Fotky z Prague Pride každoročně pobuřují Česko. To, co na nich vidíme, ale zdaleka nereprezentuje celý průvod
Každý rok se krátce po průvodu opakuje téměř totožný scénář. Na sociálních sítích začnou kolovat fotografie mužů bez trička, lidí v kožených doplňcích, drag queens s výrazným make-upem nebo účastníků v odvážných kostýmech. Pod snímky se rychle objeví otázky, proč „tohle“ musí vidět veřejnost, proč se účastníci nemohou obléknout normálně a zda je Pride ještě demonstrací za rovná práva, nebo už jen veřejnou exhibicí.
Podobné otázky nelze jednoduše odmávnout jako projev homofobie. Prague Pride se odehrává ve veřejném prostoru a stejně jako u jakékoli jiné veřejné akce je legitimní diskutovat o jejích hranicích, podobě nebo vhodnosti konkrétního chování. Problém nastává ve chvíli, kdy se několik nejvýraznějších jednotlivců začne vydávat za reprezentativní obraz celého průvodu – a v širším smyslu celé LGBTQ+ komunity.
Člověk v koženém postroji totiž na Pride skutečně být může. Neznamená to však, že se za ním táhnou desítky tisíc stejně oblečených lidí. Častěji se stane něco jiného: jeden mimořádně fotogenický účastník se objeví v deseti médiích, na stovkách profilů a v tisících komentářů. Výsledný dojem pak není vytvořen počtem podobně oblečených lidí, ale počtem opakování stejného obrazu.
Jedna fotografie dokáže přepsat celou událost
Fotografie působí jako přímý důkaz. Vidíme člověka v extravagantním oblečení, a máme proto pocit, že přesně víme, jak celá akce vypadala. Jenže snímek nikdy nezachycuje celou realitu. Zachycuje pouze zlomek sekundy, omezený výřez prostoru a především to, co fotograf nebo obrazový editor považoval za zajímavé.
Průvod je tvořen tisíci drobných situací. Jdou v něm queer lidé, jejich rodiče, přátelé, kolegové, rodiny s dětmi, neziskové organizace, zaměstnanci firem, diplomaté, politici, věřící, senioři i lidé, kteří se k žádné organizované skupině nehlásí. Fotograf však potřebuje z několikahodinové události vybrat omezený počet záběrů.
Dav lidí v běžných tričkách, šatech a kraťasech příliš nepřekvapí. Muž v růžových křídlech, žena pokrytá třpytkami nebo člověk v koženém postroji ano. Takový snímek je barevnější, výraznější a na první pohled sděluje, že nejde o obyčejnou sobotní procházku Prahou.
Právě proto má mnohem větší šanci dostat se na titulní stranu, do fotogalerie nebo náhledu příspěvku na Facebooku. Neznamená to automaticky, že se média snaží Pride poškodit. Jde také o běžnou logiku obrazového zpravodajství, které vyhledává emoci, neobvyklost, pohyb a kontrast. Výzkum věnovaný vlivu fotografií na vnímání protestních akcí ukazuje, že obrazový doprovod může významně ovlivnit, jak čtenáři hodnotí nejen konkrétní událost, ale také její účastníky a legitimitu jejich požadavků.
U Pride je tento efekt mimořádně silný. Extravagantní fotografie funguje současně jako lákadlo pro příznivce, důkaz svobody pro samotné účastníky a munice pro odpůrce. Každá skupina v ní může vidět něco jiného. Jedni oslavu individuality, druzí nevkus a třetí údajný důkaz, že celé hnutí překročilo přijatelné hranice.
Proč se někteří lidé skutečně svlékají?
Nejjednodušší odpověď někdy zní: protože je léto. Letošní průvod se uskuteční v sobotu 8. srpna a organizátoři upozorňují na vysoké teploty i dvojnásobně dlouhou trasu. Doporučují dostatek vody, pokrývku hlavy, opalovací krém a ochranu před přehřátím. Některé odhalené hrudníky tak nemusí představovat promyšlené politické prohlášení o nic více než u návštěvníků letního hudebního festivalu, koupaliště nebo venkovního koncertu.
Při pohledu na fotografie však bývá podobný kontext rychle zapomenut. Muž bez trička na rockovém festivalu bývá vnímán jako člověk, kterému je horko. Muž bez trička s duhovou vlajkou se snadno stává symbolem údajné sexualizace celé akce.
U části lidí má ovšem oblečení – nebo jeho záměrná absence – skutečně hlubší význam. Pride pro ně funguje jako karneval, veřejná slavnost a prostor, ve kterém si mohou na několik hodin dovolit vypadat jinak než v kanceláři, škole nebo při cestě tramvají. Někdo oblékne třpytivý kostým, jiný drag, další kožené doplňky nebo oblečení odkazující k určité queer subkultuře.
Nemusí přitom jít o snahu někoho sexuálně provokovat. Často je to hra s módou, tělem, genderem a vlastní identitou. Stejný princip ostatně známe z masopustu, karnevalů, hudebních festivalů, fanouškovských pochodů nebo oslav sportovních vítězství. Ve výjimečném prostoru se lidé chovají a oblékají jinak než během běžného pracovního týdne.
Rozdíl spočívá v tom, že u queer lidí bývá každý výraznější outfit zároveň posuzován jako výpověď o celé menšině. Nikdo obvykle nepovažuje polonahého návštěvníka hudebního festivalu za reprezentanta všech heterosexuálních mužů. Polonahý účastník Pride se však může během několika hodin stát obrazem, podle něhož jsou souzeni gayové, lesby, bisexuální i trans lidé bez ohledu na to, zda mají s dotyčným cokoli společného.
Odhalené tělo není totéž co sex na veřejnosti
V realitě se navíc často směšují tři různé věci – neobvyklé oblečení, částečná nahota a sexuální chování. Mezi nimi však existuje zásadní rozdíl.
Muž bez trička může u někoho vyvolat rozpaky, sám o sobě ale neprovádí sexuální akt. Kožený postroj může odkazovat k erotické nebo klubové subkultuře, jeho nošení na ulici však automaticky neznamená, že se jeho majitel na veřejnosti sexuálně chová. Drag kostým může být vyzývavý, přehnaný nebo provokativní, ale stále jde především o vizuální styl a performanci.
To neznamená, že na veřejné akci nemají existovat žádné hranice. Existují a měli by je respektovat všichni bez ohledu na orientaci. Sexuální jednání, obtěžování nebo vystavování lidí situacím, s nimiž nesouhlasili, není možné omlouvat svobodou sebevyjádření.
Některé „fotografie z Pride“ z Pride vůbec nejsou
Obraz průvodů navíc nezkresluje pouze výběr autentických fotografií. Část šokujících snímků, které se pravidelně vracejí na sociální sítě, s LGBTQ+ akcemi vůbec nesouvisí nebo je doprovází zavádějící popis.
Agentura Reuters například ověřovala několik fotografií, které měly dokazovat, že se nazí lidé při Pride vystavují před dětmi. Jeden hojně sdílený snímek ve skutečnosti pocházel z londýnské jízdy nahých cyklistů, která nebyla součástí Pride. U další starší fotografie nebylo možné doložit žádnou spojitost s LGBTQ+ průvodem. Autentický záběr nahých účastníků pocházel z torontského Pride, fotografie však nezachycovala přítomnost dětí, přestože právě ta byla hlavním tvrzením příspěvků.
Podobný obsah funguje jednoduše. Vybere co nejvíce šokující obraz, odstraní původní kontext a doplní větu, která potvrzuje obavy publika. Fotografie pak začne žít vlastním životem. Sdílejí ji tisíce lidí, přestože jen málokdo z nich ověří, kde a kdy vznikla.
Obraz navíc nemusí být falešný, aby byl zavádějící. Stačí, když je pravá fotografie zasazena do nepravdivého kontextu nebo prezentována jako typický obraz akce, přestože zachycuje naprostou výjimku.
Skutečný průvod je pestřejší – a méně skandální
Letošní průvod Prague Pride vyrazí v sobotu 8. srpna z dolní části Václavského náměstí. Nová trasa povede přes ulici Na Příkopě, náměstí Republiky, Celetnou, Staroměstské náměstí a Pařížskou ulici, poté podél řeky až na Štvanici. Tam bude následovat program Pride Parku na pěti scénách s hudbou, performancemi a debatami.
Kdo se průvodu zúčastní osobně, neuvidí jeden mediální detail, ale pohybující se dav složený z nejrůznějších lidí. Vedle běžného letního oblečení se objeví duhové vlajky, transparenty, kostýmy, make-up, drag i několik výrazně odhalených těl. Právě tato pestrost je skutečným obrazem Pride – ne jeden muž vyříznutý z fotografie.
Extravagantní lidé nejsou vymyšlení ani do průvodu dodatečně vložení odpůrci. Jsou jeho součástí. Nejsou však jeho jedinou součástí, a už vůbec nepředstavují každého člověka, který v průvodu jde.
Pride nemusí být každému příjemný, aby měl právo existovat
Část veřejnosti bude některé outfity pravděpodobně vždy považovat za nevkusné. A část queer lidí s nimi bude souhlasit. Podpora práv LGBTQ+ lidí nevyžaduje obdiv ke každému kostýmu ani zákaz kritiky jednotlivých projevů.
Poctivá kritika by však měla odpovídat skutečným proporcím. Může říct, že konkrétní outfit považuje za nevhodný. Neměla by z jednoho outfitu vytvářet důkaz o charakteru desítek tisíc lidí. Může otevřít debatu o hranicích sebevyjádření ve veřejném prostoru. Neměla by však automaticky zaměňovat odhalené tělo za sexuální útok na okolí.
Právě v tom fotografie často klame nejvíce. Ne tím, že by ukazovala něco, co se nestalo, ale tím, že z malé části reality vytvoří realitu celou.
Až se proto na sociálních sítích znovu objeví detail člověka v koženém postroji s tvrzením, že přesně takto vypadá Prague Pride, stojí za to položit si jednoduchou otázku: Co všechno fotograf nechal mimo záběr?
