Svět očima domorodých kultur: Bájné rituály, které by mohly být unikátním manuálem pro lepší život i v 21. století
Svět, kde duch a hmota splývají
V mnoha domorodých představách o světě je hmotný svět jen jednou z několika částí širší reality. Je tu například i duchovní dimenze, která je stejně skutečná jako ta fyzická, a vzájemně se ovlivňují. Existuje myšlenkový směr animismus, který je společný mnoha původním kulturám po celém světě a je v něm zakotvena víra, že všechny bytosti, věci a projevy přírody mají společného ducha – nejen lidé, ale i zvířata, brouci, skály, stromy, vodstvo nebo větrné proudy... zkrátka vše, co vidíme a vnímáme okolo sebe.
Různé domorodé kultury však mají rozličné příběhy o tom, jak se tento duch projevuje. U některých kmenů jsou duchové spojeni s konkrétními zvířaty, která jsou vnímána jako průvodci nebo ochránci. Jiné chápou duchovní svět skutečně jako síť propojující všechno živé a neživé, zatímco další věří v přímou komunikaci s duchy prostřednictvím rituálů a obřadů. Někde se duchovní síly projevují skrze sny a vize, jinde skrze přírodní úkazy, jako je pohyb hvězd nebo změny počasí. A některé z těchto konceptů nám dokonce nabízejí možnost nahlédnout za oponu tvorby samotné reality.
Domorodé představy o světě
Tanec duchů mezi domorodými Američany
Jedním ze zajímavých příkladů je tzv. Tanec duchů, který praktikovali domorodí Američané v 19. století, především kmeny Lakotů, Pajutů a dalších skupin. Tento rituál byl formou komunikace s předky a duchy, kteří podle víry mohli pomoci jejich lidu překonat těžkosti a nalézt cestu k lepší budoucnosti.
Tanec duchů měl být odpovědí na útlak, kterému původní obyvatelé čelili kvůli expanzi bělošských osadníků a jejich vojenskému tažení. Věřili, že tento posvátný tanec přivede zpět jejich předky, očistí svět od cizí nadvlády a obnoví harmonii mezi lidmi, zvířaty a přírodou. Účastníci rituálu se točili v kruzích, zpívali posvátné písně a dostávali se do transu, přičemž jejich samovolné pohyby symbolyzovaly propojení s duchovním světem.
Bohužel, kvůli strachu amerických úřadů z tohoto rituálu, který domorodce silně podporoval minimálně z hlediska morálky, byl Tanec duchů označen za hrozbu a v roce 1890 vedl k tragédii známé jako „Masakr u Wounded Knee“, kde byla zabita většina příslušníků kmene Lakotů. Přesto je dodnes pro domorodé národy Severní Ameriky důležitým symbolem duchovního odporu a naděje.
Australští domorodci a Snový čas (mýtus o stvoření)
Aboridžinci, původní obyvatelé Austrálie, věří v koncept Snového času, který představuje nejen mytologické počátky světa, ale také věčný stav reality, kde se propojují duše předků, duchovní bytosti a přírodní svět.
Snový čas je neustále přítomnou realitou, jež nezná koncept minulosti či budoucnosti, a ve které se všechny události a bytosti spojují do jednoho přítomného celku. Jednoduše řečeno – veškerá naše minulost i budoucnost se odehrává v každém okamžiku naší existence, práve teď. Vše je propojené. Každá bytost, krajina, hora nebo řeka má svůj původ právě ve Snovém čase, kde je svět a jeho pravidla utvářen vyššími duchovními bytostmi. Tyto bytosti, často zobrazované jako zvířata nebo nadpřirozené entity, daly světu jeho formu a předaly lidem znalosti o tom, jak žít v souladu s přírodou.
Někteří badatelé a záhadologové přitom naznačují, že právě tyto vyšší entity mohly být našimi potomky z daleké budoucnosti, kteří postoupili do další sféry bytí, některými označované jako „5D dimenze“ umožňující bytostem okamžitě manipulovat s realitou a manifestovat své myšlenky. A mimo jiné navštěvovat i „minulost“, poněvadž v 5D dimenzi čas taktéž existuje pouze v přítomném okamžiku. Což plně souzní s konceptem Snového světa.
Snový svět ale není jen zapomenutým věděním dávných předků – pro mnoho domorodých komunit v Austrálii je i dnes klíčem k pochopení vlastní existence a propojení s předky. Zajímavé je, že moderní vědecké výzkumy o povaze času a reality skutečně ukazují, nebo aspoň výrazně naznačují, že minulost ani budoucnost nejsou pevně dané a že čas existuje pouze v přítomném okamžiku, což se překvapivě shoduje s domorodým vnímáním reality.
Tradice předávání tohoto „vědění“ se odehrává skrze písně, tanec a vyprávění příběhů, přičemž každá generace udržuje a rozvíjí toto duchovní dědictví. Příběhy Snového času nejen vysvětlují původ světa, ale také dávají morální ponaučení, popisují přírodní zákony a učí o důležitém vztahu mezi člověkem a krajinou.
Africké a amazonské kmeny: Duchovní vazby k přírodě
Mnoho afrických a jihoamerických domorodých kultur věří, že každá bytost, od mocného a nebezpečného jaguára po malou a skromnou rostlinu, je součástí velkého příběhu světa. Skrze tance, zpěv a obřady vstupují do kontaktu se svými předky a duchovními bytostmi, které jim poskytují vedení a ochranu. Ať už se jedná o rituály deště, nebo léčebné obřady, všechno má hlubší propojení s přírodou.
Některé druhy stromů, ale i vyhrané hory jsou sídlem mocných duchů, kteří ovlivňují nejen osud lidí, ale i celého světa. Například Baobab je v mnoha místních kulturách považován za posvátný strom, který symbolizuje moudrost a propojení mezi nebem a zemí. V Amazonii zase šamani využívají rostliny, jako je ayahuasca, k navození změněných stavů vědomí, během nichž komunikují s duchy přírody a získávají vhled do skrytých tajemství vesmíru.
Každý kmen má své vlastní rituály a tradice, ale všechny spojuje hluboký respekt k přírodě a snaha žít v harmonii s jejími silami. Tento přístup jim umožňuje nejen přežít v náročných podmínkách, ale také udržovat své kultury a hodnoty po generace.
Duchovno jako každodenní realita
Duchovní dimenze domorodých kultur není něco, co by bylo vyhrazeno jen pro obřady či svátky. Je to dodnes součást jejich každodenního života – od způsobu, jak se zachází se zvířaty a rostlinami, po rozhodování o vnitřních komunitních záležitostech.
Například šamani, kteří ztělesňují most mezi světem duchů a lidí, přijímají od předků vize a vedení, které pak předávají svým kmenům. Jejich schopnosti nejsou jen magické – často mají hluboké znalosti o léčivých bylinách, přírodních cyklech a chování zvířat. Kdyby šamani fungovali v naší západní společnosti, možná by se živili jako alternativní terapeuti s úžasně přesnými předpověďmi počasí, které nečerpají z radaru, ale například z mraků a letu ptáků.
Propojeni s přírodou?
Dnes, kdy se svět rychle mění a spolu s přírodou čelíme mnoha náročným výzvám, bychom mohli od domorodých kultur čerpat inspiraci v tom, jak s prostředím, v němž žijeme, zacházet s větší úctou. Jejich pohled na realitu jako na propojený celek, kde každá bytost má svůj duchovní rozměr, by nám mohl pomoci přehodnotit vztah k přírodě, ale i k sobě navzájem.
Možná by nám prospělo přemýšlet o světě ne jako o souboru oddělených objektů, ale jako o společném tanci, který se nikdy nezastaví – tanci duchů a přírody, kterého jsme součástí.
