
Tat Tvam Asi: „Ty jsi to." Tedy ty jsi já a já jsem ty. Neexistujeme odděleně, ale jako projevy jedné a té samé podstaty. Pokud toto pochopíme, zlepší se naše duševní zdraví
Božská podstata je přítomná hluboko v každém z nás
Výrok „Tat tvam asi“ pochází z Chandogya upanišady a je jedním ze čtyř Mahávákyas, neboli Velkých výroků shrnujících podstatu filosofického směru Advaita Védanta. Ten je jedním z nejvýznamnějších filosofických směrů hinduismu a zaměřuje se na koncept nedvojnosti, tedy advaity. Advaita Védanta má své kořeny v upanišadách, které vznikly mezi 8. a 6. stoletím př. n. l., jsou filozofickými texty, které se zabývají podstatou reality a lidského bytí. „Tat tvam asi“ se překládá jako „Ty jsi to“. Výraz „tat“ odkazuje na nejvyšší realitu (v hinduistickém pojetí Brahman), zatímco „tvam“ označuje individuální já. A proč může pochopení tohoto výroku pomoci našemu duševnímu zdraví?
Už jen tím, že si uvědomíme, že všichni sdílíme stejnou podstatu. Dualita, kterou ve světě vnímáme, je jen iluzorní. Skutečná podstata všech věcí je nedvojnost, což znamená, že individuální já a absolutní realita nejsou oddělené, ale jsou jedním a tím samým. Tento pohled má hluboké důsledky pro pochopení sebe sama a světa kolem nás. Jinými slovy, podstata naší existence je stejná jako podstata vesmíru, neexistuje žádné skutečné oddělení mezi jednotlivcem a univerzálním bytím. Pochopení „Ta tvam asi“ je pro naši duši osvobozující, protože přináší vnitřní klid.
Kdo chce poznat „božskou podstatu“, musí nejdřív poznat sám sebe
Porozumění nedualistickému pohledu na skutečnost je podle Advaita Védanty nejvyšší znalost, které lze dosáhnout mimo jiné pomocí meditací. A je to cesta, která začíná u každého z nás. Ať už chceme poznat božskou podstatu, nebo věříme ve vesmírnou podstatu či boha, vždy musíme začít u sebe otázkou: Kdo jsem? Kdo chce poznat skutečnost, pravdu? A „kdo“ je klíčové slovo. Nejdřív totiž musíme porozumět lidskému bytí. A začít můžeme něčím, co je snadno uchopitelné i pro ty, kteří se filosofii jinak vyhýbají obloukem.
Začneme proto anatomií: z hodin biologie na základní škole každý ví, že máme jedno srdce, jeden mozek, jeden žaludek… Všem nám v cévách a žilách koluje stejná krev, která se skládá ze stejných krevních buněk, všichni dýcháme stejný vzduch – takže ano, všichni lidé jsou stejní. A podobně – jen trochu složitěji – lze jít dál: všichni v sobě máme božskou podstatu (nebo vesmírnou energii, chcete-li). Existuje proto jen jedna „jednota“, kterou všichni sdílíme. Není tedy žádné „ty“ v podobě univerzálního bytí a „já“ v podobě naší individuality. Je nutné podotknout, že podle Avaita Védanty dokáže tohoto poznání dosáhnout jen zlomek lidí.
Existuje několik cest, jak osvobození od vnímání duality reality dosáhnout, ale žádná není snadná: cesta poznání (Džñána jóga) je založená na kontemplaci nad výroky Upanišad a hlubokém rozjímání nad svou pravou podstatou, cesta oddanosti (Bhakti jóga) vyžaduje odevzdání se Bohu jako nejvyšší realitě, cesta meditace (Rádža jóga) je soustředěním a kontrolou mysli vedoucí k uvědomění si Brahmanu a cestu činu (Karma jóga) lze popsat jako nesobeckou službu a jednání bez připoutanosti k výsledkům. Na konci těchto cest čeká osvobození neboli Mókša, kdy pochopíme, že naše skutečná podstata je Brahman a přestaneme se ztotožňovat s tělem a myslí.
I my „obyčejní smrtelníci“ ale můžeme „Ta tvam asi“ využít v náš prospěch. Už jen tím, že se začneme zabývat otázkou „Kdo jsem“. Sebepoznání je důležitým krokem na cestě k uvědomění si sebe sama, své jinakosti, která ale v této perspektivě ztrácí na negativním významu. Tento výrok má proto svůj odraz v moderní psychologii i osobním rozvoji.