Sdíleli obyčejný polibek. Teď čelí soudu a hrozbě vězení. Turecko přitvrzuje vůči LGBT+ lidem
Ještě nedávno šlo o běžný projev náklonnosti na sociálních sítích. Dnes může stát až tři roky svobody. V Turecku se rozbíhá soudní proces, který podle právníků i lidskoprávních organizací přesahuje jednotlivý případ, a dotýká se samotné podstaty toho, zda mohou LGBT+ lidé veřejně existovat.
Polibek jako „zločin“
Před soudem ve městě Izmir stanulo jedenáct mladých aktivistů z organizace Young LGBTI+. Obvinění stojí na tom, že na sociálních sítích sdíleli fotografie, na nichž se líbají páry stejného pohlaví. Podle tureckých úřadů jde o obsah, který porušuje ochranu rodiny a veřejné morálky – a je tedy „obscénní“.
Právě tato interpretace může být klíčová. Nejde totiž jen o jednotlivé příspěvky, ale o to, jak stát definuje hranici mezi běžným projevem identity a trestným činem. Aktivistům hrozí nejen vězení, ale také omezení občanských práv.
Případ, který má vyslat signál
Podle právníka Kerema Dikmena, který obžalované zastupuje a zároveň je jedním z nich, nejde o izolovaný incident. „Nejde o obscénnost. Legitimní a legální aktivity jsou kriminalizovány. Je to forma dehumanizace,“ uvedl.
Soud přichází v době, kdy se zároveň řeší i možný zákaz samotné organizace Young LGBTI+. Ten byl nařízen už loni v prosinci a nyní se proti němu vede odvolací řízení. Oba případy tak dohromady vytvářejí obraz systematického tlaku – nejen na jednotlivce, ale i na struktury, které queer komunitu zastupují.
Homosexualita legální, realita složitější
Turecko přitom nepatří mezi země, kde by byla homosexualita nelegální. V tomto ohledu se liší od řady dalších států v regionu. Formální zákonnost ale v praxi naráží na politickou rétoriku i společenské klima.
Prezident Recep Tayyip Erdoğan dlouhodobě využívá LGBT+ témata jako součást politické komunikace. V minulosti například spojoval nízkou porodnost v zemi právě s existencí queer lidí. Taková vyjádření podle kritiků přispívají k tomu, že se LGBT+ komunita stává snadným terčem.
Od Evropy zpět
Ještě na přelomu tisíciletí přitom Turecko směřovalo blíž k Evropě. Jednání o vstupu do Evropské unie, zahájená v roce 1999, přinášela i tlak na dodržování lidských práv. Tento proces se ale postupně zastavil a po roce 2016 prakticky skončil – mimo jiné kvůli obavám z oslabování demokracie.
S tím, jak se vztahy s EU ochlazovaly, se podle pozorovatelů měnil i přístup k menšinám včetně LGBT+ lidí.
Legislativní návrhy, které znepokojily
Napětí kolem práv queer lidí v Turecku vystupňoval i loňský návrh zákona, který by mohl kriminalizovat projevy identity „odporující biologickému pohlaví“ nebo „obecné morálce“. Podle organizace Amnesty International by taková legislativa mohla postihovat nejen vztahy mezi osobami stejného pohlaví, ale i samotný způsob, jakým se lidé prezentují nebo jakou péči vyhledávají.
Návrh byl sice v listopadu stažen, aktuální soudní případ ale podle kritiků ukazuje, že podobné cíle lze naplňovat i skrze existující zákony.
Viditelnost jako riziko
Případ Young LGBTI+ tak otevírá širší otázku – kde končí svoboda projevu a začíná trestní odpovědnost. Pro queer komunitu v Turecku může být odpověď zásadní.
„Snaží se skrze nás vyslat vzkaz celé společnosti,“ uvedl Dikmen s tím, že aktivisté se i přes hrozby nehodlají vzdát obrany lidských práv.
V prostředí, kde i obyčejný polibek může být označen za obscénní, se totiž z viditelnosti stává nejen akt identity – ale i riziko.
