Kdo bude hlídat pravdu, když redakce mizí? Masové propouštění v The Washington Post ukazuje, jak křehká je budoucnost nezávislé žurnalistiky
Minulý týden ve středu stovky redaktorů a redaktorek The Washington Post obdrželo e-mail o propouštění. Ráno téhož dne šéfredaktor Matt Murray a ředitel lidských zdrojů Wayne Connell prostřednictvím videohovoru oznámili, že zpravodajská redakce už nebude mít sportovní ani literární oddělení. Pro noviny to není první redukce pracovních míst – nejdříve byla zrušena nedělní časopisecká sekce a později byla omezena i domácí redakce.
Co však novou vlnu propouštění zásadně odlišuje od těch předchozích, je její rozsah. The Washington Post propustil třetinu zaměstnanců a zrušil kanceláře na Blízkém východě i na Ukrajině. Domácí redakce čelila dalším škrtům a skončil denní podcast Post Reports. Lizzie Johnson, dnes již bývalá zahraniční korespondentka The Washington Post na Ukrajině, se o propuštění dozvěděla také e-mailem v mrazivém Kyjevě. Mezi propuštěnými jsou také šéfka ukrajinské redakce Siobhan O’Grady, redaktorka pro oblast Asie a Tichomoří, a bývalá šéfka pekingské redakce Anna Fifield. Podle New York Times noviny propustily více než 300 zaměstnanců.
Rozhodnutí má podle všeho pocházet přímo od majitele, miliardáře Jeffa Bezose. Důvodem změn ve fungování redakce a jejím personálním obsazení je snaha zvýšit zisk novin a snížit náklady na jejich vydávání. New York Times dodává, že noviny už nějakou dobu nenaplňují potřeby čtenářů, a proto jsou změny podle vedení nutné.
Z finančního hlediska může toto rozhodnutí působit logicky, vyvolává však otázky ohledně skutečných příčin masového propouštění a toho, které části redakce byly zasaženy nejvíce. Rozhodnutí zásadně omezit zahraniční redakce o několik kanceláří a redukovat domácí redakci přichází v době rostoucího napětí mezi Íránem a Spojenými státy, pokračujícího bombardování ukrajinských měst Ruskem a zároveň v době, kdy američtí obyvatelé čelí násilí ze strany imigračních úřadů. Může jít o shodu okolností, ale co když tomu tak není?
Odvaha psát pod tlakem moci
Státní zásahy do veřejnoprávních a nezávislých médií nejsou novinkou. Sledujeme je i v Česku, kde se nová vláda aktivně snaží o zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet. I když vládní politici tvrdí, že nemají v plánu do veřejnoprávních institucí zasahovat, je zřejmé, že jakmile veřejnoprávní média ovládne stát, ztrácejí svou nezávislost a mohou se stát nástrojem propagandy. Ideálním příkladem je Rusko, kde je většina nezávislých novin označena za extremistické a veřejnoprávní média v nezávislé podobě prakticky neexistují.
V Česku situace svobodných médií zatím tak tragická není. Přestože se potýkají s finančními problémy a tlakem současné vlády, stále fungují. Částečně i díky změnám, které si vyžádala rychlá digitalizace světa. Každé médium dnes spravuje účet na Instagramu nebo síti X, vedle redaktorů zaměstnává manažery sociálních sítí a vedle klasického zpravodajství vytváří také newslettery. Na rozdíl od The Washington Post však tato média zavádějí změny v souladu se svými základními hodnotami. Výsledkem je rostoucí počet sledujících i předplatitelů.
Změny provedené v The Washington Post mají opačný efekt.
Mezi byznysem a nezávislostí
V roce 2023 byl bývalý vydavatel The Wall Street Journal William Lewis jmenován novým generálním ředitelem novin. Toto jmenování přišlo přímo od majitele. Lewis měl zajistit zefektivnění provozu a urychlení digitálního růstu. Po letošním masovém propouštění však z funkce odešel.
Loni v únoru navíc Jeff Bezos oznámil zásadní změny týkající se komentářové sekce novin. Po celou dobu své existence obsahovala texty autorů s různými názory a perspektivami, publikované texty byly pestré a různorodé. Bezos se však rozhodl rozmanitost omezit a stanovil dva pilíře, o které se mají budoucí texty opírat – osobní svobody a volné trhy. Texty, které by byly s těmito pilíři v rozporu, podle něj mohou být zveřejněny jinde na internetu nebo v jiných médiích. Veřejnost se o nových pravidlech dozvěděla prostřednictvím Bezosova osobního účtu na síti X. V následujících dnech po oznámení zrušilo své předplatné 75 000 lidí.
Tato rozhodnutí měla zlepšit finanční situaci novin a zachovat důvěru čtenářů, což se však nepodařilo. Naopak situaci zhoršila a přispěla k následnému masovému propouštění novinářů.
Další možná příčina středečního rozhodnutí může souviset se snahou Jeffa Bezose vyjít vstříc americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, jehož inaugurace se miliardář zúčastnil spolu s dalšími prezidentovými spojenci. Podobný názor ve svém prohlášení vyjádřil bývalý šéfredaktor The Washington Post Marty Baron. Jako důkaz uvádí rozhodnutí majitele novin z podzimu 2024 zrušit plánovanou podporu prezidentské kandidátky Kamaly Harrisové 11 dní před volbami. Po tomto kroku The Washington Post přišel o další předplatitele a čtenáře.
Po letošním masovém propouštění a zkracování redakcí se Jeff Bezos k celé situaci veřejně nijak nevyjádřil. Propuštění novináři se minulý čtvrtek sešli na shromáždění před budovou novin na podporu svobodných médií a demokracie. Zda se The Washington Post v budoucnu vyhne dalším zásadním změnám, zatím zůstává otázkou.
Demokracie potřebuje víc, než algoritmus
Na síti X byli propuštění novináři kromě projevů soucitu a nabídek spolupráce vyzýváni také k založení účtů na Substacku – mediální platformě, na které mohou lidé zveřejňovat podcasty, texty i další obsah – nebo k vytvoření vlastního newsletteru. Objevovala se také tvrzení, že klasická žurnalistika stejně postupně zaniká, a proto není důvod být smutný. Podobné názory se v souvislosti s rozvojem AI a popularizací ChatGPT objevují poměrně často. Vycházejí z přesvědčení, že nejdůležitější část novinářské práce spočívá v napsání textu a vytvoření chytlavého titulku – což podle některých lidí může zvládnout umělá inteligence. Zatímco publikum vidí hotový produkt redaktorské práce, v zákulisí stojí týdny rešerší, hledání respondentů, ověřování informací a spolupráce s editory, nemluvě o bezesných nocích a neustálém sledování aktuálního dění. Nejde jen o samotné napsání textu, ale především o schopnost do něj zasadit informace, které čtenáře zaujmou a obohatí.
I když lze na Substacku najít kvalitní a zajímavé články, neznamená to, že tato platforma může nezávislá média nahradit. Především proto, že většina publikovaných textů má spíše podobu esejí a komentářů zaměřených na kulturu, módu či filozofii. Pro tvorbu kvalitních a rozsáhlých investigativních článků jsou nezbytné lidské kontakty, zkušenosti a dlouhodobá spolupráce.
Instituce svobodných médií dávají novinářům nejen místo, kde mohou pracovat, ale poskytují jim také ochranu, právní zázemí i podporu, bez které by mnoho důležitých témat nikdy nespatřilo světlo světa. Internetové a mediální platformy samy o sobě nejsou problém – naopak, rozšiřují prostor pro vyjadřování a sdílení informací. Nemohou však být jediným místem, kde žurnalistika existuje.
Bez institucionální podpory by žurnalistika ztrácela svou schopnost otevírat nepohodlná a nebezpečná témata. Nezávislá média jsou jedním ze základních pilířů demokracie. Jsou hlasem veřejnosti, kontrolou moci a často i poslední obranou proti manipulaci a zneužívání vlivu. Pokud o ně přijdeme, nepřijdeme jen o zprávy – přijdeme o možnost rozumět světu kolem nás. Proto je důležité svobodná média chránit, podporovat a aktivně se o jejich existenci zasazovat. Protože bez nich slábne nejen žurnalistika, ale i samotná demokracie.
