„Zapněte si mozek,“ radí filozof Parmenidés. Názor totiž není pravda. Jak poznat rozdíl?
Je pod vším chaosem nějaký pevný základ?
Nastal čas zamyslet se, zda se vše kolem nás opravdu jen rychle vyvíjí a proměňuje. Protože se přece na skutečnost můžeme podívat i opačným pohledem: svět má neměnný základ, bytí je jen jedno. My ho jen ve snaze všechno zprocesovat, prodat, ovládnout, vyfotit a vypostovat obalujeme do spletitých emocí, nesmyslných trendů. Možná, že když se na chvíli zastavíme a utišíme klamy smyslů a mínění, poznáme tím vším překrytou pravou podstatu.
Alespoň tak by to viděl Parmenidés z Eleje. Tento starořecký filozof pocházel z řecké kolonie Elea v jižní Itálii, kde žil a tvořil v 6. až 5. století před naším letopočtem. O jeho životě se moc detailů nedochovalo, ale měl významný vliv na pozdější řecké myslitele. Parmenidův pohled na svět se však od jeho následovníků zásadně lišil. Zatímco Platón nebo Aristotelés rozlišovali mezi smyslovým světem a světem idejí/substancí, jejich předchůdce Parmenidés trval na tom, že pravé bytí je jedno, neměnné a nedělitelně celé. Můžeme ho poznat jen hlubokým rozumem. Dojem, že se vše kolem nás mění a vyvíjí, byl dle jeho názoru jen výsledek klamavého působení našich smyslů.
Nezaměňujme názor za pravdu
Na jednu stranu je dnes takové uvažování těžké přijmout. Když to vezmeme do důsledku, i naše narození a smrt je podle Parmenidova uvažování jen klam, protože ve skutečnosti jsme tu neustále. Hm. Na druhou stranu nelpěme na detailech a buďme tolerantní k našemu prapraprapředkovi, který se snažil popsat bytí v časech, kdy celá knihovna do té doby vydaných učených spisů zabírala jedinou poličku. Rozhodně si z jeho myšlenek můžeme vzít inspiraci i dnes.
Když tvrdil, že všechny změny a mnohost, které vidíme kolem sebe, jsou iluze, vůbec si v poklidu svého 5. století př. n. l. nedokázal představit, jak bude vypadat lidský život v éře internetu a globalizace. Nicméně má pravdu, že bychom se zvlášť v době informačního chaosu a rychlých změn měli snažit hledat stabilní, neměnný základ – ať už v osobním životě, vědeckém poznání nebo morálních hodnotách. Dnes přece víc než kdy jindy vidíme, že pravda není otázkou názoru, ale hlubokého rozumu.
Názory místo vědění rozervou společnost
Právem na názor se dnes s velkou oblibou zaklínají především ti, kdo studovali na vysoké škole života a mají politické i byznysové záměry, jichž chtějí dosáhnout manipulačními technikami. Ve světě přehlceném povrchními dojmy a subjektivními interpretacemi je čím dál těžší odlišit pravé poznání od pouhého názoru (vydávaného za fakt).
Co se stane, když se každý začne řídit jen svým názorem, aniž by hledal pravdu? Vzniká zmatek. To tvrdil už Parmenidés před dvěma a půl tisíci lety a my mu dnes jen můžeme dát za pravdu. Přestane existovat jakákoli autorita poznání, protože každé tvrzení je pokládáno za rovnocenné. Lež a pravda se ocitají na stejné úrovni, společnost se rozděluje, lidé se uzavírají do svých názorových bublin a odmítají pravdu, která by mohla zpochybnit jejich přesvědčení. Opravdu neměl Parmenidés Facebook?
Jsou lidé hloupější než dřív?
Nabízí se rychlé vysvětlení současného stavu: lidé jsou dnes málo vzdělaní, a proto kloužou jen po povrchu. Parmenidés by však tento argument okamžitě shodil ze stolu, protože změna je jen klam. Lidský rozum zůstává stále stejný, v jeho době i dnes. Schopnost logického myšlení je v člověku stále přítomná. Problém bude spíš v tom, jak člověk rozum používá (nebo nepoužívá).
Nořit se do hlubokého myšlení je vysilující a časově náročné. Zatímco ve starověku byla filozofie považována za vrchol poznání, dnes lidé před hledáním pravdy dávají přednost rychlým, jednoduchým odpovědím. Stačí, že budou líbivé, pravdivé být nemusejí. Značná část společnosti si názory utváří podle emocí, sociálních sítí nebo osobních předsudků, místo aby kriticky zkoumala fakta. Naším problémem je tedy lenost myslet, ne hloupost jako taková.
Ale abychom k sobě zas nebyli příliš tvrdí: fakt je, že množství informací ve starověku se prostě nedá srovnat s množstvím, jaké se na nás valí dnes. Protože si musíme z toho přívalu vybírat jen část, pochopitelně inklinujeme k informacím, které potvrzují naše vlastní názory. Parmenidés by z toho vyvodil, že větší množství informací automaticky neznamená větší množství pravdy. Spíš naopak – znamená to ještě větší množství klamavého balastu.
Zdroj: Giphy
Trvalé hodnoty jsou majákem v proudu událostí
Dnes by měl Parmenidés vlastní podcast a v něm by dával svým předplatitelům rady, jak najít své štěstí. Jeho základní rada by zněla: „Hledej to, co je neměnné.“ Módní trendy v životním stylu, politice i zábavě se neustále mění. Co platilo včera, je dnes již minulostí. Skutečná pravda je však neměnná a stojí mimo proud událostí. Odhalit nám ji pomůže návodná otázka: bude to, čemu věřím, platit i za sto let?
Řečeno dnešním jazykem, uplatňujme kritické myšlení. Co to přesně znamená? Nepřijímat bezmyšlenkovitě tvrzení druhých. Nepodlehnout dojmu většiny. Jen proto, že se nějaká „pravda“ šíří po internetu nebo ji veřejně opakuje veřejně vystupující osobnost, ještě neznamená, že je skutečná. Je nutné ji podrobit zkoušce rozumu. A důležitým pravidlem je také nepodléhat zoufalství. Neměnnost pravdy znamená, že i když se možná právě nacházíme v temné době, kdy získává navrch zlo, znovu se k pravdě vrátíme. Jinak to ani nejde. Pravda podle Parmenida nemůže zaniknout.
