
Na záchod? Nikdy! Japonec razí životní filozofii noguso: už 50 let se vyprazdňuje jen v lese a místa vykonané potřeby bedlivě sleduje
Příroda naše výkaly potřebuje, je přesvědčený japonský nadšenec
Masana Izawa každý den praktikuje to, k čemu se my ostatní uchylujeme většinou jen v okamžicích nouze. Jakmile přijde chvíle na defekaci, zamíří do lesa. Místo záchodu si Masana vždy najde vhodné místo, vyhrabe důlek, vykoná do něj potřebu a vše pak zahrabe. Místo toaletního papíru používá vodu a listy různých stromů a rostlin, které jsou podle něj účinnější a hlavně ekologičtější. „Existuje celá řada listů, které můžete použít pro utření a které jsou příjemnější než toaletní papír. Příroda je neuvěřitelně bohatá,“ vysvětluje Japonec, který si do lesa spolu s listy nosí lahev vody, a tvrdí, že to je pro hygienu naprosto dostačující.
Japonský nadšenec propadl vyprazdňování v přírodě ve dvaceti letech, když se náhodou stal svědkem demonstrace proti stavbě čističky odpadních vod. To si uvědomil, jak energeticky náročný celý systém kanalizace je. „Vypadám jako blázen, ale to jen proto, že naše společnost je orientovaná na člověka. V celém ekologickém systému používají záchod jedině lidé. Zvířata se vyprazdňují v přírodě, kde se jejich exkrementy rozkládají a obohacují půdu o živiny. Je to koloběh života. Naopak lidský svět je podle mě v mnoha ohledech absurdní,“ dodává Masana Izawa.
Úspora energie i vody
Japonci vadí fakt, že při splachování spotřebujeme velké množství vody a další voda i energie jsou potřebné na provoz celého systému i výrobu toaletního papíru. „Toaletní papír se přirozeně nerozkládá. A jak ho navíc vyrábíme? Pokácíme stromy, spotřebujeme velké množství energie na jejich převoz do továrny a další energii, vodu a také chemikálie použijeme při výrobě. To všechno je špatně,“ popisuje Masana, který se ve své zemi proslavil jako mistr noguso, tedy mistr vyprazdňování v přírodě.
A zdůrazňuje i to, že naše výkaly by mohly obohacovat půdu živinami – stejně jako v případě těch zvířecích. A pro své tvrzení shromažďuje důkazy. Každé místo, kde vykonal velkou potřebu, označí klacíky a vede si také pečlivé záznamy. Na místa se totiž vrací a vyhodnocuje, jak se exkrementy rozkládají a sleduje, jak se na takovém místě daří životu: třeba zda se rostou houby nebo nějaké rostliny.
Masana se neobává ani škodlivin, které ve výkalech zůstávají. Je přesvědčený, že si příroda poradí třeba i s antibiotiky a dalšími látkami, které naše tělo vyloučí. Hygienici ale stejný názor nemají a důkazů je víc než dost. Například v Edu, tedy předchůdci dnešního Tokia, se lidské exkrementy používaly ke hnojení a sedmdesát procent tehdejších obyvatel město trpělo parazitickými onemocněními.
Přírodě možná nepomůžeme, sobě ale určitě
Naopak lékaři hodnotí Masanův zvyk pozitivně. Pro zdravější vyprazdňování se totiž doporučuje být v podřepu. Ten je pro naše tělo i přirozený a méně namáhavý. Při sezení je totiž tlusté střevo staženo puborektální kličkou, svalem, který pomáhá stolici zadržovat v těle. Když se proto vyprazdňujeme vsedě, musíme tlačit. V podřepu se ale tento sval uvolní, tlusté střevo se zarovná s konečníkem a cesta pro vyprázdnění je volná.
Podřep je ale značně namáhavý a snad i proto naši předkové vymysleli záchod, na kterém pohodlně sedíme. Naše zdraví by ale více ocenilo třeba turecký záchod anebo alespoň stoličku, kterou si při vyprazdňování podložíme nohy a nasimulujeme tím podřep, aniž by to bylo namáhavé.
Japoncův Poopland láká desítky zvědavců
Masana Izawa noguso zcela propadl a neváhal riskovat manželství. Když zjistil, že by se na slavné peruánské památce Machu Picchu nesměl vyprázdnit v přírodě, raději tuto část líbánek zrušil. „Našel jsem smysl života v praktikování noguso. Jsem přesvědčený, že pro přírodu není nic tak důležitého, jako právě výkaly, které se vracejí zpět do divočiny. To je ten důvod, proč tohle dělám už víc než půl století,“ dodává muž, který v Japonsku pořádá související exkurze, přednášky, píše knihy a je hlavním hrdinou řady dokumentů.
Při praktikování noguso se ale musí mít na pozoru. V Japonsku je defekace na veřejnosti nezákonná. Masana má ale za domem vlastní lesík o rozloze sedmi tisíc metrů čtverečních, který si vysloužil přezdívku Poopland. A poněkud překvapivě je to místo, které se stává turistickou atrakcí.
„Po katastrofě v jaderné elektrárně ve Fukušimě v roce 2011 se hodně mladých lidí s malými dětmi odstěhovalo z měst na venkov, protože chtějí děti vychovávat v bezpečnějším prostředí. I když je to ve městě pohodlnější. Takoví lidé mé filosofii rozumí nejvíc,“ popisuje Masana nejčastější zájemce, kteří za ním přijíždějí a chtějí se o noguso dozvědět víc. Každý měsíc jich je i několik desítek a Masana ochotně rozdává tipy a rady, jak potřebu pod širým nebem vykonávat co nejlépe.