Morcheebou a robotický chladný Kraftwerk: Takhle to vypadalo na pražském festivalu Metronome

Křičící Liam Gallagher, pohoda s Morcheebou a robotický chladný Kraftwerk: Takhle to vypadalo na pražském festivalu Metronome

Máme za sebou další ročník festivalu Metronome, který se odehrál na pražském Výstavišti. Letošními hlavními hvězdami byli například němečtí praotci elektroniky Kraftwerk, Liam Gallagher nebo Primal scream. A jak festival dopadl? Inu, čtěte dále.
Petr Opršal Petr Opršal Autor
24. 6. 2019

V pátečním horku patřilo odpoledne hlavně menším, ale o to nadějnějším českým skupinám. Já jsem festival začal na malé zadní stagi patřící Jamesonu, kde k tanci i poslechu vyhrávali Tygroo. Dechová úderka vybavená dvěma saxofony a tubou, a inspirovaná vším možným, od balkánské dechovky až po techno, by roztancovala i mrtvé. Zvlášť když se přidají vtipné texty jako třeba ten věnovaný Samuelovi Jacksonovi a jeho hadům v letadle.

<Path> „Šaty a lodičky jsou pro mě osvobozující, manželka mě podporuje,“ tvrdí muž, jenž doporučuje vyzkoušení dámského oblečení i ostatním mužůmZdroj: Redakce/Respondent

Pozvolna začíná čas velkých koncertů na hlavních stagích. Anglická kytarovka Band of Skulls ale tak trochu dojíždí na to, že hraje v šest hodin večer za prudkého světla a vedra. Noční koncert v hale by jejich špinavému alternativnímu rocku s ostrými sóly seděl lépe.

Daleko lépe se s tím vypořádala britská trip-hopová Morcheeba. Když jsem viděl jméno kapely na plakátu, trochu jsem se ušklíbal. Bral jsem je jako někoho za zenitem, kdo si pravidelně jezdí do Čech na dobře placenou dovolenou, to jsem se ale spletl. Zpěvačce Skye Edwards bych 45 let nehádal. Na obřích podpatcích a s náramkem, který dubloval i placatku alkoholu, se postarala o perfektní a živou show, nezahálela ani doprovodná kapela složená kromě jiného z jejího manžela a syna. Kapela střídala nálady od ležérního trip-hopu až po skoro rockové pecky, došlo i na coververze Summertime a Let’s Dance. Kdo odsuzoval předem, připravil se o jeden z nejlepších koncertů večera.

Zavlažovat je třeba, ale tady bohužel festival trpí dětskou nemocí. Snad abychom se vyhnuli všudypřítomnému EET, se tu platí přes dobíjecí náramky. Kupodivu, nahrávání jde rychle, fronty nejsou – jenomže u poloviny stánků s pivem nefunguje terminál. A tam kde ano, tam se tvoří docela nepříjemné fronty. V průběhu večera to řeším tak, že si raději běhám za hlavní stage k lodi Kapitána Morgana na drinky. Kdo nikdy nepil Black Apple (černý Morgan s jablečným džusem, pozn. redakce), tomu mohu jen doporučit.

Ale s dostatečnou závlahou už je čas na hlavní hvězdu pátečního večera, Liama Gallaghera. Ten přichází překvapivě načas, ve své věčné šusťákové bundě a výrazem naštvaného tělocvikáře. Liam sází na jistotu, zazní snad deset písniček od Oasis, se sólovou tvorbou šetří. Ale i tak s ním zpívá celé publikum. Zvuk není ideální, Liamův tak trochu řvaný zpěv je zbytečně vytažený nahlas, ale publiku to nevadí. K potlesku nemusí zpěvák metat salta, stačí když párkrát na mikrofon zachřestí rumba koulemi. Zazní Wonderwall a Liam s úšklebkem odchází. O čtvrt hodiny dřív, než by měl. Někteří lidé se prostě nezmění. I když jemu by rozhazování úsměvů a naučených nadšených frází nikdo nevěřil. A tak je to možná dobře.

Malé stage jedou až do noci, Kdo se chce vytancovat, ten má dost příležitostí, elektronika duní snad ze třech míst. Ještě zkouším zajít na dobře schovanou stage Radia Wave a poslechnout si Manon Meurt, ale jejich sofistikované atmosférické indie do noci příliš nesedí. Skoro si říkám, že si měli vyměnit čas s Band of Skulls.

V sobotním podmračeném dusnu dorážím až na osmou, kdy na Wave hrají Branko’s Bridge. Vsaďte se, o těchhle českých Arctic Monkeys ještě uslyšíme. I když jejich set není nijak třeskutě originální, zase je odehraný s takovým nasazením, že by se člověk nedivil ani té pověstné „krvi na strunách“. Tak jen víc a houšť.

Na hlavní stage už se srocují davy na skotské Primal Scream. Frontman Bobby Gilespie nejprve působí trochu otráveně, když se mu nedaří rozezpívat publikum neznalé textů. Ale jakmile přijde řada na tanečnější věci jako je Loaded či Swastika Eyes, holešovický zámek Šípkové Růženky se probouzí a dostává se do varu. Najednou ten Bobbyho úsměv nepůsobí tak nuceně.

Hlavní hvězdou večera, a pro někoho i festivalu jsou němečtí Kraftwerk.  Nejsem příznivcem elektroniky, ale musím říct, cíl a sdělení se pánům při 3D show podařilo dotáhnout. Mechaničnost, robotičnost, cílená sterilita, chlad. Ale tady asi záleží na rozpoložení jednotlivých návštěvníků. Co bylo pro jednoho silným zážitkem, to bylo pro druhého soundtrackem k tabulkám v Excelu.

<Path> Červen bude v rytmu tance – celou zemi roztančí festival, do nějž se budou moci aktivně zapojit i diváciZdroj: Tanec Praha/spolupráce

Zkouším se ještě podívat na DJský set Digitalism, ale znějí mi jen jako trochu tanečnější Kraftwerk. Na lodi u Kapitána pak chvíli sleduji videomapping na plachtách.  Závěr festivalu ale patří Dcerám Rejkjavíku, tedy ReykjavíkurDaetur, islandské desetičlenné dámské rapové crew. V noční hodinu už si nejsem jistý, jestli se jedná o umělecké vystoupení s vážným přesahem nebo jen opravdu dobrý popík s perfektní show, ale publikum se baví, i když islandštinou nevládne.

 Na podium je dokonce vytažen dobrovolník, který je následně při písničce islandskými divoženkami nejprve opečováván a pak s pomocí maskérů vykuchán. Jak se mládenci líbil tento zážitek, to už jsem nezjistil. Na poslední song ale dámy scházejí z pódia a tančí se všemi, kdo si je přišel poslechnout. Tohle byla opravdu povedená a originální tečka za festivalem.

Zdroj: Metronome, Facebook

Populární
články

Helena Valtrová se do vedení hotelu Emblem dostala nezvykle klikatou cestou. Vystudovala práva na prestižní univerzitě ve Velké Británii, několik let působila na ministerstvu životního prostředí, kde měla na starosti evropské dotace. Její život ale postupně nasměroval do hotelnictví – a dnes je už téměř patnáct let ředitelkou nezávislého butikového hotelu v centru Prahy. Emblem pomáhala otevírat v roce 2013 a od té doby stojí za jeho vizí i každodenním chodem. Její přístup je postavený na důvěře, empatii, osobním kontaktu a důrazu na detail. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, jak těžké je skloubit vedení rodinné značky s mateřstvím, i o tom, proč luxus už dávno není o pozlátku, ale o lidech.
LIDÉ

„Luxus už není jen o posteli a mramoru. Host chce zážitek,“ říká Helena Valtrová, která řídí jeden z nejstylovějších hotelů v Praze

Autor: Šimon Hauser
Volvo XC90 okouzlí stejně jako známý most
STYL

S Volvem XC90 přes ikonický most Öresund aneb Severská preciznost v praxi, bezpečí pro každého a malé nahlédnutí „za oponu“

Autor: Mirka Dobešová
Rodičovství zůstává pro mnohé naplněním života. Pro jiné ale není tou správnou cestou – a to je v pořádku.
TRENDY

„Když vidím, kam se svět řítí, připadá mi nefér přivádět na něj další bytost.“ Stále více lidí se rozhoduje pro život bez dětí i kvůli klimatické úzkosti

Autor: Šimon Hauser
Tomáš Rajchl ve své denní rutině nezačíná meetingy, ale meditací. „Vstávám v pět, cvičím, držím půsty. Ta struktura mi dává klid i energii tvořit.“
LIDÉ

„Každé pondělí nejím. A večer už většinou nezvedám telefon.“ Tomáš Rajchl o vnitřní hygieně a balancu mezi světem a sebou

Autor: Šimon Hauser
Emocionální blízkost, která vzniká mimo tradiční vztahové rámce, často skrze digitální komunikaci.
TRENDY

Zamilovaní, ale bez vztahu. Proč Gen Z častěji volí situationship než partnerství?

Autor: Šimon Hauser
Před sídlem Evropské komise v Bruselu.
LIDÉ

„Dezinformace není názor. Je to nástroj, jak ničit důvěru v demokracii.“ Queer aktivista varuje před novou vlnou nenávisti řízenou AI

Autor: Šimon Hauser
Víra a identita se nemusí vylučovat – místo v lavici je pro každého.
LIVING

Co Bible opravdu říká o homosexualitě? Méně, než by si homofobové přáli

Autor: Šimon Hauser
Evropská a maďarská vlajka vedle sebe jako symbol propojení a evropské solidarity s LGBTQ komunitou v Maďarsku.
AKTUALITY

Rekordní mezinárodní podpora. Na Budapest Pride přijedou zástupci Evropské komise i OSN

Autor: Šimon Hauser
Polyamorní vztah může tvořit více než dvě osoby. Pro mnohé jde o naplněný partnerský model, nikoli o krátkodobé experimentování.
LIDÉ

„Polyamorie není o sexu s kýmkoli. Je to upřímnější než většina vztahů, které jsem zažil,“ říká muž, který má dvě partnerky

Autor: Šimon Hauser
Blízkost mezi dvěma muži nemusí být nutně romantická – může jít o přátelství, které přesahuje běžné definice a zvládne i zamilování bez opětování.
LIDÉ

„Chtěl jsem ho jako partnera, on mě jen jako přítele. A přesto to funguje.“ I jednostranná láska může být začátkem, ne koncem, ukazuje příběh Vojtěcha

Autor: Šimon Hauser

E-Shop