Zimní olympiáda v Miláně píše historii. Rekordních 47 otevřeně LGBTQ sportovců mění tvář her i stereotypy o vrcholovém sportu
Zimní olympijské hry v Miláně odstartovaly 6. února a ještě před prvními velkými finálemi je jasné, že letošní ročník bude výjimečný nejen sportovními výkony, ale i společenským posunem. Na hrách startuje nejméně 47 veřejně otevřených LGBTQ sportovců a sportovkyň, což představuje historický rekord zimních olympiád. Viditelnost queer atletů tak dál roste a společně s ní i debata o tom, jak se mění prostředí vrcholového sportu.
Rekordní čísla i nové průkopnické momenty
Letošní „Team LGBTQ“ zahrnuje sportovce z nejméně třinácti zemí světa a potvrzuje trend posledních let. Ještě v roce 2014 bylo na zimních hrách jen sedm otevřených queer olympioniků, o čtyři roky později patnáct a v Pekingu 2022 už šestatřicet. Milán tak představuje další výrazný posun.
Ve startovním poli nechybí ani několik historických milníků. Americká krasobruslařka Amber Glenn vstoupila do olympijských dějin jako první veřejně otevřená LGBTQ závodnice v ženském krasobruslení. Švédská lyžařka Elis Lundholm zase patří mezi první veřejně identifikované trans sportovce, kteří se kdy představili na zimních olympijských hrách.
Statistiky zároveň ukazují zajímavé rozdíly mezi pohlavími. Z celkového počtu otevřených sportovců je 36 žen a 11 mužů. Poměr je tak přibližně tři ku jedné – výrazně nižší než na letních hrách, kde dominují ženské kolektivní sporty. Právě lední hokej je v Miláně disciplínou s nejvyšším počtem queer sportovkyň, otevřeně LGBTQ je zde hned 23 hráček.
Viditelnost jako součást sportovní identity
Pro řadu olympioniků není coming out jen osobním rozhodnutím, ale i způsobem, jak změnit prostředí kolem sebe. Amber Glenn například otevřeně mluvila o tom, že veřejné přijetí vlastní identity jí pomohlo i po sportovní stránce. „Fyzicky jsem vždycky měla schopnosti. Problém byl dlouho v hlavě – kdy se konečně ukázat taková, jaká jsem i mimo led,“ uvedla v rozhovoru pro Outsports.
Americký rychlobruslař Conor McDermott-Mostowy dlouho svou orientaci neskrýval před kolegy, veřejně o ní však začal mluvit až v roce 2021. Jedním z důvodů byla snaha rozbít stereotyp, že gay muži nejsou dostatečně sportovní. „Nechtěl jsem, aby se moje výsledky posuzovaly přes předsudky,“ vysvětlil tehdy. Letos se navíc po zdravotních komplikacích z minulých her kvalifikoval poprvé na olympiádu a stal se jedním z výrazných příběhů americké výpravy.
Podobně otevřeně hovoří i francouzský krasobruslař Kevin Aymoz, pro kterého byl coming out podle vlastních slov léčivým procesem. „Když jsem o tom začal mluvit veřejně, jako by se rána konečně zahojila,“ popsal.
Hokej, lyžování i krasobruslení: kde jsou queer sportovci nejvíc vidět
Největší zastoupení otevřených LGBTQ sportovců má na letošní olympiádě ženský lední hokej, kde jich startují více než dvě desítky. V lyžařských disciplínách – od alpského lyžování po freestyle – se představuje osm otevřených sportovců, v rychlobruslení čtyři a v skeletonu dva. Zastoupení mají také snowboarding, curling či biatlon.
Zajímavostí je, že v krasobruslení letos poprvé převyšují otevření muži ženy, což je v kontextu zimních sportů spíše výjimka.
Pride House jako bezpečný prostor uprostřed her
Součástí olympijské atmosféry je i Pride House Milan – místo, které funguje jako centrum setkávání queer sportovců, fanoušků i spojenců. Podobné iniciativy se v posledních letech staly nedílnou součástí velkých sportovních akcí a symbolizují snahu vytvořit bezpečný prostor i v prostředí, které bylo dlouho vnímáno jako konzervativní.
Počet otevřených sportovců se může ještě zvýšit
Konečný počet otevřeně LGBTQ olympioniků se přitom může během her ještě změnit. Podle zkušeností z minulých ročníků totiž další sportovci svou identitu často sdílejí až v průběhu soutěží nebo po jejich skončení. Zatímco muži většinou oznamují coming out prostřednictvím médií, u žen se informace často objevují spíše na sociálních sítích a mimo hlavní mediální pozornost.
Rostoucí viditelnost queer sportovců tak není jen statistickým údajem, ale i signálem širší proměny sportovního světa. Zimní olympiáda v Miláně ukazuje, že vrcholový sport se postupně otevírá větší diverzitě – a že osobní autenticita už nemusí stát v rozporu s honbou za olympijským zlatem.
