„Když vás označí za gaye, může to být váš konec.“ Ugandská queer komunita čelí teroru, o Vánocích ji mohou pomoct zachránit i Češi
Když se svět na konci roku noří do sváteční atmosféry, v Ugandě se tisíce LGBT+ lidí snaží jednoduše přežít. Vánoce – pro mnoho lidí čas bezpečí a klidu – jsou tam pro queer komunitu obdobím zvýšeného strachu, kdy i sebemenší podezření může znamenat útok, zatčení nebo lynč. Země patří k nejnebezpečnějším na světě, pokud jde o práva sexuálních menšin, a politicky prosazované nenávistné zákony v posledních letech situaci dramaticky zhoršily.
Mezinárodní organizace včetně Human Rights Watch dlouhodobě varují, že po přijetí drakonického „Anti-Homosexuality Act“ se atmosféra v ulicích změnila. Udávání sousedů, policejní razie, násilné útoky i útěky přes noc se staly realitou, kterou místní queer lidé žijí každý den. Podzemní komunita, která dříve fungovala jen potichu, dnes existuje v permanentním ohrožení.
Příběh jednoho muže, který drží ostatní nad vodou
Uprostřed této tísnivé reality působí jeden nenápadný muž, který se snaží dát druhým alespoň šanci na bezpečí: Dauglas Nyakairu, pětatřicetiletý gay z Kampaly. Když se jeho rodina dozvěděla, že je homosexuál, vyhodili ho z domu bez jediných osobních věcí. Od té chvíle přebývá tam, kde se právě dá – na pár dní, maximálně týdnů. Nikdy neví, kdy bude muset znovu utéct.
Dauglas přesto našel způsob, jak pomáhat ostatním. Dobrovolně pracuje pro organizaci Out and Proud African LGBTI jako jejich terénní pracovník. Je jedním z mála kontaktů, na které se mohou mladí queer lidé v zemi obrátit. Přicházejí k němu zničení, zděšení, často naprosto sami. Někdy jen s batohem, jindy bez ničeho.
Jeho práce je nenápadná, nebezpečná a nezbytná. Skrze neoficiální fotbalové tréninky, taneční setkání nebo malé komunitní „safe spaces“ pomáhá Dauglas queer mladým lidem znovu najít pocit lidskosti. V zemi, kde vás mohou zatknout už za to, že vás někdo podezírá z homosexuality, jsou takové aktivity činem neobyčejné odvahy.
Všudypřítomný strach
Pro místní queer komunitu je Uganda labyrintem rizik. Mnozí mění telefonní čísla jako ponožky, stěhují se z místa na místo, spí u přátel, kteří riskují stejně jako oni. Dsostat zprávu od někoho kdo je „podezřelým“ může být problém. Setkat se na veřejnosti s partnerem? Nemyslitelné.
Veřejné lynčování, ozbrojené přepady queer safe housů nebo policejní zásahy nejsou výjimkou, ale strukturální součástí každodenního života. „Oni chtějí, aby se báli i ti, kdo se jen dívají,“ říkají aktivisté. Strach se stal nástrojem vlády.
Mezinárodní organizace potvrzují, že realita je horší, než jak se o ní běžně informuje. Mnohé útoky se nikdy nedostanou do médií kvůli strachu. Mnozí lidé mizí ze dne na den.
Proč zrovna teď mohou pomoci i Češi
Letos spojila síly britská Peter Tatchell Foundation s organizací Out and Proud African LGBTI. Spustily vánoční sbírku, která má za cíl ochránit Dauglase a mladé lidi, kteří se na něj obracejí. Největší překážkou jejich přežití jsou paradoxně peníze – nikoli stovky liber, ale malé částky, které mohou rozhodnout mezi bezpečím a nebezpečím.
Sbírka ukazuje, jak konkrétně se dá pomáhat:
-
£15 (cca 450 Kč) – může zaplatit nouzový přesun do bezpečí
-
£30 (cca 900 Kč) – pokryje jídlo a základní potřeby pro ty, kdo prchají s prázdnýma rukama
-
£50 (cca 1 500 Kč) – zajistí krátkodobé bezpečné ubytování
-
£75 (cca 2 250 Kč) – může znamenat přístup k právníkovi nebo lékaři
Celkový cíl je £7 635 (cca 229 000 Kč), částka, která v západním světě nevypadá vysoká – ale v Ugandě doslova rozhoduje o životech.
Podrobnosti ke sbírce najdete na webu Peter Tatchell Foundation. Pokud chcete přispět, přejděte do nabídky Donate / Support Us, kde naleznete kampaň Christmas 2025 Appeal.
Solidarita jako forma odporu
Uganda je jedním z nejdrsnějších příkladů globálního boje za queer práva. Ale také jedním z míst, kde je solidarita vidět nejvýrazněji. Lidé jako Dauglas riskují všechno, aby druhým dali alespoň malý prostor k nadechnutí. Pro někoho může být safe house jen místnost s matrací, pro někoho jiného záchrana před davem.
A v tom spočívá síla i drobných příspěvků – vytvářejí prostor, kde se strach alespoň na chvíli zastaví. Neřeší celé systémové bezpráví, ale dávají jednotlivcům šanci přežít do dalšího dne.
Až budete o Vánocích rozsvěcet světla…
…tam někdo zhasíná, aby nebyl vidět. Zatímco my se potkáváme s rodinou, v Ugandě se lidé jako Dauglas dívají do tmavé noci a přemýšlejí, zda se dožijí dalšího rána.
Je jednoduché zapomenout, jak rozdílné mohou Vánoce být. Ale právě proto může být letos solidarita tím největším dárkem – a možná jediným, který má pro někoho cenu života.
