Na Mexiko trochu jinak do restaurace Agave
Restaurace Agave, kde se podává mexická fusion, je tak trochu schovaná před světem v Masné ulici, v její užší části blíže ke Staroměstskému náměstí. Hned ve dveřích mne vítá sympatický vrchní a usazuje mne k pohodlnému stolu u okna.
Celý interiér je ve dřevě, v neokázalém, jednoduchém ale přívětivém stylu. O výzdobu se starají hlavně malby přímo na zdi. Prostě takový podnik, kam byste si mohli klidně zajít s kamarády na skleničku, s rodinou na oslavu, ale i s klientem na obchodní jednání. Ale rozhodně to tu není jen o posezení, o tom jsem se přesvědčil na vlastní kůži.
Na začátek jsem si jako aperitiv nechal doporučit Tommy’s Shaken Margharitu. Příjemná, nasládle svíravá variace na známý koktejl opravdu povzbudí nejen náladu, ale i chuťové buňky, pan vrchní má za ušima. A za pravdu mu dávám i napodruhé. Z předkrmů mi jako speciality doporučuje buď nachos, nakyselo nakládané mořské rybky v citrusech anebo smažené avokádo s omáčkou rojo a pikantními okurkami. Nachos dobře znám a zbožňuju je, nakládané rybky také jím, ale podobně upravené avokádo jsem ještě nikdy neměl.
A třetí možnost se opravdu ukázala jako vítězná. Ještě dostávám varování, že okurečky (nikoliv české nakládačky, ale klasické salátovky nakrájené na plátky) jsou nakládané společně s papričkami habanero, a tudíž nevhodné pro slabší povahy. Toho se ale nelekám. Avokádu, čili ovoci, které mi nikdy nijak zvlášť nechutnalo a spíš jsem ho bral jako veganskou voňavější náhradu za sádlo, úprava na pánvi svědčí. S omáčkami chutná skvěle, jemně pikantní okurky pak slouží k neutralizaci chuti mezi sousty. Na stole ještě přistává lahev místní domácí habanerové salsy. Zkouším ji, je výtečná, ale má už opravdu grády, to chce něčím zajíst.
Ještě, než si vyberu hlavní chod, pan vrchní mi doporučí, abych ochutnal i zdejší polévku z kuřecího masa se smetanou a tortillami. Dávám si raději poloviční porci, už předkrm byl vydatný. Rozhodně nejsem zklamaný. Polévku je třeba zamíchat, jak je hutná a plná masa a zeleniny, je výborná, voňavá a sytá. V tuhle chvíli bych už byl docela příjemně najedený, ale stále je čas ochutnávat.
Na stole přistává druhý drink, tentokrát mexický synek hraběte Drákuly a Bloody Mary jménem Vampiro. Jedná se vlastně o variaci na zmíněný krvavý drink, jen vodku v něm nahrazuje nakouřená mexická pálenka z agáve jménem mezcal. Vampýr je trochu chuťově agresivnější a silnější než jeho máť, ale rozhodně se jedná o příjemné pití, zvláště pak k mexickému jídlu. Ochutnávám i samotný mezcal a jako milovník silných a chuťově výrazných pálenek můžu říct jen – tohle si rád dám znova.
Rozhodování ve zdejším menu je opravdu těžké. V klasických kategoriích, jako jsou quesadilly, burrita, tacos či ensaladas se skrývají příjemné a velice zajímavé variace na Mexiko, kde v ingrediencích nechybí třeba fialové brambory, špenát či kozí sýr. Právě to poslední mne zaujalo, mexická variace vypadá lákavě.
Objednávám proto California Burrito, netradiční burrito s grilovanou svíčkovou a smaženými brambory, a quesadillu s kozím sýrem, rukolou a švestkovou redukcí. Je krásně plné, dobře dochucené, maso šťavnaté a brambory jemné. Prý se tu jedná o nejpopulárnější burrito vůbec, čemuž se nedivím. Quesadilly s kozím sýrem, který trochu zjemňují monterey jack a mozzarella, jsou pak příjemně lehké, chutě se krásně kombinují: sladká a kyselá ze švestek, slaná a nahořklá ze sýrů.
Během hlavních chodů na stole přistávají ještě dva "dezerty", ovocné ledové margarity, citronová a malinová. První z nich svou nakyslostí povzbuzuje chuť k jídlu, druhá pak slouží opravdu jako sladká příjemná tečka za obědem.
Nabízený dezert s díky odmítám, už tak si trochu připadám, vzhledem k tomu, co jsem snědl a vypil, jako zhýralý šlechtic. Hlavní jídla mi pan vrchní ochotně balí s sebou a já si po tomhle obědě jak pro mexického císaře Maxmiliána raději dávám pěší procházku až napůl cesty domů.
