Bude se bourat – a nejen Transgas! Z Česka mohou zmizet i další zajímavé budovy
„Brutalismus je významným obdobím nejen české architektury,“ říkají příznivci tohoto svérázného architektonického stylu. „Tyto budovy musíme brát jako svého druhu sochy, které se svým okolím ne vždy dobře komunikují,“ řekl například architekt Petr Kučera v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Zajímavá myšlenka, skoro se nabízí otázka, jestli bude jednou někdo za dvacet let podobnými slovy obhajovat podnikatelské vilky v křiklavých barvách s věžičkou, balustrádou a plotem do obloučku. Jisté je jen to, že přes veškerou současnou vlnu nostalgie po brutalismu stavby v tomto stylu z měst mizí asi nejrychleji.
V Praze se tak kromě jiného plánuje demolice budovy bývalého Telecomu, dnes Budovy CETIN na Žižkově s výraznou šestiúhelníkovou věží. Vaz jí pravděpodobně zlomily dva významné faktory. Jedním z nich je rozvoj nedalekého centra luxusních bytů Garden Towers. Rozlehlá a nepříliš atraktivní stavba si na rozdíl od nich na sebe nevydělá. I kdyby nostalgici plakali sebevíce, tuhle žižkovskou věž už nezachrání. Může za to zejména vysoký obsah azbestu ve stavebních materiálech i vysoké náklady na provoz obří budovy.
V okolí Prahy se ale nebourají zdaleka jen šedivé budovy se striktními pravými úhly. O víkendu své brány definitivně zavřelo obchodní centrum Spektrum v Čestlicích z roku 1998 a brzy pravděpodobně půjde k zemi. „Jedná se o první demolici moderního obchodního centra v Česku vůbec,“ píše server Aktuálně. Budova prý měla potíže se statikou. Majitel, společnost CPI Invest Group, na jejím místě plánuje otevřít nové nákupní centrum netradičního konceptu, luxusní „strip mall“ s maximálně dvaceti obchody a větším množstvím zeleně. Jak ale bude vypadat výsledná stavba, to se dozvíme až v následujících letech.
V souvislosti s Prahou se také hodně často mluví o havarijní kondici mnoha mostů. Jak se zdá, funkcionalistický Libeňský most doslova utekl hrobníkovi z lopaty. Megalomanské plány bývalého vedení Prahy na to zbourat ho a místo něj postavit nový hlavní silniční tah spadly s nástupem nové koalice pod stůl a přednost dostala varianta opravy.
Jeden most však pravděpodobně z pražského panoramatu zmizí, respektive výrazně změní podobu. Dny vyšehradského železničního mostu jsou sečteny. „Stávající ocelová konstrukce je v podstatě neopravitelná k výhledovému provozování železniční dopravy,“ řekla mluvčí Správy železniční dopravní cesty Kateřina Šubová v říjnovém rozhovoru pro portál iDnes. Z více než stoletého mostu tak zůstanou zachovány jen kamenné pilíře, zmizí však kompletní železobetonová konstrukce a svršek. V plánu je také most rozšířit a doplnit o třetí kolej, aby mohl být začleněn do nového hlavního železničního tahu Prahy.
Když už jsme na železnici, je čas se podívat na osud některých zchátralých nádraží. Demolici uniklo například historicky cenné nádraží v Havířově, pražské nádraží Bubny by se zase mělo stát památníkem holocaustu. Demolice ovšem hrozí jinak poměrně zachovalému nádraží v Nymburce, jehož architektem je Carl Schlimp. Ten navrhl i svého času nejkrásnější nádraží Evropy na pražském Těšnově, které je ovšem bohužel již dávno zbourané. Správa železničních dopravních cest ovšem zvažuje i variantu, že by historické nádraží nahradila moderní budova.
Jak ukazuje například databáze Prázdné domy, spousta krásných a historicky cenných budov chátrá. Zato různá obchodní centra a kancelářské budovy rostou jako houby po dešti. Jenomže není dobré se v tomto případě nechat unést emocemi. Kdo by třeba v devadesátých letech řekl, že o dvacet let později se bude protestovat proti demolici takového Transgasu a budou se pořádat prohlídky po krásách brutalismu. Skoro se nabízí výše zmíněná možnost, že brzy se dostane ke slovu popularizátor architektury narozený v devadesátých letech. Ten bude se zápalem vyprávět o krásách kamenných lvíčků u brány a členitých balustrád, a bude bojovat o památkovou ochranu třeba pro takový hotel Don Giovanni. A i jeho později vystřídá někdo s nostalgickou slzou v oku pro pozvolna mizející nákupní centra a kancelářské čtvrti.
Vždyť i takové secesní krásy Prahy by nikdy nevznikly bez ve své době ostře odsuzované asanace Starého města a zejména jeho židovské čtvrti. V eseji Bestia Triumphans proti ní protestoval třeba spisovatel Vilém Mrštík a mnoho tehdejších architektů. Krásné i když rozpadlé budovy však tehdy výjimečně ustoupily kvalitním plánům pro modernizaci města, která ve výsledku genius loci centra Prahy nezničily ani z půlky tak jako jeho pozdější vyprázdnění a přeměna v turistický skanzen.
