Jak žít v době deepfake? Už filozof David Hume říkal, že světem kráčíme ošáleni vlastními smysly
Naše znalost světa stojí na velmi nejisté zkušenosti
Hume se domníval, že lidská mysl je prázdná tabule, na niž se postupně zapisují dojmy získávané skrze smysly. Nepřicházíme tedy na svět vybaveni žádnými vrozenými idejemi nebo absolutní pravdou.
Jako skeptik byl přesvědčen, že naše poznání světa je omezené a velmi nejisté. Mnohé naše předpoklady nejsou logicky zdůvodnitelné a místo z rozumu vycházejí ze zvyku a zkušenosti. Například upustíme-li hrnek s kávou, očekáváme, že spadne na zem. Nestavíme přitom na logických důkazech o gravitaci, ale na prostém faktu, že jsme již mnohokrát viděli, jak se přesně tohle stalo. Podobně očekáváme, že zítra vyjde slunce, protože dosud přece každý den vyšlo. Nemáme ale žádnou záruku či logický důkaz, že se tak skutečně stane i zítra.
Hume zpochybnil i existenci nějakého stabilního „já“. Naše nitro podle něj netvoří žádná trvalá entita, je to pouze proud proměňujících se vjemů, myšlenek a emocí. Jen protože naše vzpomínky a zkušenosti na sebe plynule navazují, máme pocit, že jsme stále toutéž osobou v čase.
Můžeme se tedy vůbec na něco spolehnout?
Smysly nejsou zaručený zdroj pravdy, tvrdí David Hume. S tím dnešní člověk nebude mít problém nesouhlasit. Ale pokud se na ně nemůžeme spolehnout, znamená to, že vlastně nikdy nepoznáme skutečnou podobu světa? Žijeme tedy v nekonečném bludu?
Pro klid duše by nám mělo stačit uvědomění si, že máme k dispozici jen vlastní dojmy a představy bez jistoty, zda a nakolik odpovídají realitě. Sice nemůžeme s jistotou dokázat, že svět funguje tak, jak si myslíme – ale naše zajeté zvyky a zkušenost nám umožňují v něm žít.
David Hume v roce 2025
Právě díky skeptickému přístupu jsou Humeovy myšlenky překvapivě aktuální v dnešním světě. V době umělé inteligence generující realistické obrazy, manipulativní rétoriky a dezinformací šířených na sociálních sítích bychom víc než kdy jindy měli jeho přístup aplikovat v praxi. Vždyť současná deepfake videa jsou učebnicovým příkladem zpochybnění samotné důvěryhodnosti našich smyslů.
Humeova filozofie nás nabádá, abychom slepě nevěřili všem informacím, které se k nám dostanou, protože naše smysly (a dnes i technologie, které jsou jejich rozšířením) mohou být snadno oklamány. Namísto spoléhání na jednu absolutní pravdu bychom měli vnímat svět kriticky, opírat se o dosavadní zkušenost a pečlivě zvažovat, co přijímáme jako skutečnost. V éře digitálních iluzí se právě důraz na zvyk a zkušenost stává klíčem k orientaci v zahlcené realitě.
Užívej dne takového, jaký je
Pokud si nemůžeme být jistí ničím jiným než vlastními dojmy, můžeme Humea číst i jako povzbuzení ve stylu carpe diem – užívej dne. Když nelze s jistotou poznat podstatu reality, nemá smysl hledat absolutní pravdu, ale spíše se soustředit na to, co právě prožíváme. Vědomě a autenticky.
Hume nepopíral význam racionality, ale zdůrazňoval, že naše rozhodování a jednání jsou založeny právě na emocích, zvyku a zkušenostech. Ani morálka nestojí na rozumu, ale na citech. Proč hledat nedosažitelné objektivní jistoty, když se můžeme zaměřit na přítomný okamžik, který můžeme vnímat a který nám přináší radost a dává smysl?
Takže, až si budete zítra kupovat ranní kávu s sebou, možná si položíte otázku: chutná káva doopravdy tak, jak chutná mně? Nebo ji každý v této kavárně vnímá jinak a jenom se shodujeme na společné iluzi? Hume by možná jen pokrčil rameny a s úsměvem dodal: důležité je, že vám příjemně nakopne den.
