
Žena bude pečující a muž silný aneb Archetypy vládnou světu a často nás „manipulují“, aniž bychom si všimli. Co je kolektivní nevědomí?
Kolektivní nevědomí a archetypy
Sny, mýty a pohádky, náboženská symbolika, ale také naše chování ve vztazích, nebo dokonce společenské normy a očekávání – to vše je hluboce zakořeněno v našem chování a odvíjí se od tzv. archetypů. Jeden příklad za všechny: očekávání, že žena bude pečující a muž silný a nezávislý, je svého druhu archetypem, jehož kořeny lze spojovat s tzv. kolektivním nevědomím, tedy všeobjímajícími společenskými „pravidly“ vycházejícími z archetypálních představ a zkušeností, jež lidé napříč kulturami a časem sdílí. A od těchto sdílených představ se pak odvíjí i to, jak myslí a jak se chovají. Ovšem aniž by si to, že vlivu kolektivního nevědomí podléhají, uvědomovali. Právě o problematice archetypů a jejich dopadu na naše životy pak docela obšírně pojednává i švýcarský psycholog C. G. Jung, který zároveň teorii kolektivního nevědomí formuloval. Jak tedy archetypy na nevědomé úrovni ovlivňují naše životy?
Archetypy vs. genderové stereotypy
I když v dnešní době se otázky týkající se genderu stávají čím dál kontroverznějšími a mnozí se v souvislosti s posuny ve vnímání toho, co „dělá ženu ženou a muže mužem“ ohánějí tradicí a historickými pořádky – a na jejich hlavu se pak pro změnu snáší kritika „progresivistů“ – pravdou je, jak už bylo naznačeno, že přiřknout tuto argumentaci systému archetypů není vůbec těžké.
Sám Jung své představy archetypů rozpracovává na konceptech v jistém slova smyslu androgynních entit, resp. archetypálních symbolů, které označuje jako animus a anima. Anima je dle Junga klíčová v rámci psychologie muže, přičemž jsou jí však přisouzeny stereotypně ženské vlastnosti. Animus se pak projevuje v ženském nevědomí, přičemž zastupuje naopak vlastnosti mužské, nemilosrdnost, tvrdohlavost… Je zároveň jistě namístě zmínit, že podle Junga je anima nevědomá ženská stránka muže, kterou by muži měli za účelem dobrého duševního zdraví a harmonie přijmout a uznat její vliv. Což je rozhodně myšlenka poměrně nadčasová, zejména proto, že muži se dnes snad více než kdy dříve snaží „ženskou stránku“ sebe sama potlačovat, což se prokazatelně na jejich duševním zdraví také podepisuje. Na druhou stranu, pokud ženy přijmou animus, nic moc dobrého jim to nepřinese, jelikož související vlastnosti jsou u žen vnímány spíš negativně.
Zdroj: Giphy
I když pak archetypy anima/animus nelze vnímat jako synonyma k genderovým stereotypům, nepochybně se mohou prolínat i s tím, jak jsou role žen a mužů ve společnosti vnímány.
Hrdina aneb kulturní archetyp, který nás provází na každém kroku
Samozřejmě, že na archetypy nelze nahlížet jen z perspektivy genderové, na druhou stranu archetypy podle Junga k tomu docela svádějí – zmiňuje totiž dále archetypy matky a otce, moudrého starce a stařeny, panny apod. Poměrně zajímavý je však i archetyp hrdiny.
Archetypy se totiž zrcadlí také ve sdílené mytologii, v pohádkách a obecně v rovině symboliky. Jak k tomu došlo? S nejvyšší pravděpodobností lidé v minulosti čelili některým životním situacím častěji než jiným – a stejně tak tyto situace obvykle vedly k obdobným vyústěním a staly se de facto natolik „typickými“, až jsme si je zvnitřnili. A tak si vzniklé archetypy stále předáváme z generace na generaci, a to i prostřednictvím kultury. Právě zmiňovaný archetyp hrdiny je tak oblíbený nejen v rámci kinematografie či literatury, ale třeba i v marketingu. Reklamní kampaně pak vyprávějí příběhy „hrdinů“, kteří čelí výzvám, jež ale nakonec překonávají a vítězí. Což v praktické rovině znamená, že nabízené produkty jsou pro zákazníky nástrojem, jak zvítězit ve svých životních bojích. Pro marketéry se tak archetyp hrdiny stal nástrojem, jak vytvořit silné emoční spojení mezi zákazníkem a značkou.
Kolektivní nevědomí á la rok 2025
I když myšlenky psychologů z počátku 20. století pro mnohé již nemusí být relevantní, pravdou je, že zrovna Jungův koncept kolektivního nevědomí a související archetypy stále „žijí“. I dnes nás totiž na každém kroku obklopují myšlenky a představy utvářené skrze archetypy. Jungova teorie kolektivního nevědomí je také stále užívána v rámci psychologie. A jak objevovat a zkoumat oblast svého „nevědomí“? Na tuto oblast se zaměřuje stále populárnější koncepce mindfulness, jež se snaží zcela vědomě pronikat do vnitřního světa sebe sama. Mimochodem – tuto „cestu“ Jung popisoval jako cestu k celistvosti osobnosti.
Možná nad vší tou „hloubkou“ nyní máváte rukou. Zkuste si ale na kolektivní nevědomí vzpomenout třeba tehdy, až se vám něco podaří, nebo rovnou v něčem zvítězíte. Anebo když budete někoho obdivovat pro jeho odvahu a odhodlání – to vše totiž souvisí s archetypem hrdiny. Klidně se ale nad Jungem můžete zamyslet i při pročítání debat na sociálních sítích nebo v diskusích pod články – protože právě i hodnoty a normy, za nimiž někteří stojí pevněji než jiní (z čehož pak pramení konflikty) a vnímají skrze ně realitu, souvisí s kolektivním nevědomím. Ta pak nemusí být nutně úplně tak „reálná“, jak se může zdát.
A nakonec bude možná namístě zamyslet se nad kolektivním nevědomím a archetypech i v souvislosti s politikou a předvolebními kampaněmi. I politika nezřídka na archetypech staví – a snaží se tak ad hoc ovlivňovat to, jak vnímáme realitu a jak se chováme – a tedy i koho volíme. Pokud je totiž s archetypy a související symbolikou „správně pracováno“, lze docela snadno ovlivnit i vnímání nastolených politických otázek a předkládaných hodnot, a to aniž bychom si to sami plně uvědomovali. Kdo tedy bude náš „hrdina“? Kdo vyvolá správně „strach“ (protože obraz „nepřítele“ je také klasickým archetypálním nástrojem sloužícím k manipulaci – ostatně, kdo by nepreferoval „dobro“ před „zlem“, že?), nebo naopak „naději“? Až tedy zase uslyšíte něco o patriotismu, tradičních hodnotách apod., zkuste se nejprve zamyslet, zda se ten, kdo se těmito symbolickými termíny ohání, spíše s jasným cílem nesnaží aktivovat právě jednu z klasických archetypálních představ…