Psychedelika mění rasisty v lidumily a v „ultimátní realitě“ potlačují ego. Jsou tyto látky univerzální cestou ke „světovému míru“?
Psychedelika napříč věky
Ať už je to směs rostlin označovaná jako ayahuasca, která má hluboké kořeny užití v jihoamerických domorodých kulturách, peyotl, tedy kaktus, jenž obsahuje meskalin a jeho využití je úzce spojováno s domorodými kmenovými rituály původních obyvatel Severní Ameriky, či psylocybin klasicky obsažený v lysohlávkách a užívaný v rámci rituálů vedoucích k dosažení hlubokého duchovního osvícení, látky s psychedelickým účinkem lidé užívali od pradávna. Cíl byl jasný: dojít do stavu změny vnímání, resp. přivést jednotlivce k hlubokému pochopení sebe sama a své existence v celém vesmíru.
Do jisté míry by v souvislosti s užitím psychedelik bylo možné hovořit o duchovním či psychologickém uzdravení skrze nalezení smyslu života a propojení s vyššími entitami či přírodou. Psychedelika totiž mohou poměrně významným způsobem změnit způsob, jak vnímáme čas, prostor i naši identitu. „Existuje řada způsobů, jak můžeme změnit naše vnímání. Zmínit lze třeba meditaci, jógu… Ale psychedelika se ve způsobu působení významně liší. Jako kdybyste srovnávali postupný výstup na vrcholek hory a okamžité katapultování na vrchol. Pak máte zvýšenou schopnost porozumět úrovni složitosti života, o které jste ani nevěděli, že ji máte,“ vysvětluje tak přední světový specialista na psychedelika James Fadiman.
Ultimátní realita jako cesta k lepšímu duševnímu zdraví
Samozřejmě, že v případě užití psychedelik v rámci šamanských rituálů se nikdo příliš nezabýval tím, jak přesně tyto látky na člověka působí. Zajímavé však je, že i když dnes již víme, že sloučeniny jako třeba zmiňovaný psilocybin se vážou na serotoninové receptory v centrálním nervovém systému, neurovědci stále nechápou, co spojuje výsledné halucinace a pocity odlišného vnímání reality s jistým duchovním prožitkem, který někteří dokonce popisují jako „setkání s bohem“ či proniknutí do vyšší „ultimátní reality“.
Konkrétně na tuto problematiku se pak zaměřil již zmiňovaný vědecký tým z John Hopkins University, který zároveň zkoumal léčebný efekt těchto prožitků. „Zkušenosti, které lidé popisují jako setkání s bohem, jsou hlášeny po tisíce let a pravděpodobně tvoří základ mnoha světových náboženství. Přestože moderní západní medicína obvykle nepovažuje duchovní či náboženské zkušenosti za jeden z nástrojů v boji proti nemocem, naše zjištění naznačují, že právě tyto prožitky často vedou ke zlepšení duševního zdraví,“ shrnul specialista Roland Griffiths v minulosti dosavadní poznatky. Ne náhodou jsou tedy již některá psychedelika postupně užívána k léčbě přetrvávajících klinických depresí apod.
Zdroj: Giphy
Smrt ega a jednotné vědomí
Poměrně specifickým zážitkem, který je s užitím psychedelik také spojován, je prožitek „smrti ega“, kdy dojde v jistém slova smyslu ke „ztrátě“ osobní identity. Právě smrt ega a s ní související jednota vědomí jsou dvěma klíčovými pojmy, které jsou v mnoha kulturách považovány za hluboce transformativní prožitky úzce související s užitím psychedelik. Dochází totiž k setření hranice mezi jednotlivcem a okolním světem a člověk díky tomu může přestat být svázán svými rolemi, návyky, ale třeba i traumaty – nakonec totiž dochází k závěru, že je „jen“ součástí jednoho velkého celku. Právě díky tomu mohou mnozí následně změnit svůj pohled na život, smysl své existence, ale i vztahy k druhým. A rovnou i jeden příklad za všechny: roce 2023 se součástí vědeckého pokusu na University of Chicago stal vůdce bílé rasistické skupiny, jemuž byla podána látka MDMA. „Tato zkušenost mi pomohla vyřešit můj vysilující osobní problém,“ shrnul po svém psychedelickém zážitku muž, jenž záhy rasistickou ideologii opustil a uvedl, že láska je jediná věc, na které záleží.
V roce 2020 se na problematiku potlačení ega pomocí psychedelik zaměřil i cílený výzkum a skeny mozku prokázaly, že v případě těch, kdo užili psychedelika, je patrné „odvrácení centra ega“, resp. snížení aktivity souvisejícího mozkového centra o 15-30 procent. A byť to možná zní příliš vědecky, stručný výklad je jasný: lidé, kteří užijí psychedelika, právě díky tomu často zažívají vyšší míru propojení s okolním světem a méně pocitu sebe sama či vlastního ega. „Psychedelika nám mohou pomoci sdílet jednotné vědomí,“ tvrdí tak klinický psycholog a spoluzakladatel Centra pro výzkum psychedelik a vědomí William Richards, dle nějž psychedelika lidem zprostředkovávají pocit jednoty přesahující prostor a čas.
Jednotné vědomí a láska pro každého?
Nakonec by se tedy mohlo zdát, že psychedelika jsou skvělým „lékem“ na dnešní bolesti. A to nejen v rovině individuální, ale i celospolečenské. Ostatně, bylo by fantastické, kdyby stačilo všem, kdo vyjadřují vůči druhým z jakýchkoliv příčin zlobu či nenávist, podat psychedelika – a oni by záhy prozřeli a všude okolo spatřili jen samou lásku. Bohužel, tak snadné to ale nebude. Ačkoliv psychedelika skutečně mohou pomoci při otevírání uzavřených schránek vědomí a mohou jej efektivně měnit, ne vždy to musí být k lepšímu. Zejména v případě neopatrného užívání mohou být dopady spíš škodlivé – a nezodpovědné užití psychoaktivních látek je již také prokazatelně spojeno s nebezpečným chováním kvůli narušení myšlenkových pochodů. I proto např. Fadiman důsledně nabádá, aby psychedelika byla podávána pod odborným dohledem terapeuta či jiného kompetentního odborníka, který člověku následně pomůže porozumět jeho prožitkům.
