Věříte, že na každého čeká ten pravý? Pravdou je, že někdo prostě zůstane sám, ačkoli si lásku přeje. Jak se s tím vyrovnat?
Pokud i vás začíná hryzat otázka věku a porovnáváte ji se svými představami o dokonalém životě a ideálním stádiu, kde byste teď měli být, pak můžete procházet poměrně těžkým obdobím. Chybí-li partner tam, kde je zoufale kýžen, není snadné se s tím popasovat. Řešili jste to už s přáteli, rodinou, žádali jste o seznámení, chodili po akcích, vymetli i bary a nic? Cesta seznamek taky selhala? A nepomohlo ani zoufalé volání bývalé lásce? Co vlastně ještě zbývá???
Filmy, seriály, červené knihovny i sociální sítě nás krmí šťastnými konci dokonalých párů i na první pohled zcela nesourodých jedinců, které společné pouto navždy změnilo. No jo, ale kde je ten pravý, co čeká právě na vás? Ukazuje se, že bez spisovatele či scénáristy se ne vždy happy end dostaví. Ale co s tím?
Někdy prostě nepomůže nic. Je to tvrdá pravda, ale je to tak. Někteří lidé prostě zůstanou bez partnera, i když si ho přejí. Ale je to opravdu tak strašně špatné?
Všichni fungujeme v nějakých zajetých kolejích a opakujeme vzorce. Na tom vlastně stojí celá socializace. Láska, svazek, společné stárnutí a odchod na věčnost ruku v ruce je něco, co jsme odmalička obdivovali už v pohádkách. Protože nalezení lásky je ten pravý cíl, no ne? A pokud se nám to nedaří, stojíme vůbec za něco? Co je to s námi, že to prostě ne a ne vyjít? Odpovědí je: NIC! Nic špatného. Člověk, který k sobě jednoduše nenajde spřízněnou duši, není nijak méněcenný ani nehodný lásky. Prostě třeba jen nemá štěstí na lidi, neobjevuje se ve správný moment na správném místě, jeho povaha, zájmy či potřeby jsou specifické, nedokáže dostatečně komunikovat svoje potřeby… Může to být cokoli anebo ani jedno.
Potřebujete se cítit líp a zjistit, že v tom nejste sami? Tak pojďme na to:
Výzkum ukázal, že v roce 2019 – tedy ještě před izolujícím covidem! – byli téměř čtyři z deseti lidí mezi 25 a 54 lety bez partnera. To je oproti 29 % z devadesátek celkem nárůst. Navíc jsou to muži, kteří jsou teď častěji single, a to nebývalo zvykem.
Ale pojďme dál. Ve stejném roce byl proveden další výzkum, a ten ukázal, že dokonce přibližně polovina dospělé populace v Americe prožila či stále prožívá potíže při hledání lásky a tráví či strávila poměrně dlouhé období o samotě – ve vztahovém slova smyslu.
Co radí internet?
Když se probrouzdáte internetem, najdete mnoho rad o tom, jak máte chodit víc ven, soustředit se na sebe, abyste působili zaměstnaně a atraktivně, povídat si s lidmi na akcích, nestydět se, zkrášlovat se, třít o sebe čarovné krystaly…
Ve článku webu, který se příznačně jmenuje Brides.com (tedy v překladu Nevěsty.com) dokonce prý odborníci radí, že hlavní je nevybírat si nedostupné tipy lidí, nebát se dopředu, že vám vztah ublíží, věřit, že si lásku zasloužíte, neusadit se v neideální situaci a taky by bylo dobré se prý snažit a jít do různých aktivit, kde se dají poznat lidé. Což o to, všechno je to bezesporu pravda, ale co když ani to nefunguje?
Podle doktorky DiDonato jsme laicky řečeno v pytli proto, že vše, co jsme o seznamování po staletí a tisíciletí věděli, v dnešní době neplatí a všechno se rychle mění. Komunikace se ukazuje jako kámen úrazu nejen v již uzavřených vztazích, ale zjevně i v případě, že se teprve snažíme nějaký najít.
Kde je chyba?
Pokud si opravdu kriticky promyslíte vše, co vám v nalezení lásky brání a nemůžete na nic přijít ani když si promluvíte s přáteli, rodinou a terapeutem, je tu verze, že chyba neexistuje. Možná jste jen unikátním dílkem skládačky, ke kterému se druhý hledá v bedně s puzzle nesmírně obtížně. A není to ani vámi ani lidmi, které jste kdy potkali, milovali či odmítli. Můžete obvinit vesmír, osud nebo blbou náhodu. Může se to stát a všechny ty hluboké důvody, které jsou popsány na internetu, vyletí oknem. Někomu prostě nebrání nic a stejně se nedaří.
Co když zůstanu sám/sama?
To je otázka, kterou si málokdo chce položit narovinu. Některé děsí. Představa, že nikdy nebude svatba, romantické večery ani společné plány na novou kuchyň, může zabolet. Jistěže! A není se zač stydět! Již Aristoteles věděl, že člověk je bytost přirozeně společenská. A taky nás honí sociální očekávání, standardy, které jsme si na sebe ušili, kriticky přimhouřená očička blízkých, pohádkové sny, romantické představy, hormony a samozřejmě také ten hlásek vzadu v hlavě, který moc rád člověku připomíná, že pokud nezvládne úplně všechno, tak stojí za nic.
Jak se s tím popasovat?
Podle Huffpost prý terapeuti radí těm, kdo mají podezření, že zůstanou navždy sami, aby se soustředili na jiné vazby. Na přátelství, rodinu a klidně aby zašli i na rande, ze kterého moc nekouká. Když nic, bude fajn sex, kafe zdarma, vtipná historka nebo kdo ví – budoucí velká láska. Taky je dobré nezavřít se doma. Prostě si užít den sám se sebou, připojit se do zájmových aktivit a věnovat se svým talentům a vášním. A to hlavní, co je potřeba si z takového pocitu odnést, je, že partner z nás nedělá plnohodnotné lidi. I ti, kdo zůstanou sami, mohou být šťastní, a ti, kdo jsou celý život zadaní, mohou být nešťastní. Hledání dokonalého výsledku výhradně v koexistenci s někým dalším je jako šmátrat po stéblu sena v hromadě jehel. Bolí to a ani úspěšný lov nezaručí bůhvíjaký užitek.
