
Věrte – nevěřte aneb Tvoří umělá inteligence naši budoucnost, nebo jen novou iluzi své vlastní reality, do níž se postupem času přesuneme všichni?
AI jako nástroj inovací
V lékařství pomáhá AI při diagnostice nemocí, dokáže např. rozpoznat nádory na rentgenových snímcích lépe než člověk, ve výrobě léků zvyšuje efektivitu a snižuje náklady. Ve vědě urychluje objevy nových materiálů nebo způsobů výroby energie. Ve světě financí AI pomáhá odhalovat podvody, analyzovat trhy a doporučovat nejlepší investiční strategie. V automobilovém průmyslu pohání autonomní vozidla, která se učí reagovat na dopravní situace a přispívají tak k mnohem bezpečnější dopravě. Ve vzdělávání dokáže AI vytvářet personalizované výukové programy, které se přizpůsobují tempu a potřebám jednotlivých studentů.
Kromě toho se AI čím dál více uplatňuje i v kreativních oborech. Umí fantasticky napodobit lidskou malbu, zkomponovat hudbu nebo napsat krátký příběh. Dokonce existují AI modely, které generují prakticky dokonalé umělecké fotografie a grafiky na základě jen několika málo zadaných slov. To je sice fascinující, ale také trochu znepokojivé: pokud se AI v brzké době naučí tvořit úplně stejně jako člověk, kde pak bude hranice mezi originální lidskou tvorbou a uměle vygenerovaným obsahem? A kdo ji vlastně určí?
AI jako tvůrce iluze
Umělá inteligence dnes dokáže vytvářet fotky a videa, s jejichž odlišením od těch, na jejichž tvorbě pracovali lidé, mají občas potíže už i sami odborníci. Určitě už jste sami narazili i na deepfake video, kde vám některá ze slavných českých osobností nabízí neskutečné výhry nebo perfektní investice. Mnozí se nad tím možná pousmějí, ale pravdou je, že rozlišovací schopnosti jsou u každého jiné a již nemálo lidí na tento podvod naletělo a přišlo o své naspořené peníze.
Tento fenomén představuje značné riziko nejen pro naši peněženku, ale i pro naši bezpečnost. Tato videa a fotografie jsou a budou používána k šíření dezinformací, manipulaci ve volbách nebo dokonce k vydírání. AI nástroje jsou čím dál více sofistikované a přístupné většímu počtu lidí, a tak je stále těžší odlišit realitu od fikce.
A nejen to. Svět se stále více přibližuje konceptu metaverza, tedy virtuálních světů, kde lidé mohou pracovat, bavit se i sociálně interagovat. AI zde hraje klíčovou roli při tvorbě realistických prostředí a avatarů, kteří mohou napodobovat výrazy i pohyby skutečných lidí.
Umělá inteligence dokáže dokonce generovat zcela falešné osobnosti – lidi, kteří nikdy neexistovali, ale mají kompletní digitální identitu, včetně fiktivních sociálních profilů a historie. Jedním z nejnovějších příkladů jsou AI modelky, které se stávají hvězdami sociálních sítí a reklamních kampaní. Tyto digitálně vytvořené osobnosti, jako je například Lil Miquela, mají miliony sledujících a spolupracují s luxusními značkami stejně jako skutečné celebrity. Jejich tvůrci na nich vydělávají astronomické částky, aniž by museli řešit jakékoliv náklady spojené s lidskou činností.
Co je vlastně realita?
Dříve platilo, že co vidíme na vlastní oči, je pravda. Dnes to už tak jasné není. Objevila se i zcela nová filozofická otázka: pokud AI vytvoří něco, co je nerozeznatelné od reality, není to vlastně nová realita sama o sobě?
AI je dnes schopná „oživit“ herce, kteří už nejsou mezi námi. Například ve filmu „Rogue One: Star Wars Story“ byla pomocí AI oživena postava Grand Moff Tarkina, kterou původně ztvárnil herec Peter Cushing. Jeho tvář byla digitálně rekonstruována a doplněna do filmu, což poprvé vyvolalo větší diskuse o etických hranicích takového využití nové technologie.
Dalším kontroverzním případem bylo použití AI k vytvoření mladší verze Roberta De Nira ve filmu „Irčan“. Stejně tak byla v reklamě na automobil oživena Carrie Fisher, což vzbudilo mezi jejími fanoušky hodně rozporuplné reakce.
Ale co kdyby nešlo jen o zasazení herce do krátkého úseku klasicky natočeného filmu? Co kdyby vznikl úplně nový celý film například s Marilyn Monroe, jenž by vypadal naprosto autenticky? Byl by to podvod nebo zcela nový druh umění? A jaký dopad by to mělo na etiku filmového průmyslu?
AI přináší obrovské možnosti, ale i výzvy. Může nám pomoci lépe chápat svět, zjednodušit život, ale také změnit to, co považujeme za pravdu. Záleží na nás, jak tyto technologie využijeme. S rostoucí sofistikovaností AI se otevírá otázka, zda nakonec nezůstaneme uvězněni ve světě, který bude tak přesvědčivý, že z něj nebude úniku. Pokud se vše kolem nás – tváře, hlasy, prostředí – bude dát generovat a upravovat na přání, budeme ještě schopni rozlišit skutečnost od fikce? A co když už v takové realitě žijeme, aniž bychom si to uvědomovali?