Queer lidé čelí výrazně vyššímu riziku úmrtí na drogy, alkohol a sebevraždy než heterosexuálové. Nová britská data odhalují šokující rozdíly
Queer lidé čelí výrazně vyššímu riziku úmrtí v souvislosti s drogami, alkoholem i sebevraždou než heterosexuální populace. Vyplývá to z nové analýzy britského statistického úřadu Office for National Statistics (ONS), která propojila data ze sčítání lidu z roku 2021 s úmrtními záznamy z období mezi březnem 2021 a listopadem 2024.
Výsledky jsou podle odborníků „hluboce znepokojivé“. Nejde přitom o první varování – už řada předchozích studií ukázala, že lidé z LGB+ komunity jsou nadprůměrně ohroženi závislostmi, depresí a dalšími psychickými obtížemi. Nová britská data však tento obraz zpřesňují a dávají mu konkrétní podobu: v podobě čísel, která se promítají do skutečných životů a skutečných ztrát.
Studie pracuje s označením LGB+ a ukazuje, že mezi nejvýznamnější příčiny úmrtí v této skupině patří sebevražda a předávkování drogami či alkoholem. Právě tyto příčiny se v datech objevují výrazně častěji než u heterosexuální populace.
Třikrát více úmrtí kvůli drogám
Nejvýraznější rozdíly se týkají úmrtí spojených s drogami. Takzvané intoxikace – tedy úmrtí v důsledku předávkování – byly mezi queer lidmi téměř třikrát častější než u osob označujících se jako heterosexuální.
Také alkohol si v LGB+ komunitě vybírá vyšší daň. Úmrtí související s alkoholem jsou u queer lidí téměř dvakrát častější než u jejich heterosexuálních protějšků.
Rozdíly se navíc liší podle pohlaví. LGB+ muži mají vyšší riziko úmrtí specificky spojeného s alkoholem než heterosexuální muži. Riziko úmrtí v souvislosti s drogami je u lidí identifikujících se jako LGB+ celkově 2,8krát vyšší než u heterosexuální populace.
U žen jsou čísla ještě dramatičtější. Queer ženy mají 3,4krát vyšší riziko úmrtí v důsledku intoxikace než heterosexuální ženy. U mužů z LGB+ komunity je toto riziko 2,4krát vyšší než u jejich heterosexuálních vrstevníků.
Vyšší riziko smrti jako celek
Data ONS ale neukazují jen na konkrétní příčiny, nýbrž na celkový obraz zdravotních nerovností. Riziko úmrtí z jakékoli příčiny je u lidí z LGB+ komunity celkově o 30 procent vyšší než u heterosexuální populace.
Mezi nejčastější příčiny smrti v rámci queer komunity patří nedostatečné prokrvení srdce, které tvoří 11,9 procenta všech úmrtí, a dále úmyslné sebepoškození a úmrtí s neurčeným úmyslem, jež představují 7,1 procenta případů.
Právě sebevražda je jedním z nejvýraznějších varovných signálů celé studie. U LGB+ lidí se objevuje jako druhá nejčastější příčina úmrtí. V heterosexuální populaci se přitom vůbec neobjevuje mezi pěti hlavními příčinami smrti.
„Hluboce znepokojivá“ realita
„Je hluboce znepokojivé, že data ukazují sebevraždu jako druhou hlavní příčinu úmrtí mezi LGB+ lidmi,“ uvedl pro deník The Guardian Mark Winstanley, výkonný ředitel organizace Rethink Mental Illness.
Podle něj jsou příčiny sebevražedného chování komplexní, přesto je ale zřejmé, že queer lidé čelí dlouhodobému tlaku, který má přímý dopad na jejich duševní zdraví. „Víme, že LGBTQ+ lidé se setkávají s diskriminací v mnoha oblastech života a zažívají obtěžování – od fyzických útoků až po nenávist v online prostoru,“ říká Winstanley.
Zjištění podle něj posilují potřebu systémové změny. „Dnešní data znovu potvrzují, jak naléhavé je řešit rizikové faktory, kterým LGBTQ+ lidé čelí, a zároveň zajistit, aby pro tuto skupinu byly dostupné a přístupné služby v oblasti duševního zdraví,“ dodává.
Nejde o „životní styl“, ale o podmínky
Čísla sama o sobě neříkají, proč jsou queer lidé ohroženější. Studie ale zapadá do širšího rámce výzkumů, které dlouhodobě poukazují na takzvaný menšinový stres – soubor tlaků, jimž čelí lidé žijící v menšinovém postavení. Patří sem zkušenosti s odmítnutím, šikanou, strachem z coming outu, nejistotou v rodině, ve škole i na pracovišti, ale také každodenní drobné formy zpochybňování identity.
V tomto světle nepůsobí vyšší výskyt závislostí ani psychických obtíží jako individuální selhání nebo „nezdravý životní styl“. Spíše ukazuje na dlouhodobé působení prostředí, které není dostatečně bezpečné a podpůrné.
Britská data zároveň připomínají, že formální rovnost ještě neznamená rovnost prožívanou. I ve společnosti, která se navenek hlásí k inkluzi, mohou přetrvávat strukturální bariéry a kulturní vzorce, jež mají přímý dopad na zdraví menšin.
Ačkoliv se studie týká Spojeného království, podobné vzorce se objevují i v dalších zemích. Výsledky tak nelze číst jen jako lokální problém, ale jako součást širšího evropského a globálního kontextu.
Zdraví queer lidí – fyzické i duševní – se v tomto smyslu stává citlivým indikátorem toho, jak bezpečná a inkluzivní společnost skutečně je. Nejen v deklaracích, ale v každodenní realitě.
