Aliance pro rodinu získává vliv na MPSV. Co znamená jmenování Jana Gregora poradcem?
Obsazování poradců patří k nejméně viditelným, a přitom nejvlivnějším krokům každého ministra. Neprocházejí veřejnou debatou, nehlasuje se o nich ve sněmovně a jejich jména většinou unikají pozornosti médií. Právě poradci ale často stojí u zrodu zákonů, připomínkují klíčové dokumenty a pomáhají nastavovat rámec toho, co je v politice „přijatelné“ a co už ne.
Proto je jméno Jana Gregora v poradním týmu ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky (ANO) víc než jen personální detail. Do jednoho z nejcitlivějších rezortů totiž vstupuje člověk z organizace, která si z boje proti genderové rovnosti, sexuální výchově a právům queer lidí udělala hlavní politickou misi.
Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom není okrajovým úřadem. Právě zde se připravují zákony týkající se rodinné politiky, sociální ochrany, péče o děti, ale i rovnosti a antidiskriminačních opatření. Jinými slovy: jde o místo, kde se rozhoduje o tom, jak stát nahlíží na rodinu, rodičovství a různé životní uspořádání.
Kdo je Jan Gregor
Jan Gregor je vedle předsedkyně Jany Jochové druhou nejvýraznější tváří Aliance pro rodinu. Vystudovaný právník v posledních třech letech působil jako externí poradce náměstka ministra spravedlnosti Antonína Stanislava (ODS). V politickém zákulisí se tak nepohybuje poprvé.
Aliance pro rodinu vznikla původně jako sdružení katolických rodičů. Postupem času se však proměnila v silné ultrakonzervativní hnutí, které se otevřeně vymezuje proti tomu, co nazývá „genderovou ideologií“. Ve svém veřejném vystupování dlouhodobě zpochybňuje práva LGBTQ lidí, útočí na sexuální výchovu ve školách a staví se proti jakémukoli rozšiřování práv stejnopohlavních párů.
Organizace prosazuje ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy a v minulém volebním období intenzivně lobbovala za zákaz náhradního mateřství. Právě toto téma se tehdy stalo účinnou brzdou debaty o narovnání práv queer rodin.
Poradce není jen dekorace
Pozice poradce může na papíře působit nenápadně. V praxi ale často jde o nejbližší spolupracovníky ministra, kteří mají přístup k interním materiálům, návrhům zákonů i strategickým debatám. Záleží samozřejmě na tom, jaký prostor jim ministr dá – právě proto je ale tak důležité, koho si do této role vybírá.
Zatímco v minulém volebním období měla Aliance pro rodinu na MPSV spíše okrajovou roli a byla zastoupena „jen“ v pracovní skupině ke koncepci rodinné politiky, nyní se její zástupce dostává přímo do kabinetu ministra. To je kvalitativně jiná pozice – s mnohem větším potenciálním vlivem.
S čím konkrétně má Jan Gregor Aleši Juchelkovi radit, rezort odmítá upřesnit. V kontextu dlouhodobé agendy Aliance pro rodinu ale není těžké si představit, jakým směrem se mohou debaty na ministerstvu posouvat.
Morální panika místo odborné debaty
Aliance pro rodinu se sama definuje jako organizace hájící zájmy českých rodin. Kritici ale dlouhodobě upozorňují, že její činnost stojí spíše na vyvolávání morální paniky než na racionální a odborné debatě. Gender, trans lidé nebo sexuální výchova jsou v jejím diskurzu vykreslovány jako ohrožení dětí a společnosti, často bez opory ve vědeckých poznatcích.
Každoroční Pochod pro rodinu, pořádaný jako protipól Prague Pride, není oslavou rozmanitých rodin, ale politickým vymezením se proti viditelnosti queer lidí. Organizace dlouhodobě spolupracuje s katolickou církví a udržuje kontakty s mezinárodními strukturami, jako jsou Ordo Iuris nebo Alliance Defending Freedom – tedy s organizacemi, které jsou v řadě zemí kritizovány za oslabování individuálních práv a svobod.
Zajímavé je, že kritika Aliance pro rodinu nepřichází jen z liberální části společnosti. V minulém volebním období vznikl otevřený dopis věřících adresovaný vládě a Poslanecké sněmovně, který vyzýval k jejímu odvolání ze státních struktur a poradních orgánů.
Kritika i zevnitř církví
Signatáři dopisu argumentovali tím, že cíle Aliance pro rodinu jsou v rozporu s křesťanskými hodnotami. Mezi problematickými body zmiňovali například zlehčování volebního práva žen, šíření davové hysterie, popírání vědeckého poznání nebo ohrožování psychického zdraví dětí naznačováním, že homosexualita je nemoc.
Právě tento kontext ukazuje, že nejde o spor mezi „konzervativci a liberály“, ale o mnohem hlubší otázku, jaký vliv má mít ideologicky vyhraněná organizace na státní politiku.
Peníze, vliv a mlžení
Otazníky visí také nad financováním Aliance pro rodinu. Organizace dlouhodobě tvrdí, že funguje díky drobným dárcům. Opakovaně se ale ukázalo, že ji finančně podporují i nejbohatší Češi – miliardáři Marek Španěl a Pavel Tykač. V kombinaci s netransparentností a rostoucím politickým vlivem to vyvolává otázky, komu a čemu Aliance skutečně slouží.
