Buddhistický koncept „máji“, iluzorního obrazu života, je vlastně podobný světu na sociálních sítích. Je možné uniknout?
Už více než 2 500 let hledáme osvobození od „máji“
Buddhismus se zrodil před více než 2500 lety a jeho zakladatelem byl Siddhártha Gautama, známý jako Buddha. Zabývá se podstatou reality a lidského utrpení a jedním z klíčových konceptů v buddhistické filozofii je „mája“. Ať už si toto sanskrtské slovo představíme jako iluzi, nebo klam, je právě „mája“ důvodem, proč realitu vnímáme zkresleně a mylně. A pak lpíme na materiálních věcech a žádostivosti, což jsou podle buddhismu hlavní příčiny lidského utrpení. Osvobodit se od „máji“ ale není nic snadného, je v každém z nás hluboce zakořeněná. Na svědomí ji totiž mají naše smysly a mysl. Ty společně vytvářejí obraz světa založený na našich zkušenostech, očekáváních a kulturních podmíněnostech. To, co vnímáme jako pevnou a neměnnou realitu, je ale ve skutečnosti nestálé, pomíjivé a podléhá neustálé změně.
„Mája“ je tak jakýsi závoj nevědomosti, který nám zakrývá pravou povahu reality. Buddha sice před dvěma a půl tisíci lety neměl ani ponětí o kvantové fyzice, její poznatky ale naznačují, že naše vnímání pevné hmoty je skutečně iluzorní, a dávají tak buddhismu za pravdu. Atomy, které tvoří vše kolem nás, jsou podle kvantové fyziky z velké části prázdným prostorem a to, co vnímáme jako pevné objekty, je pouhým výsledkem interakcí na subatomární úrovni. A to zcela koresponduje s buddhistickým učením o pomíjivosti a prázdnotě všech jevů.
Podle buddhismu je iluzí život sám o sobě
Buddha popisovat svět prostřednictvím různých metafor, aby ilustroval jeho iluzorní povahu. Například jej srovnával se snem, ve kterém zažíváme různé situace, jež se nám zdají být skutečné, ale po probuzení si uvědomíme jejich neskutečnost. Podobně je naše běžné vnímání světa považováno za omezené a zkreslené. My si to ale neuvědomujeme a tento klam nás vede k připoutanosti k věcem, lidem a myšlenkám. A to je zdrojem už zmíněného utrpení.
„Mája“ je vlastně něco jako sociální sítě. I na těch lidé vytvářejí obraz svých životů, který nemá s realitou nic společného. Mnoho uživatelů si to ale neuvědomuje a žije tak v iluzi. A je to lákavá iluze. Počet uživatelů sociálních sítí totiž neustále stoupá: loni se připojilo 206 milionů nových uživatelů a jejich počet tak dosáhl 5,4 miliardy. Na nějaké sociální síti je přihlášeno 64 procent obyvatel planety a pro mnoho z nich je čím dál těžší udržet si kritický odstup. Denně se sociálními sítěmi strávíme průměrně 2 hodiny a 21 minut a psychologové upozorňují, že přispívají ke vzniku úzkostí i depresí. Je to tedy stejný mechanismus jako „mája“. Ačkoli se sociálních sítí mnohdy nedokážeme vzdát, řadě lidí přinášejí utrpení. A ani přesto se od nich nedokážou odstřihnout.
Tím spíš je aktuální buddhistická filosofie, která učí, jak iluzi překonat a vidět svět takový, jaký skutečně je. Pravou podstatu reality dokážeme podle buddhismu spatřit teprve duchovním probuzením, tedy osvícením. A buddhismus nabízí i cestu, jak toho dosáhnout: meditaci, etické jednání a rozvíjení moudrosti. Meditace pomáhá zklidnit mysl a umožňuje nám nahlédnout do její pravé podstaty. Etické jednání vede k očištění mysli od negativních vlivů a rozvíjení moudrosti nám umožňuje pochopit pravou povahu reality.
Osvobodit se od „máji“ není snadné, vede ale k harmonii a štěstí
Buddhisté praktikují různé techniky, aby překonali iluzi máji a dosáhli osvícení. Kromě meditace je to mindfulness neboli všímavost a také studium buddhistických textů. Ti, kdo se chtějí od „máji“ osvobodit, musí především pochopit a uvědomit si prázdnotu všech jevů, takzvanou šúntajá. To neznamená, že věci neexistují, ale že neexistují samy o sobě, nezávisle na ostatních podmínkách. Vše je vzájemně propojeno a závislé na příčinách a podmínkách. Právě toto pochopení pomáhá osvobodit se od ulpívání a připoutanosti k iluzorním představám o světě.
Buddhisté se také učí, že změnu je nutné přijímat jako přirozenou součást existence a neulpívat na pomíjivých aspektech života, zejména nebýt připoutaný k materiálním věcem i situacím. Proto buddhismus nelpí na majetku ani na společenském postavení.
To vše pomáhá rozvíjet nahled, který se pak odráží v každodenním životě: jakmile pochopíme, že vše je pomíjivé a že všichni prožíváme podobné iluze a utrpení, stáváme se soucitnější, jsme ochotnější pomáhat druhým (nejen) na jejich cestě k osvobození a jsme celkově empatičtější vůči ostatním bytostem. Hlouběji pochopíme i sebe sama a to je cesta, jak dosáhnout štěstí a uklidnit mysl.
Ačkoli buddhismus nabízí poměrně detailně popsanou cestu, jak se od „máji“ osvobodit, je jasné, že to není nic snadného. Vyžaduje to totiž nejen přestat lpět na hmotných statcích, ale také vzdát se do určité míry i svého ega a připustit, že my nejsme tím, kolem čeho se točí svět. A to je asi ta nejtěžší překážka, na kterou učení staré tisíce let stále naráží.
