Orbánův pád je dobrou zprávou i pro Česko. Nejen kvůli Evropě, ale i kvůli tomu, co udělal z queer lidí
V nedělních parlamentních volbách v Maďarsku skončila jedna z nejvlivnějších a zároveň nejnebezpečnějších politických epoch dnešní střední Evropy. Viktor Orbán po 16 letech u moci prohrál s opoziční stranou Tisza vedenou Péterem Magyarem. Podle Reuters a AP šlo o drtivou porážku – vysoká volební účast se blížila 80 procentům a Tisza získala tak silný mandát, že může přepisovat pravidla hry, která Orbánův Fidesz léta ohýbal ve svůj prospěch. To samo o sobě ještě neznamená, že z Maďarska bude přes noc liberální ráj. Znamená to ale něco možná ještě důležitějšího – že i zdánlivě neotřesitelný systém, vystavěný na strachu, kulturních válkách a postupném rozkladu institucí, může padnout.
Je dobré připomenout, proč je Orbánova porážka tak zásadní. Nešlo totiž jen o dalšího konzervativního premiéra, který měl „jiný názor“ na LGBT+ lidi. Orbán z queer komunity systematicky udělal politický nástroj. Reuters připomíná, že jeho vláda během let přepsala ústavu, omezovala nezávislost soudů, přetvořila mediální prostředí a zároveň se stylizovala do role obránce „křesťanských hodnot“ proti údajné „gender a LGBT ideologii“. To není kulturní debata ale mocenská strategie. Najít menšinu, označit ji za hrozbu a přes její démonizaci mobilizovat voliče.
Když se z menšiny stane politický nástroj
Na maďarských queer lidech bylo navíc dobře vidět, že Fidesz neútočil jen slovy. V roce 2020 maďarský parlament zakázal transgender lidem měnit si pohlaví v úředních dokladech. Reuters tehdy popsal, že změna nahrazující pojem gender výrazem „pohlaví při narození“ vystavila trans lidi riziku větší diskriminace i každodenního ponižování. Ve stejném roce Orbánův režim ústavně předefinoval rodinu tak, že „matka je žena, otec muž“, a prakticky uzavřel adopce stejnopohlavním párům. O rok později přišel nechvalně známý zákon, který pod záminkou ochrany dětí zakázal ve školách a reklamě obsah, jenž má údajně „propagovat homosexualitu nebo změnu pohlaví“. Kritici oprávněně upozorňovali, že stát tím fakticky spojil queer existenci s něčím nebezpečným a nevhodným.
A protože to Orbánovi politicky fungovalo, přitvrdil ještě víc. V březnu 2025 prosadil zákon, který vytvořil právní základ pro zákaz Pride a dovolil policii používat rozpoznávání obličejů k identifikaci účastníků. V dubnu téhož roku pak Fidesz dotlačil ústavní změny, které nadřadily „ochranu dětí“ nad jiná práva a zakotvily, že Maďarsko uznává jen dvě pohlaví, mužské a ženské. Tohle už nebyla symbolická válka o jazyk. Tohle byl přímý zásah do svobody shromažďování, soukromí a veřejné viditelnosti queer lidí. Orbánův režim tím vyslal zcela srozumitelný vzkaz: nejen že vás nemáme rádi, ale že vás chceme vytlačit z veřejného prostoru.
Zákony, které nemířily na „ideologii“, ale na konkrétní lidi
Není náhoda, že právě kvůli těmto krokům se Maďarsko propadlo na historicky nejhorší pozici v žebříčku organizace mapující stav lidských práv ILGA-Europe. V roce 2025 mělo podle Rainbow Map jen 23 bodů a spadlo na 37. místo ze 49 evropských zemí, přičemž organizace výslovně spojila propad se zákazem Pride a dalšími protiqueer legislativními zásahy. Ještě důležitější je ale něco jiného – ani evropské instituce už Orbánovu argumentaci o „ochraně dětí“ nepřijímaly. Generální advokátka Soudního dvora EU Tamara Ćapeta loni uvedla, že maďarská legislativa porušuje unijní právo, zasahuje do zákazu diskriminace, soukromého a rodinného života, svobody projevu i lidské důstojnosti a že Maďarsko nepředložilo důkaz, že by běžné zobrazení života LGBT+ lidí dětem škodilo. I na evropské právní úrovni tedy začalo být jasně řečeno, že nejde o ochranu dětí, ale o institucionalizovanou stigmatizaci.
Právě proto je Orbánova prohra důležitá i pro Česko. Ne proto, že by se Praha a Budapešť daly mechanicky srovnávat, ale proto, že střední Evropa funguje jako prostor politické nápodoby. Orbán byl roky důkazem, že se vyplácí spojit nacionalismus, útoky na média, řeči o suverenitě a výrobu morální paniky kolem sexuálních menšin. Taková politika pak nepůsobí jen doma, ale i za hranicemi, a stává se vzorem, argumentem a inspirací. Když takový model padne v jedné zemi, oslabuje i jeho přitažlivost jinde. Orbánova porážka je proto zprávou i pro české veřejné prostředí. Ukazuje totiž, že kulturní válka není osud a že zneužívání queer lidí jako volebního terče nemusí být cesta k věčné moci.
Prohra, která přesahuje hranice Maďarska
Pro Česko je to důležité také z konkrétnějšího důvodu. České prostředí sice není v otázce LGBT+ práv na maďarské úrovni represí, ale ani tady není hotovo. ILGA-Europe loni zapsala u Česka posun díky rozšíření práv pro stejnopohlavní páry, zároveň ale dál doporučuje přijetí manželské rovnosti a plnější ochranu v dalších oblastech. A právě Česko bylo mezi sedmnácti státy EU, které v květnu 2025 veřejně varovaly, že maďarské zákony namířené proti LGBT+ lidem jsou v rozporu se základními hodnotami Unie. Česko už tedy nebylo pasivním pozorovatelem, ale součástí evropské obrany proti tomu, aby se z queer lidí stala obětní skupina v rámci „ochrany civilizace“. Orbánův pád tedy není jen maďarskou vnitropolitickou událostí. Je to úleva i pro zemi, která sama ještě nemá vyřešenou plnou rovnost, ale zároveň si musí vybrat, na které straně hodnotového sporu stojí.
Zároveň je fér nepodlehnout euforii. AP připomíná, že vítěz voleb Péter Magyar se během kampaně vyhýbal jasným stanoviskům k Orbánovým anti-LGBTQ politikám a že jde o konzervativního politika, nikoli o nového progresivního spasitele. To je důležité říct nahlas, protože Orbánova porážka ještě není vítězstvím manželství pro všechny, ani zárukou, že Maďarsko rychle napraví všechno, co Fidesz zničil. Ale je to konec vlády člověka, který z queer existence udělal státní problém, z Pride bezpečnostní hrozbu a z lidské důstojnosti předmět ideologické války. A někdy je právě tohle první, nezbytná a historická podmínka jakékoli další změny.
Lekce pro Česko: kam vede politika strachu
Pro Českou republiku je nakonec Orbánův pád důležitý ještě v širším smyslu. Jeho režim nebyl problémem jen pro LGBT+ lidi, ale i pro evropskou jednotu, právní stát a bezpečnostní architekturu regionu. Orbán roky blokoval nebo brzdil společný postup EU, dostával se do střetu s Bruselem kvůli demokratickým standardům a udržoval blízkost k Rusku v době, kdy je pro střední Evropu klíčová soudržnost. Z české perspektivy tedy nejde jen o morální satisfakci nad porážkou politika, který šikanoval menšiny. Jde i o oslabení modelu, který spojuje vnitřní autoritářství s vnější destabilizací Evropy. A to je dobrá zpráva pro všechny, kdo nechtějí žít v regionu, kde se lidská práva směňují za levné heslo o pořádku a národní hrdosti.
Jestli si z maďarských voleb odnést jednu věc, pak tuto – útok na queer lidi nikdy není „jen“ útokem na queer lidi. Je to test toho, kolik ponižování, cenzury a strachu je společnost ochotná přijmout, když jí vláda slíbí pocit bezpečí a jednoduchého nepřítele. V tomhle smyslu Orbán neprohrál jen jako premiér. Prohrála i politická metoda, která z menšin dělá kulisy pro moc. A právě proto je to důležité nejen pro Budapešť, ale i pro Brno, Ostravu, Prahu a celou Českou republiku.
