Důležitý rozsudek Soudního dvora EU. Stejnopohlavní manželství platí všude, ať si politici doma myslí cokoli
Dva Poláci, kteří v roce 2018 uzavřeli manželství v Německu, dlouhodobě žijí svůj „normální“ rodinný život. Ten se však zhroutil ve chvíli, kdy požádali o zápis svého manželství v polské matrice. Zamítnuto. Důvod? Polsko manželství osob stejného pohlaví neuznává. A tak se z běžné žádosti stala právně-politická bitva, která nakonec doputovala až k Soudnímu dvoru EU. Ten vynesl jasný verdikt: členské státy si mohou upravovat institut manželství ve svých zákonech, ale nemohou porušovat unijní právo, zejména svobodu pohybu a právo na rodinný život.
Rozsudek je zároveň zkouškou aktuálního stavu Evropy. Ukazuje, jak rozdílné rychlosti tu panují – zatímco část států už dávno pokládá stejnopohlavní sňatek za standardní součást moderního rodinného práva, jiná část se drží striktně tradiční definice. A někde – jako v Polsku nebo Maďarsku – se z manželství stal ideologický symbol, jehož význam přesahuje samotný svazek dvou lidí.
Evropské právo v roli štítu
Rozhodnutí soudu není jen o tom, kdo může koho milovat. Je to zásadní připomenutí, že evropské hodnoty nejsou prázdné fráze. Přesně to vyjádřil soud, když konstatoval, že neuznání manželství legálně uzavřeného v jiném státě zasahuje nejen do svobody pohybu, ale i do práva na respektování soukromého a rodinného života. Jinými slovy, pokud si evropský občan v jedné zemi vybuduje rodinu, EU mu musí garantovat, že ji neztratí po přejezdu hranic.
Jde o logiku, která by měla být samozřejmá. A přesto – zejména ve státech s konzervativní vládou nebo silným vlivem tradicionalistických hnutí – není.
Polsko mezi dvěma světy
Polsko je v této rovnici symptomatické. Aktuální proevropská vláda Donalda Tuska chce prosadit alespoň registrované partnerství. Jenže v koalici sedí PSL, strana, která odmítá jakoukoliv úpravu, jež by podle ní „podkopala ústavní status manželství“. A do toho ještě prezident Karol Nawrocki, který dopředu avizuje veto jakéhokoliv návrhu, jenž by byť jen vzdáleně narušoval koncept manželství muže a ženy.
Evropa dvou rychlostí
Rozhodnutí soudu zároveň nepřináší povinnost zavádět stejnopohlavní manželství do domácí legislativy. Členské státy si mohou dál trvat na své definici. Co ale nemohou, je tvářit se, že manželství uzavřené jinde neexistuje. Není to dokonalé vítězství, ale je to zásadní krok směrem k právní jistotě.
Téma rovných svazků dnes Evropu spíše štěpí, než že by ji spojovalo. Zatímco Nizozemsko udalo směr už v roce 2001 a země jako Španělsko, Belgie, Německo či Francie se k němu přihlásily, Česko se drží při zemi a dál nabízí jen partnerství.
Právě proto je aktuální změna zásadní – páry, které uzavřely manželství v jiné členské zemi, už nemůže jejich domovský stát ignorovat nebo přeřadit do právního vakua. Jejich svazek musí být respektován alespoň v základní míře, ať už se nacházejí kdekoliv v rámci Unie.
Co to znamená pro queer lidi v Evropě – a pro nás?
Prakticky to znamená, že polští, slovenští nebo třeba i čeští občané, kteří vstoupí do manželství v zemích jako Německo či Nizozemsko, musí mít při návratu domů zaručeno, že jejich manželství bude administrativně existovat. Jako manželé musí mít právo pobytu, přístupu ke službám či zachování svého rodinného statusu. Z hlediska každodenního života je to ohromná změna – nejen symbolická, ale i velmi praktická.
Je to také signál směrem ke státům, které stále odmítají diskusi o manželství pro všechny. Pokud bude existovat rostoucí množství občanů, jejichž manželství bude muset být uznáváno, vytváří to na domácí politiky tlak – právní, emoční i společenský.
Manželství, které přestává být hranicí
Rozhodnutí Soudního dvora EU mění jednu zásadní věc –ruší dosavadní praxi, kdy si konzervativní státy udržovaly „čistotu“ své definice manželství tak, že jednoduše neuznaly, co vzniklo jinde. Tato taktika skončila.
Rodina, ať už je tvořena dvěma muži, dvěma ženami nebo mužem a ženou, je teď v rámci Evropy právním faktem, který nelze vymazat pouhou ideologií.
Pro queer lidi napříč Evropou jde o vítězství, které nepřichází jako blesk z čistého nebe, ale jako logické pokračování trendu: posouvat hranice, rozšiřovat svobodu a nenechat se zatlačit zpět do skrýší. A pro Evropu jako politický projekt je to moment, kdy se potvrdilo, že společná pravidla mají sílu ochránit jednotlivce proti státním omezením.
Jednoduše řečeno, pokud se dva lidé vezmou v Berlíně, nemůže se jejich manželství při cestě do Varšavy – nebo do Prahy – vypařit. A to je dobrá zpráva nejen pro queer komunitu, ale i pro každého, kdo věří, že láska a práva by neměly být závislé na tom, na jaké straně hranice se právě nacházíte.
