Finanční dysmorfií trpí téměř polovina mladých. Bludný kruh představ, které vám brání šetřit peníze, jde ale prolomit, radí expertka
Málokdo by nechtěl mít aspoň o trošku víc peněz. Na další koníčky, na hezčí dovolenou, na podporu svých dětí… Možnosti za co utrácet se vždycky najdou. Mnoho lidí si ovšem neuvědomuje, že jejich skutečná finanční situace je jiná, než si sami myslí. Nepřekonatelný pocit nedostatečnosti a „chudoby“ tak může postihovat i ty, kdo jsou na tom s příjmy vlastně docela normálně. Pokud máte pocit, že lidi kolem vás žijí pohodlný život se spoustou peněz, ale vy nedokážete našetřit na nové auto ani dovolenou v zámoří, týká se tento jev možná i vás.
Finanční dysmorfie je psychický stav, při kterém má dotyčný člověk pokřivený pohled na své finance, což může vést ke špatným rozhodnutím. Podle studie společnosti Credit Karma jí trpí až polovina mladé populace, tedy mileniálové a generace Z. U mileniálů se týká asi 41 % lidí, v generaci Z postihuje dokonce 43 % jedinců.
Bohatství na sítích
Tím, co za finanční dysmorfii může, jsou sociální sítě a s nimi spojený trend prahnutí po bohatství. Spojení těchto dvou fenoménů u mladý lidí ústí v pocit finanční úzkosti a stresu, i když mají na účtu našetřené desítky tisíc.
„Spoustu lidí se při hodnocení své finanční situace srovnává se svými vrstevníky, lidmi na sociálních sítích a dokonce celebritami, což vyvolává pocit nedostatečnosti,“ vysvětluje finanční poradkyně Courney Alev. „Tento nesoulad mezi vnímáním a realitou může lidem bránit v tom, aby podnikli kroky k dosažení svých finančních cílů.“
Problém je totiž v tom, že když na sociálních sítích vidíme, jak si někdo žije luxusní život, létá na dovolené, jezdí v drahém autě nebo nosí značkové oblečení, vyvolává to v nás jednak dojem, že tohle je normální životní styl, jednak potřebu této zdánlivé normy dosáhnout. Když si to ale nemůžeme dovolit, připadáme si nedostateční a stresujeme se, že máme málo pěněz. I když ve skutečnosti máme peněz třeba úplně normálně.
Bohatství a luxus může být přetvářka
Prvním krokem z finanční dysforie je uvědomit si, že to, co vidíme na sociálních sítích, není reprezentací každodenní skutečnosti. „To, co vidíme na sociálních sítích, je zvýrazněným výběrem toho nejlepšího ze života daných lidí. Je to jen fasáda, stejná, jako když jedete kolem obřího domu s BMW na příjezdové cestě,“ upozorňuje finanční poradkyně Helena Baker.
Podle Baker je jednak naprosto nerealistické se jako „obyčejní smrtelníci“ srovnávat s luxusním životem celebrit – byť to může někdy fungovat jako inspirace a motivace – jednak se necháváme unést klamem sociálních sítí. „Nikdy nám neukazují celý obrázek něčího života. Ne všechno je takové, jak to vypadá,“ upozorňuje na skutečnost, že na Instagramu, Facebooku, X a dalších najdeme vždy jen kratičké výstřižky. Navíc pečlivě vybrané a leckdy také upravené tak, aby ukazovaly idealizovanou dokonalou realitu. Nebo spíš „realitu“. Mylně pak nabíráme dojem, že všem kolem nás se jen neustále daří a žijí v luxusu.
Utrácení jako snaha zapadnout
Což dává dokonalý smysl, sami totiž také na sítě nedáváme tu všední, obyčejnou a nezajímavou většinu svého života. A kdybychom snad ukázali i okamžiky, kdy se nám nedaří, slízneme za to kritiku, že fňukáme a měli bychom víc makat.
Zkreslená představa o normálních finančních poměrech vyrobená sociálními médii pak vede k tomu, že se mladí lidé snaží zapadnout a impulzivně utrácejí za věci, které nepotřebují, jen aby měli pocit, že mají adekvátní životní styl. Aby si připadali bohatí po vzoru idolů z internetu.
I přesto však pocit bohatství nepřichází, protože útraty se projevují zase jinde, například na úsporách. A když naopak šetří, mají zase dojem, že si nemůžou nic koupit. Výsledkem tak je pocit, že neustále zůstávají pozadu, a bludný kruh finanční dysmorfie pokračuje.
Zdroj: GiphyJak prolomit bludný kruh
Jako jednu z pomocí Baker radí udělat si nadhled a být vděčný za to, čeho už jste dosáhli a co si můžete koupit. „Vždy se zaměřujeme na to, co nemáme. Občas musíte jen udělat krok zpátky a být vděční za to, co máte. Například za peníze na jídlo nebo za střechu nad hlavou.“
Jelikož to je ale pro mnohé samozřejmost a ve srovnání s ideálem bohatství na internetu nedostatečný cíl, může fungovat další postřeh. „Také jsem si všimla, že mladá generace ráda nosí luxusní oblečení a jezdí v drahých autech, ale neuvědomuje si, že všechny ty věci mohou mít lidé na sociálních sítích půjčené a ve skutečnosti je nevlastní,“ říká Baker. „Vracím se tím k tomu, že ne všechno je takové, jaké si myslíte.“
Baker má ovšem i rady přímo na to, jak řídit své finance. Hlavní je udělat si o nich upřímný a podrobný přehled. Bez hodnocení zmapovat příjmy a výdaje a stanovit si realistické finanční cíle. Následně Baker radí vytvořit si plán toho, jak cílů dosáhnete, a začít ho plnit. Místo „rozpočtu“ mluví raději skutečně o „plánu utrácení a investování“.
„Tvorba rozpočtu působí, jako že máte svázané ruce, ale vytvoření plánu vám dovoluje si stále koupit to, co chcete, a přitom stále ukládat část peněz stranou.“ Nejjednodušším způsobem, jak budete mít přesnou představu o svým možnostech, je zařídit si automatické platby na všechno potřebné, které se odešlou po tom, co dostanete výplatu. Snadno tak vidíte, kolik vám zbývá a kolik můžete utratit.
