„Peněz mám dost. Jsem prý jako fotřík, co má místo přítele dítě,“ kroutí hlavou muž, kterého rodina kritizuje za péči o partnera
My dva se známe, několikrát jsme se potkali, a tak jsem moc ráda, že jsme si dopředu mohli dohodnout, že necháme takovou tu oficiální „slušnost“ stranou a že se tě budu ptát velmi otevřeně. Ty jsi nyní ve vztahu s partnerem, který je od tebe o kolik let mladší?
Je to dvacet osm let. Rád bych ale dodal, že mi není čtyřicet. Můj partner je dospělý, samozřejmě.
A já se na ten rozhovor hrozně těším. Takže tě prosím, jen do mě!
Dobrá, budu tedy co nejpeprnější to jen svedu! Když šlápnu rovnou do toho ošklivého, víš, co se o tobě mezi tvými blízkými povídá. Já je neznám osobně, ale už jsme se o tom bavili. Co ti ubližuje? Pojďme si to napřed zopakovat, aniž bychom na to reagovali. Spíš abychom nastínili tu situaci…
Věkový rozdíl mezi partnery je vždycky téma. Ale je vtipný, že to je téma hlavně, když jde o gaye nebo starší ženu a mladšího muže. Nikdo se až tak nešokuje nad tím, že si mladá holčina najde staršího parťáka. Jasně, začnou vzduchem lítat povídačky o penězích, ale ve finále jsou s tím všichni tak nějak v míru. Ale když jde o gaye, tak to je vždycky všechno podezřelé. (smích)
Mně osobně asi nejvíc vadí to, že je na mě nahlíženo tak, že si asi nezasloužím lásku nebo aby někdo věřil tomu, že jsem skutečně našel toho pravého.
To mi musíš maličko vysvětlit… Koho tím myslíš?
Aktuálně téměř kohokoli z mé rodiny. Já jsem gay, jsem vyoutovaný, jasně, ale ne všem. Nechci, aby někdo z práce věděl o mém soukromí. Jsem prostě stará škola. To je moje věc a hotovo. A navíc chci mít nějaký respekt a nepotřebuju, aby si o mně šeptali podřízení. To je prostě mimo jejich pravomoci, řekněme.
No a jde o to, že já jsem dlouho žil sám. Fakt skoro celý život. Jsem taková ta černá ovce rodiny, o které všichni vědí, že se už asi nikdy neožení, nebude mít děti, a tak je potřeba ji pěkně podrbat za zády nebo aspoň politovat.
Žít sám – to byla, pokud vím, tvoje volba. Nikoli z nouze ctnost. Chtěl jsi dělat kariéru. Netušila jsem, žes s kritikou bojoval už tehdy…
No jéje, a jak! To bylo samý vnoučata sem, neteře tam. Nakonec už se mě nikdo neptal, jestli někoho mám, ale to prostě vidíš – ty pohledy: No jo, náš manažer, co nemá čas na založení rodiny, přišel! No víš, jak to myslím.
Každopádně abych se vrátil k tomu, co jsem myslel tím, že mi rodina nevěří, že si zasloužím lásku. Prostě podle nich to, že jsem si našel mladšího chlapa, je jasnou známkou toho, že on to dělá jenom proto, že se u mě má finančně dobře. A že to prostě není upřímné. Že není možné, že by si mě vybral jen tak nebo kdybych byl chuďas. Ale to je prostě bullsh*t! Peněz mám dost, ale lásky taky!
Jak jsem slíbila, budu „peprná“: Není to tím, že to není první mladší muž tvého života za poslední roky? A nevyužil tě někdo předtím?
Ano, stalo se. Měl jsem těch partnerů v posledních letech víc. Oslavil jsem padesátku a došlo mi, že jestli někdy mám tu lásku a tyhle věci okolo stihnout, tak teď. Protože do té doby jsem se fakt věnoval hlavně práci. Víš, jak to mám. Prostě já usínám se sešívačkou. (smích) Jsem hrdá korporátní krysa!
V čem je to tentokrát jiné?
Ve všem. Opravdu ve všem. Já jsem předtím fakt neměl moc kliku, byl jsem naivní, hned jsem dával. Víš, jak to je. Když někam přijdeš a zaklepeš hodinkama, začnou se straky slítat. A já jich pár pochytal a myslel jsem si, že s nimi budu šťastný, ale to jsem byl opravdu naivní.
Tento nový partner si nevšiml tvých úspěchů? Jak jsi v počátku poznal, oč mu jde a že jsi ho zaujal jako člověk?
Protože najednou místo plánování, kam pojedete nebo co si dáte, fakt mluvíš a posloucháš. My spolu mluvíme opravdu každý den. A tím nemyslím nějaký kydy kolem, myslím tím fakt hluboké povídání. Povídáme si od prvního dne. Je vidět, že ho to zajímá. Že ho zajímám já jako osoba.
Myslíš si, že k partnerovi máš mírně otcovské tendence? Vím, že ti rodina vyčítá, že se o něj příliš staráš a váš vztah je nevyrovnaný. Co si o tom myslíš?
Žádný vztah není vyrovnaný! Žádný! Nikdo nedává stejně jako bere ve všech ohledech. To ani nejde! Když budu žít s tebou a oba budeme vařit, ale nikdo nebude uklízet, tak co pak? Jasně, pořídíme si uklízečku, ale chápeš, co chci říct? Budeme se v kuchyni srážet, nikdo si neužijeme, že tomu druhému něco připravujeme, protože on dělá totéž, a tam, kde je potřeba něco udělat, nikdo neudělá nic.
Uznávám, že je to slabá metafora, ale myslím si fakt upřímně, že v každém vztahu je někdo víc pečující v některých ohledech a ten druhý zase v dalších.
Tvoje ohledy ale rodinu dráždí. Vím, žes mi říkal o té historce s bundou na silvestra. Oč šlo a proč z toho vznikla taková hádka?
Přítel prostě byl na přes den silvestra u svých rodičů. Na pozdní večer se dohodlo, že přijede k nám. A já mu prostě poslal taxíka, protože na silvestra večer je venku spousta ožralejch magorů. Chtěl jsem, aby byl v bezpečí. Tak to byla první věc, co rodině vadila. Já nechápu proč. Měli problém s tím, abych mu taxíka nejen platil, ale i volal. Že prý pokud jsme rovnocenní dospělí partneři, má si vyřešit cestu sám. To mi přišlo jako absurdní problém a je vidět, jak jsou vůči němu zaujatí.
No a pak jsem mu volal, aby si prostě nezapomněl vzít bundu, protože u našich na baráku je prostě zima, když se jde ven koukat na ohňostroje, a já jsem s sebou druhou náhradní nevzal. A to byl další problém. Že jsem prý jako fotřík, co má místo přítele dítě, které se samo ani vhodně neobleče, když jde v prosinci ven. Přitom je snad moje věc, co příteli zavolám a že o něj mám obavu, aby se nenachladil.
A pak už to jelo. Když přijel, tak měl hlad, protože se nestihl najíst, tak jsem mu něco připravil. A to bylo keců: Že se beze mě ani nenají, že si ani jídlo nekoupí… Bylo to opravdu ošklivé. Nakonec jsme od rodiny odjeli a jeli jsme ke mně domů. Protože to se nedalo poslouchat.
Cítíš, že se o partnera staráš víc finančně i jaksi fyzicky ty než on o tebe?
Ano, ale jsem starší. Já v jeho věku taky nic neměl. Nebo tedy měl, ale ne tolik jako dneska, a hlavně on se ještě hledá. Takže teď prostě peníze nemá, ale na tom nesejde. Je mladý, on se chytí. A některé věci prostě ještě nemá zajeté a je v nich zmatený. Já ty zkušenosti mám, tak mu je předávám, já na tom nevidím nic špatného!
Vnímáš, že je tam kousek pravdy a že skutečně sehráváš jakousi otcovskou roli? Lze v tom najít nějaký pozitivní pohled?
V tomhle kontextu je to prostě špatně. Jako by ti lidi chtěli nějak pošpinit mě jako chlapa, že mám mladého partnera, ale on NENÍ dítě. A já jsem pečující osoba, ano. Klidně bych mu dal všechny peníze a nevadí mi se o něj starat. Dělám to rád a ulehčuju mu v ohledech, které mu nejdou. On prostě třeba neumí žehlit. Nikdy to nedělal. Neučil se mnoho věcí.
A je zranitelný, pokud jde o lidi kolem. Jen se o něj jako partner bojím.
Lidi kolem? Jak to myslíš, s tou zranitelností?
Partner je takový, že se rád zajímavě obleče nebo si upraví extravagantně vlasy. A zároveň si nenechá nadávat a pak by mohl spadnout do zbytečného vyhroceného sporu třeba s nějakým homofobem. Je taky hodně důvěřivý ke svým kamarádům, takže se bojím drog. Prostě je pro mě důležité vědět s kým je, že v pořádku dorazil, že má všechno, co potřebuje, a že je v bezpečí a spokojený. Ale to podle mě nedělají jen otcové, ale taky třeba babičky, kamarádi nebo partneři. Pokud máte někoho rádi, chcete pro něj to nejlepší a uděláte, co je ve vašich silách.
Co bys vzkázal všem, kdo věří v předsudky o vztazích s větším věkovým rozdílem?
Aby si svoje názory nechali pro sebe. Je to můj vztah. A tohle souzení nám ho akorát narušuje, pak nás to mrzí a občas se i hádáme, protože já třeba taky chci, aby si rodina s partnerem rozuměla, a tak je sem tam bráním, aby na ně nebyl tolik naštvaný, byť na to má právo.
