Válka, změna režimu a lidská práva: Jak se dnes žije LGBT lidem v Íránu a může současný konflikt něco změnit?
Třetí den pokračují útoky Izraele a Spojených států na Írán, které začaly v sobotu ráno. Podle dostupných informací byli zabiti vysoce postavení představitelé islámské republiky včetně nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Írán odpověděl raketovými a dronovými útoky nejen na Izrael, ale také na Katar, Bahrajn, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Saúdskou Arábii či Irák, tedy země, kde působí americké základny. Americký prezident Donald Trump mezitím oznámil, že chce zahájit rozhovory s novým vedením Íránu.
Otázka budoucího směřování země se tak znovu otevírá – a s ní i téma lidských práv. Jednou z nejzranitelnějších skupin v Íránu jsou dlouhodobě lesbické, gay, bisexuální, transgender a queer osoby. Jejich postavení patří k nejtvrdším na světě a v rámci Blízkého východu se situace výrazně liší pouze v Izraeli, který je jedinou zemí regionu s relativně robustní právní ochranou LGBT lidí. Ve většině ostatních států oblasti – včetně Saúdské Arábie, Jemenu či Kataru – jsou LGBT osoby kriminalizovány nebo čelí systematické diskriminaci.
Smrt, bičování a kriminalizace identity
Podle dokumentu LGBTQ Rights in Iran (Center for Human Rights in Iran, srpen 2021) jsou v Íránu stejnopohlavní vztahy trestné, a to včetně trestu smrti. Írán patří mezi šest zemí světa, které ukládají trest smrti za konsenzuální stejnopohlavní styk. Islámský trestní zákoník z roku 2013 stanoví trest smrti například za „livat“ (sodomii), přičemž pasivní partner může být odsouzen bez ohledu na rodinný stav či náboženství. Lesbický sex („musaheqeh“) je trestán stovkou ran bičem, při opakovaném odsouzení může rovněž vést k trestu smrti.
Zákon umožňuje ukládat tělesné tresty i za další „nemravné“ jednání, včetně nošení oblečení opačného pohlaví. Závažné je rovněž ustanovení umožňující soudci rozhodnout na základě tzv. „znalosti soudce“, tedy bez standardních důkazních pravidel, což podle lidskoprávních organizací otevírá prostor pro svévolné a přísné rozsudky. Smrtící rozměr těchto zákonů podtrhuje i skutečnost, že trest smrti může být uplatněn i vůči mladistvým pachatelům. V Íránu je věk trestní odpovědnosti stanoven na devět let pro dívky a patnáct pro chlapce.
Stát jako zdroj i garant diskriminace
Perzekuce LGBT lidí v Íránu není jen otázkou zákonů, ale také státní rétoriky a praxe. Dokument upozorňuje na opakované výroky vysokých představitelů, kteří homosexualitu označovali za „zvrhlost“, „zvířeckost“ či „nemoc“. Taková vyjádření legitimizují nepřátelské prostředí a posilují společenské stigma.
Stát zároveň neposkytuje ochranu před domácím násilím, nucenými sňatky či tzv. „vraždami ze cti“, které jsou podle lidskoprávních organizací podporovány mírnými tresty pro pachatele. LGBT osoby rovněž nemají bezpečný přístup ke zdravotní péči. Státem podporovaní lékaři a terapeuti jsou často vůči neheterosexuálním identitám nepřátelští. Mnozí lidé jsou nuceni podstupovat tzv. konverzní terapie, které zahrnují elektrošoky, podávání psychoaktivních látek či ponižování. OSN tyto praktiky označuje za formu mučení.
Paradox trans lidí: legalita pod tlakem
Írán je někdy v zahraničí zmiňován jako země, která umožňuje změnu pohlaví a dokonce operace částečně dotuje. Realita je však podle lidskoprávních organizací mnohem složitější. Změna právního pohlaví je podmíněna chirurgickým zákrokem a proces před operací bývá spojen s tlakem, stigmatizací a neodbornými zákroky. Mnozí gayové a lesby jsou podle zpráv nuceni k tranzici jako k „řešení“ své sexuální orientace.
Online prostor pod dohledem
V situaci, kdy je veřejná advokacie LGBT práv nezákonná, představoval internet pro mnohé poslední útočiště. I ten je však pod silnou kontrolou. Zákon o počítačové kriminalitě kriminalizuje produkci a sdílení „nemorálního obsahu“, což se vztahuje i na LGBT témata. Administrátoři online skupin byli v minulosti zatýkáni za „propagaci homosexuality“.
Může válka přinést změnu?
Současná vojenská eskalace a možné změny ve vedení země vyvolávají otázku, zda by se postavení LGBT lidí mohlo proměnit. Historie regionu však ukazuje, že geopolitické otřesy automaticky neznamenají liberalizaci v oblasti lidských práv. V mnoha případech naopak vedly k posílení represivních složek a konzervativní rétoriky.
Případná změna by vyžadovala nejen politickou transformaci, ale i hlubší společenský posun. Dokument přitom připomíná, že LGBT komunita v Íránu je početná – v jedné studii z roku 2014 se 17 procent dotázaných studentů identifikovalo jako gay.
Navzdory represím tedy existuje generace lidí, kteří o své identitě přemýšlejí otevřeněji než jejich předchůdci.
Realistický pohled však zůstává střízlivý. Většina zemí Blízkého východu kromě Izraele kriminalizuje stejnopohlavní vztahy nebo neposkytuje LGBT lidem žádnou právní ochranu. Region je dlouhodobě poznamenán silným vlivem náboženských autorit a autoritářských režimů.
Mezi nadějí a obavami
Budoucnost Íránu je v těchto dnech nejistá. Pokud by došlo k širší politické reformě a otevření země mezinárodnímu tlaku, téma lidských práv by mohlo získat větší prostor. Bez systémové změny právního rámce a ochrany před diskriminací však zůstane život LGBT lidí v Íránu spojen s rizikem vězení, bičování či dokonce smrti.
Současný konflikt tak znovu připomíná, že otázka bezpečnosti a geopolitiky je úzce propojena s osudy konkrétních lidí – včetně těch, jejichž identita je dnes v Íránu oficiálně kriminalizována.
