„Zkroťte svou přeplněnou šatní skříň! Tento malý krok může podpořit větší životní změnu,“ říká autorka projektu Léčivý úklid
Starost o pořádek bývá prezentována jako ženská záležitost. A je pravda, že ženy mnohem častěji zažívají v čerstvě uklizeném prostoru euforické stavy, zatímco muži si mnohdy ani nevšimnou změny. Je úklid a pořádek téma i pro muže?
Snažím se bojovat proti stereotypu, že to, jak vypadá domácnost, je vizitkou ženy. Tento přežitek ženy vyčerpává a vede k vyhoření. V rámci rodin a vztahů může za problémy, které mohou vyústit v hádky nebo i rozchod. Stav našich věcí je tak každodenní součást života, že pokud je za něj zodpovědná jen jedna osoba, dostává se pod obrovský tlak. Proto je důležité, aby se úklidem zabývali všichni v domácnosti. Není to zodpovědnost pouze jednoho člověka, úklid se rozdělí mezi více lidí a domácnost pak funguje jako organismus. Je samozřejmě důležité zapojovat nejen partnery, ale i děti.
V mnoha domácnostech je to tak, že jeden člověk šíří chaos a ten druhý za ním chodí a uklízí...
Dynamika ve vztazích je různá. Řešení spočívá v otevřené komunikaci, kdy ten pořádnější člověk otevřeně říká, co potřebuje, ale zároveň se sám snaží nevyčítat a dogmaticky netlačit. A ten méně pořádný se snaží v rámci každodennosti přijímat nějaké změny. Každý máme nastaveno trochu jinak, v jakém uspořádání věcí se cítíme dobře.
Ve vaší nové knize Léčivý úklid popisujete, jak dosáhnout domácí i životní pohody. Jak mi to, že si poskládám oblečení ve skříni a vyhodím staré věci z komory, pomůže k celkově větší životní spokojenosti?
Mnoho z nás žije ve svém domově s předměty, které vyprávějí staré příběhy – o přizpůsobování se, o zranění, o potlačené autenticitě. Léčivý úklid je možnost tyto příběhy propustit a přepsat. Uklízíme nejen věci, ale i stopy v sobě, které nám brání žít naplno.
Například pro mnoho queer lidí může být domov místem úlevy i bolesti, kde buď mohou být sami sebou, nebo naopak musí svou pravdu skrývat. Hloubkové dávání věcí do pořádku není jen ryze praktický úkol, ale může se stát i hluboce symbolickým aktem: uvolňováním místa pro vlastní identitu, léčením vnitřních zranění a budováním prostoru, který konečně patří jen a jen jim.
Když je člověk zahlcen svými věcmi, je asi nejtěžší rozhodnout se, jak vůbec začít.
V rámci Léčivého úklidu se snažím lidi motivovat, aby k tomu přistupovali projektovým způsobem. Aby se zastavili, než se do něčeho pustí, a ujasnili si, co by v jejich životě a domově mělo být přítomno. Radím jim vzít si tužku a papír a vypsat si pár bodů, čeho by chtěli dosáhnout. Jak by vypadal jejich ideální život v práci i doma. Díky tomu se bezhlavě nevrhnou do nějakého úklidu a třídění, ale rozmyslí si, jakého stylu by chtěli doma dosáhnout, jaké jsou jejich oblíbené barvy… Tím zasejí první semínka své nové reality. A pak, až začnou třeba s tříděním šatníku, budou v kontaktu sami se sebou, vědomi si toho, co je vystihuje a co je pro ně opravdu důležité.
Takže to vlastně není jen o zbavení se nepotřebných věcí, ale o přijetí plánu pro celý náš život. A úklid doma je prostředkem, jak ten plán nastartovat.
Přesně tak. V průběhu toho zbavování se věcí, kdy je procházíme, saháme na ně a rozhodujeme se, co s nimi dál, se tím stáváme kompetentnějšími. Začínáme si mnohem víc uvědomovat, co do našeho života patří a co už můžeme propustit. A to je schopnost, která se pak přenáší do dalších oblastí života. Takže opravdu jakémukoliv člověku v jakékoliv fázi života vždycky prospěje udělat si pořádek ve věcech.
Spousta z nás si s sebou nese trauma z matky, která nadává na nepořádnost ostatních členů rodiny a stále dokola uklízí byt, což jí nepřináší spokojenost, ale frustraci. Jak najít ideální úroveň pořádku, abychom se doma cítili dobře, ale úplně se věčným úklidem nezničili?
Obecně nejdůležitější je, aby v domácnosti nebyl velký počet věcí, protože to je první předpoklad chaosu. Měli bychom začít tříděním a minimalizováním a dosáhnout pro nás optimálního počtu věcí. Když je máme dobře zorganizované a mají své určené místo, na které je skutečně vždy vracíme, je pravděpodobnější, že se nám pořádek bude lépe udržovat. Co se týče úklidu nečistot, jsem propagátorkou krátkých každodenních úklidů, kterých se účastní všichni členové domácnosti. Případně si i dovolíme úklid delegovat na placenou službu, která k nám pravidelně přijde a udělá hlubší úklid. To je strategie, kterou používám já v domácnosti s malými dětmi.
Doma se ale nepořádek tvoří neustále. V rámci Léčivého úklidu pracuji s něčím, čemu říkám přijetí domova takového, jaký je. Jde o to, aby člověk neusiloval o dokonalost, ale aby přijal skutečnost, že domácnost je naším odrazem. To přijetí není rezignace nad stavem věcí, ale odrazový můstek pro akci. V rámci přijetí můžeme akceptovat i to, že v domácnosti je provozní nepořádek – ne ten hloubkový, kde je spousta věcí a chaos, ale ten, který vzniká přirozeně při obývání a provozu. V domácnosti to nemusí vypadat jak v designovém katalogu.
Na sociálních sítích i v médiích vídáme nádherné fotky interiérů, které mají jedno společné – na povrchu neleží žádné věci, je to zcela uklizený prostor. Člověku se to strašně líbí a pak se podívá po svojí domácnosti, kde leží tisíce věcí, protože každodenní život to tak přináší. Velkou frustraci způsobuje, že domovy jsou prezentovány úplně jiným způsobem, než jak ve skutečnosti vypadají...
Já se proti tomu snažím bojovat. Jako tvůrkyně dříve velmi aktivní na Instagramu jsem nejdřív sama nasedla na tuto profesionální vlnu. Ale bylo mi v tom vyloženě nedobře. Za prvé jsem viděla, že domácnosti mých klientek vypadají diametrálně jinak. A za druhé jsem se takto uklizený prostor snažila udržovat u sebe doma, s malými dětmi. A absolutně jsem vyhořela, protože to bylo moc. Na základě této zkušenosti vlastně vznikl projekt Léčivý úklid. Uvědomila jsem si, že tlak dnešní doby je obrovský, a pokud si ho přeneseme i do našich domácností, které pro nás mají být podpůrným prostředím, je to nesmírně toxické a škodlivé.
Zaujalo mě, že kromě uspořádání věcí mluvíte i o energii prostředí, v němž žijeme. Jak můžu svůj byt energeticky vyčistit, abych se v něm cítila dobře?
Energetická očista prostoru je pro mě velmi důležitou součástí. O tom nehmotném, neviditelném obvykle v souvislosti s úklidem neuvažujeme. Ale může to být právě něco, co neskutečně pozvedne atmosféru domova. V domácnosti mohou být energetické nánosy původních obyvatel – situací, které se tam odehrály. Lidé popisují, že se jim tam třeba hůře relaxuje, nebo dokonce spí. Je to podobné, jako bychom jedli ze špinavého talíře nebo nosili nevyprané oblečení, které na sobě předtím měl někdo jiný.
Dá se to velmi jednoduše řešit. Jedním ze základních druhů očisty, který pochází z naší české tradice, je očista solí. Údajně ji používaly naše praprababičky. Umisťuje se sůl, v dnešní době ideálně himálajská nebo mořská, do rohu místnosti asi na 48 hodin a ona za nás tu očistnou práci udělá. A kdo je tomu otevřený, tomu doporučím práci s vykuřovadly a s dalšími harmonizačními nástroji. Překvapivě je to velmi dobrý způsob, jak domácnost nastartovat ke změnám.
Jaké máte reakce od vašich klientek a klientů? Přece jen to v dnešním materialistickém světě zní trošku šarlatánsky…
Právě tu sůl doporučuju i velmi uzemněným lidem, pro které je vykuřovadlo trošku moc ezoterické. Reakce jsou neskutečně pozitivní a často překvapené. Lidé si opravdu všímají, že se jim lépe spí, že se děti nebo domácí zvířata zklidnily.
Když doma vznikne velká hádka, vyplatí se tedy potom vyvětrat?
Určitě. A nejen vyvětrat. Já doporučuji, pokud je to možné, zapálit si vykuřovadlo a prostor i sebe si takto lehce očistit. Nevyžaduje to nic komplikovaného. Pouze si připálíme vykuřovadlo. Očistný efekt je velký.
Všímám si trendu videí na sociálních sítích, v nichž uklízecí firmy ukazují výsledky své práce ve velmi zaneřáděných bytech. Oblíbené jsou taky praktické tipy pro domácí úklid. Začíná být stavu místa, které obýváme, přikládán větší význam než dřív?
V dnešní době nastoupil velký trend vylepšování domácností. Vznikla dokonce nová profese, která se nazývá profesionální organizátor. Nejde o úklid nečistot, ale o zorganizování domácnosti, minimalizaci počtu věcí.
Nejsem příznivkyní toho, když někam naběhne tým lidí a udělá všechnu práci za toho člověka, který uspořádání věcí potřebuje. Protože tím u něj nedojde k žádnému posunu a uvědomění – a to je pro mě v rámci Léčivého úklidu velmi podstatné.
Zároveň musíme rozlišovat. Co se týká hromadičů a lidí se závažnými psychickými problémy, jejichž byty jsou opravdu v žalostném stavu, tam profesionální pomoc má svoje místo.
S čím k vám přichází běžná klientka nebo klient? S čím potřebují pomoct?
Mám v podstatě dva druhy klientek, zatím jsem pracovala jenom s jedním mužem. Jedny jsou vytížené a rády si najmou profesionálku, protože s ní budou v třídění věcí rychlejší a zbaví se jich mnohem efektivněji.
A ten druhý typ jsou ženy, které mají v otázkách pořádku psychický blok. Potřebují podporu, protože často sledují různé seriály a inspirace na sociálních sítích a rozdíl mezi tím, jak to vypadá v seriálu a jak u nich doma, je prostě obrovský. Jsou proto zacyklené a nedokážou se samy pustit do žádné akce, která by jejich domácnost přiblížila ideálnímu stavu, po kterém touží.
Jaká je podle vás hlavní funkce, kterou by domov měl splňovat?
Domácnost by v ideálním případě měla být prostředím, kde si odpočineme, nabijeme baterky a kde panuje pohoda. Když se zbavíme všeho nepotřebného, zařadíme pravidelné úklidy a rozdělíme si úkoly, může se naše domácnost stát velmi podpůrným prostředím, kde se všichni cítí dobře. A právě to je tím hlavním cílem v dnešní výkonově perfekcionistické době.
