Evropa chce skoncovat s „léčbou“ homosexuality. Praktiky označované OSN jako mučení mají konečně zmizet
Evropský parlament se v posledních týdnech znovu otevřeně věnoval tématu, které dlouhodobě rezonuje mezi lidskoprávními organizacemi i odbornou veřejností: zákazu takzvaných konverzních praktik. Ty mají za cíl změnit nebo potlačit sexuální orientaci či genderovou identitu LGBTIQ+ osob. Impulzem k debatě byla úspěšná evropská občanská iniciativa, kterou podpořilo více než 1,1 milionu lidí napříč Unií.
Zatímco část politického spektra vnímá zákaz jako nezbytný krok k ochraně lidských práv a duševního zdraví, jiní upozorňují na možné dopady na svobodu vyznání či rodinný život. Evropská komise má nyní několik měsíců na to, aby představila svůj postoj.
Praktiky, které mezinárodní instituce označují za mučení
Konverzní praktiky vycházejí z představy, že odlišná sexuální orientace nebo genderová identita představují odchylku, kterou lze „napravit“. Tento přístup je však v přímém rozporu s moderním vědeckým konsensem. Světová zdravotnická organizace přestala homosexualitu považovat za nemoc už v roce 1990 a od roku 2019 mezi duševní poruchy neřadí ani transsexualitu.
Samotná podoba těchto praktik se výrazně liší. V některých případech jde o psychický nátlak nebo manipulaci, jindy o metody, které mohou zahrnovat fyzické násilí, elektrošoky či sexuální zneužívání. Právě kvůli těmto aspektům je OSN i Rada Evropy označují za formu mučení.
Dopady na oběti přitom mohou být dlouhodobé. Odborníci opakovaně upozorňují na zvýšené riziko depresí, úzkostí nebo sebevražedného chování.
Evropa není jednotná
V současnosti existují explicitní zákazy konverzních praktik pouze v osmi členských státech Evropské unie. Legislativa se navíc liší nejen rozsahem, ale i přísností sankcí. Například v Německu nebo na Maltě hrozí pachatelům maximálně rok vězení, zatímco v Portugalsku až pět let.
Většina států chrání především děti a další zranitelné skupiny. U dospělých je situace složitější – pokud dají souhlas, mohou tyto praktiky v některých zemích podstoupit i nadále.
Česká republika explicitní zákaz nemá. Nejzávažnější případy lze sice postihnout podle obecného trestního práva, samotný pojem konverzních praktik však legislativa nezná.
Co požadují organizátoři iniciativy
Autoři občanské iniciativy usilují o plošný zákaz konverzních praktik napříč Evropskou unií, a to bez ohledu na souhlas dotčené osoby. Navrhují jejich zařazení mezi trestné činy, které by byly postihovány jednotně ve všech členských státech.
Součástí návrhu je také revize směrnice o právech obětí trestných činů. Cílem má být zajištění minimálních standardů podpory a ochrany pro lidi, kteří těmito praktikami prošli.
Iniciativa splnila všechny podmínky pro projednání – kromě potřebného počtu podpisů překročila minimální hranice v jedenácti členských státech. Veřejné slyšení v Evropském parlamentu už proběhlo.
Podpora i obavy napříč politickým spektrem
Zákaz konverzních praktik podporují zejména europoslanci z řad lidovců, socialistů, liberálů a zelených. Argumentují především ochranou lidské důstojnosti a zdraví. Česká europoslankyně Danuše Nerudová během debaty uvedla, že tyto praktiky mají závažné dopady na psychiku mladých lidí a měly by být jednoznačně zakázány.
Naopak část konzervativních, populistických a krajně pravicových politiků varuje před možnými vedlejšími důsledky. Podle nich by příliš široce formulovaný zákaz mohl zasahovat do rodinných vztahů nebo náboženského přesvědčení. Zaznívají obavy, zda by například rodiče nebo duchovní nemohli čelit postihům za své názory či rady.
Rozhodnutí je na Evropské komisi
Evropská komise nyní stojí před rozhodnutím, jak na iniciativu reagovat. Do 17. května musí představit oficiální stanovisko. Může navrhnout konkrétní legislativní změny, případně zvolit jiný postup, nebo návrh odmítnout s tím, že stávající nástroje považuje za dostatečné.
Zkušenosti z minulosti však ukazují, že úspěch občanské iniciativy automaticky neznamená změnu legislativy. Většina podobných návrhů zatím k přímé úpravě evropského práva nevedla.
Debata o konverzních praktikách tak zůstává otevřená. Ukazuje především rozdílné pohledy na hranice mezi ochranou lidských práv a zachováním individuálních svobod – téma, které bude evropskou politikou pravděpodobně rezonovat i v následujících měsících.