REPORTÁŽ: Na lyže do Alp za pár hodin a "pár korun". Rakouská střediska nabízí ale mnohem víc než jen běžné sjezdovky!

Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži menší alpské středisko hned za hranicemi s Německem a slíbili jsme si, že se sem za rok vrátíme na lyže, ale také proto, abychom se proletěli na paraglidu a na běžkách si zastříleli z malorážky.

Autor: Jan Witek / Zdroj: Foto: Kaiserwinkel.com, Tyrolsko.cz / 28. 2. 2019

V lednu zasypal sníh nejen Česko, ale hlavně Rakousko a my jsme chtěli zjistit, jestli jsou ho tam stále ještě hromady i teď koncem února. Nabízela se ale otázka, kam přesně vyrazíme. Kaprun, Zell am See, Stubai – klasické lyžařské oblasti – jsme projeli už několikrát, a tak po chvilce googlování padlo rozhodnutí na menší středisko na úplném okraji Alp v oblasti Kaiserwinkel – Hochkössen. Důvod? Není to daleko a ceny jsou tu srovnatelné s těmi v Krkonoších. Navíc jsme zjistili, že na vrcholu, který je v 1750 metrech nad mořem, jsou stále ještě přes tři metry sněhu, takže trávu dřít nebudeme...

Cesta proběhla hladce, i když jsme se chvilku zasekli ve slavných zácpách u Mnichova, pětihodinový limit jsme nepřekročili. Ušetřili jsme navíc za rakouskou dálniční známku, což byl další z důvodů, proč jsme Hochkössen vybrali – leží totiž jen 4 kilometry od hranic s Německem.

Rakouský cit pro pořádek je tady znát, po krásně čistých silnicích se dostanete až na místo. Protože jsme přijeli odpoledne, hlavní parkoviště hned pod sjezdovkami už bylo plné, a tak jsme museli zůstat na parkingu vzdálenějším, odkud ale naštěstí jezdí každou chvilku skibus. Jenže my se tu chtěli také trochu porozhlédnout. Lyže jsme s sebou netáhli (nevešly by se nám s naší čtyřčlennou posádkou do auta), proto naše první cesta vedla do půjčovny. Tam jsme se přesvědčili, že skoro stejný zájem jako o lyže sjezdové je i o běžky. Aby ne, upravených stop se tu klikatí neuvěřitelných 244 kilometrů! A prý je tady možnost vyzkoušet si i biatlon. Zaběhat si jako Koukalová s malorážkou na rameni a zastřílet si na cíl nás lákalo a ani to není tak drahé (21 eur na osobu). Jenže tentokrát jsme sem přijeli zdolávat zasněžené svahy. 

20. 6. 2019Německo se stalo teprve třetí evropskou zemí, kde je zakázána léčba homosexuality. Jaká je situace jinde v Evropě?

V půjčovně vše proběhlo rychle, protože tu mají několik počítačů, přes které si sami výpůjčku zaregistrujete, a pak už vám jen místní zaměstnanci výbavu předají a olepí kódem. Ceny půjčovného jsou srovnatelné s těmi u nás. My si ještě připlatili pár eur za úschovné, abychom nemuseli po lyžování vláčet vybavení do hotelu.

Už v půjčovně vás praští do očí také to, že se tu hodně myslí na děti. Pokud si lyže půjčí i rodiče, mají děti do 10 let celou výbavu zdarma a ty od 10 do 14 let za polovic. Ostatně stačí vystoupat k lanovce a uvidíte hned několik „školiček“ s vlastními pojízdnými koberci a vleky. My jsme ale byli dospělá parta, takže jsme šli na kabinku, která lyžaře vyveze asi do dvou třetin kopce pod chalupu Bärenhütte. Fronty se tu nestojí, skipas jsme měli hned a od 14 hodin nás vyšel na 29 eur (celodenní stojí 40,5 eur).

Právě Bärenhütte se stala po celé tři dny naší oblíbenou občerstvovací stanicí. Mimo hranolek a „schnitzelu“ jsme tu vyzkoušeli dvě místní speciality – špenátové knedlíky zalité máslem a špecle se sýrem – hodně sytá, avšak výborná jídla, která je potřeba spláchnout pořádným douškem piva. A na doporučení slovenského číšníka (Čechů a Slováků tu v chalupách a barech pracuje spousta) nejen jím, ale i výbornou lískooříškovou pálenkou, která voní jako nutella, ač její chuť přece jen o něco víc „píše“

Jak jsme zjistili pohledem z lanovky, zdejší svahy mají rádi i skialpinisté, kteří pod námi šlapali modrou sjezdovkou nahoru. Ostatně jeden z členů naší party, Honza, pro kterého měl přijet za dva dny kamarád, se rozhodl prodloužit si pobyt a právě na skialpech zdolat Heuberg od jezera Walchsee, které je z Hochkössenu jen asi 10 minut autem. Po výstupu z kabinky jsme přesedli na dvousedačku, abychom se dostali pod hlavní vrchol střediska Unterbergholm, a pak už následovala jen cesta dolů. Při sjezdu až ke spodní stanici kabinky Honzu upoutal zejména boulový svah na černé sjezdovce. My se na ni k němu přidali až poté, co jsme šílenou neupravenou část objeli po „vyhlídkové“ modré trase. Přesto došlo i na další adrenalin.

Na místním slalomovém svahu prý trénují juniorští závodníci na závody v nedalekém Kitzbühelu (30 minut autem), a když tam zrovna žádní nejsou, můžete si slalom mezi brankami vyzkoušet i vy. Červené a modré branky byly zapíchané na prázdném svahu, nikdo překvapivě zrovna slalom nezkoušel. Z nás si ho celý projel samozřejmě zas jen Honza. My ostatní jsme byli rádi, že jsme se trefili alespoň do prvních dvou branek.

17. 5. 2019FOTO: Někdejší zámek Gianniho Versaceho proměněn v luxusní hotel. Jak to vypadá na místě, kde návrhář hostil Madonnu či princeznu Dianu?

O středisku se píše, že je ideální hlavně pro rodiny s dětmi, takže jsme se báli, že se tu bude nejzdatnější lyžař z nás nudit. A jak vidíte, nenudil. Navíc hned vymýšlel, že by si nejradši vyzkoušel i paragliding. Ale když jsme na vlastní oči viděli, jak snadný je start ze sjezdovky v tandemu, zlákal nás Honza na let nad údolím všechny.

I to je další důvod vrátit se do oblasti Kaiserwinkelu zase za rok a nejlépe prý v lednu. To se tady nebe zbarví pestrými horkovzdušnými balony, neboť se tu konají mezinárodní závody v balonovém létání. Letecké sporty jsou tady, v údolí Kaiserwinkel, kvůli velmi příznivé termice, ale populární celoročně...