Turek na životním prostředí? Česká politika vstupuje do fáze čisté grotesky
Když se řekne ministr životního prostředí, většina lidí si představí někoho, kdo má k přírodě alespoň základní respekt. Třeba člověka, který ví, proč mizí hmyz, proč nám schnou lesy a proč už léta řešíme, že Morava vysychá rychleji než led v Aperolu.
Koalice ANO, SPD a Motoristů však sáhla po jiné představě, tedy spíše po karikatuře. Podle jejich návrhu má resort řídit Filip Turek. Muž, který reprezentuje politické hnutí, jež by nejraději zakonzervovalo minulost na věčné časy, nejlépe ve smogu a pachu horkých výfuků.
A jen tak mimochodem – ještě před pár týdny se o Turkovi hovořilo jako o možném ministru zahraničí. To nakonec nevyšlo, zřejmě i proto, že ve světě existuje základní premisa: ministři občas musí vyjet za hranice. A jak připomněl primátor Prahy Zdeněk Hřib: se sympatizanty extremistických výroků se v civilizovaném světě nikdo nebaví.
Ale co doma? Tady to očividně tak vadit nemusí.
Motoristé a životní prostředí: oxymóron roku
Nominace Turka po Macinkovi není žádné překvapení, ale spíše pokračováním špatného vtipu. Zástupci Motoristů se o ochraně přírody vyjadřují zhruba se stejnou důvěrou, s jakou by vegetariáni přijímali poradenství od řezníka.
Greenpeace, Zelený kruh i další ekologické organizace se shodují – je úplně jedno, jestli bude u kormidla Turek, nebo Macinka. Program Motoristů je založený na odmítání obnovitelných zdrojů, bagatelizaci klimatické krize a snaze rozbourat jakékoli regulační mantinely, které chrání přírodu i zdraví lidí.
Nominovat takovou stranu do čela ekologického resortu je jako jmenovat majitele kasina ministrem financí s úkolem omezit hazard.
Prezident říká ne. Opozice taky. Koalice však drží pozici
Prezident Petr Pavel dal jasně najevo, že Turek je ve vládě problém v jakékoli funkci. „Právní důvody,“ zdůrazňuje Hrad. Což je diplomatický způsob, jak neříct: nemůžeme přece jmenovat člověka, který je spojován s xenofobními výroky, a jehož jednání může být mezinárodní ostudou.
Opozice reaguje ostřeji. „Turek je ostuda na jakémkoliv ministerském postu,“ říká Vít Rakušan. A popravdě? Minimálně odborně i lidsky to zní jako poměrně střízlivé shrnutí situace.
Z vědecké sféry zaznívá jedno: výsměch a ubohost
Ředitel Biologického centra Akademie věd ČR Libor Grubhoffer nechodí kolem horké kaše. Turek jako ministr životního prostředí? „Výsměch.“ A také „ubohost“.
Proč?
Protože není normální, že resort, jehož úkolem je chránit přírodu, má vést někdo, jehož program lze shrnout jako: méně regulací, více asfaltu a ideálně se o klimatu vůbec nebavit.
Grubhoffer varuje před tím, co by následovalo – třeba personální čistky v národních parcích, změny ve vedení ochranářských institucí a celkový návrat o dekády zpátky. A má pravdu. Politika totiž není jen o tom, kdo pokyvuje na kameru, ale kdo ovlivňuje každodenní práci těch, kteří se snaží udržet přírodu funkční.
Turkův veřejný profil: další díl nekonečného seriálu
Nikdo už snad nepočítá, kolikrát jsme v posledních měsících slyšeli jméno Filip Turek ve spojení s jeho údajnými xenofobními výroky. Nechybí pasáže o „polehčující okolnosti popálení cikáněte“ ani další rádoby vtípky z temných zákoutí internetu. Turek část popírá, část zlehčuje. Ale je to vlastně jedno – v politice platí, že i stín je problém.
A když už byl Turek neúnosný pro diplomacii, proč by měl být snesitelný pro ochranu přírody?
Česká krajina je přece taky tak trochu diplomat – musí jednat se suchem, extrémy počasí, s lidskými zásahy. A čeká minimálně minimální respekt.
Kdy se začne přemýšlet? A kdo tu vlastně koho testuje?
Politickou realitu dneška lze chápat i jako test společnosti. Kolik toho ještě zvládne? Kolik se toho dá voličům předložit, než začnou protestovat?
Proti Macinkovi protestovali tisíce lidí. Proti Turkovi se ozývají vědci, ekologové, hlava státu, opozice. A přesto ANO & co. zkouší, jak daleko mohou zajít.
Přestaňme dělat, že je to normální
Nominace Filipa Turka není o programových rozdílech. Není to ani o debatě levice a pravice.
Je to o tom, zda jsme ochotni přijmout jako standard, že člověk s problémovými výroky a nulovou kompetencí v oblasti životního prostředí má řídit jeden z nejdůležitějších resortů pro budoucnost naší země.
Ať už bude nakonec jmenován kdokoli, jedna věc je jistá: Motoristé u kormidla životního prostředí jsou špatný vtip, který přestává být vtipný.
A pokud má česká krajina nějakou šanci, bude ji potřebovat víc než kdy dřív. Protože asfalt budoucnost nezachrání.
