17. listopad: Komunisté jsou pryč, ale boj o svobodu nekončí. Demokracie se může ztratit dřív, než si toho všimneme
Komentář
Zdroj: Wikipedia Commons/ Se svolením
<Path>

17. listopad: Komunisté jsou pryč, ale boj o svobodu nekončí. Demokracie se může ztratit dřív, než si toho všimneme

Třicet šest let po sametové revoluci si znovu připomínáme, že svoboda není samozřejmost. Přestože komunisté už podruhé po sobě zůstali mimo Sněmovnu, znepokojivé hlasy v politice znovu zpochybňují rovnost a práva menšin. 17. listopad tak není jen vzpomínkou na minulost, ale i výzvou pro přítomnost.
Šimon Hauser Šimon Hauser Autor
17. 11. 2025

Na Národní třídě to dnes vypadá podobně jako každý rok – lidé zapalují svíčky, studenti nesou transparenty, někdo hraje na kytaru, někdo jen tiše stojí. Třicet šest let po sametové revoluci se tu potkávají generace, které svobodu zažily, s těmi, které ji znají už jen z vyprávění. A právě tohle propojení je možná to nejcennější. Protože svoboda, pokud o ní jen mluvíme a nežijeme ji, se časem stává vzpomínkou.

Je dobrá zpráva, že letos už druhé volební období po sobě zůstali komunisté mimo Sněmovnu. Že se společnost dokázala vyrovnat s minulostí natolik, že pro ni totalitní nostalgie není volbou. Ale to samo o sobě nestačí. Dějiny nám mnohokrát ukázaly, že demokracie neumírá jen v převratech – často odumírá pomalu, v jazyce politiků, kteří mluví o „pořádku“, „nápravě poměrů“ nebo „ochraně tradičních hodnot“. Tam někde začíná eroze práv menšin. A s ní i oslabování svobody všech.

Kdo patří k menšině – ať už sexuální, náboženské nebo jiné – ví, jak tenký je led, po kterém demokracie občas kráčí. Stačí pár slov v kampani, pár nenápadných návrhů zákonů. I proto je 17. listopad připomínkou nejen odvahy, ale i bdělosti. Svoboda není stav, do kterého jednou dorosteme. Je to proces, o který musíme pečovat – ve volbách, v práci, i v tom, jak mluvíme s lidmi, kteří to vidí jinak.

Pro queer komunitu má tenhle den zvláštní rozměr. Bez svobody by nebyla možnost být sám sebou. Bez demokracie by nebylo komu říct, že chceme rovnost. Naše svobody stojí a padají s tím, jestli se dokážeme navzájem slyšet, a bránit i ty, kteří se sami bránit nemohou.

A možná právě v tom spočívá dnešní úkol – nenechat svobodu zlenivět. Nepřijímat ji jako samozřejmost, ale jako zodpovědnost. Svoboda se neudržuje tím, že ji jednou ročně oslavíme, ale tím, že ji denně žijeme: v empatii, v odvaze nesouhlasit, v ochotě stát za druhými i tehdy, když to není pohodlné. Demokracie začíná v běžném životě – v rozhovorech, které nejsou snadné, v rozhodnutích, která nejsou populární, i v tichých gestech, která nikdo nevidí.

Dnes je to také přesně 16 let, co vyšlo úplně první číslo LUI. A možná si to dnes už málokdo uvědomí, ale v době, kdy jsme začínali, tu nebylo téměř nic. Žádný prostor pro kvalitní queer obsah, žádný bezpečný mediální dům, který by dokázal otevřeně psát o tématech, která byla roky přehlížená. Přesto jsme tehdy věřili, že takový prostor má v Česku své místo. A rozhodli jsme se ho vytvořit.

Datum 17. listopadu pro vydání prvního čísla nebylo náhodné. Vyšli jsme symbolicky v Den boje za svobodu, protože svoboda – v identitě, lásce, projevu, v životě – byla od první minuty hodnotou, která nás vedla. A vede nás dodnes.

Za těch šestnáct let jsme otevřeli dveře tématům i lidem, kteří do té doby neměli kde promluvit. Pomohli jsme inspirovat vznik nespočtu dalších projektů, iniciativ i médií. A obcházeli jsme tisíce firem, často ještě v době, kdy nikoho nenapadlo, že i LGBT+ lidé jsou plnohodnotná, loajální a krásná cílová skupina. Byla to dlouhá cesta. Ale stálo to za to.

Dnes je LUI magazínem, který spojuje světy – queer i majoritní, osobní i společenská témata, lehkost i hloubku. Náš obsah se dostává k široké veřejnosti a pomáhá bourat bariéry, které mezi lidmi nikdy být neměly. A přestože se svět mění, naše poslání zůstává: být pro vás místem, které je lidské, bezpečné, otevřené a inspirativní. Prostorem, kde můžete najít pochopení, nadhled, fakta, příběhy… i naději. Být takovým malým majákem, ke kterému se dá kdykoli vrátit.

A to vše jen díky vám. Díky každému čtenáři, podporovateli, sledujícímu, partnerovi i každému, kdo nám kdy napsal zprávu „pokračujte, děláte důležitou práci“.
Děkujeme, že jste s námi. A děkujeme, že díky vám má naše práce smysl už neuvěřitelných šestnáct let.

Pokračujeme dál. Pro vás, s vámi – a hlavně společně.

Zdroj: Redakce

Populární
články

Happening Bed-In Johna Lennona a Yoko Ono v Amsterdamu (1969).
AKTUALITY

Spekulace kolem legendy Beatles znovu ožívají: Yoko Ono si myslela, že John Lennon „možná mohl být gay“

Autor: Šimon Hauser
Zatímco na sociálních sítích působí Dubaj jako bezstarostný ráj influencerů, zákony Spojených arabských emirátů patří k nejpřísnějším vůči queer lidem na světě.
CESTOVÁNÍ

Rakety nad Dubají připomněly nepříjemnou pravdu: v luxusním ráji influencerů je homosexualita stále trestným činem

Autor: Šimon Hauser
Na seznamovacích aplikacích se často objevují věty typu „masculine only“ nebo „no fems“, které odrážejí silný důraz na maskulinitu mezi částí gay mužů.
TĚLO & MYSL

„Na zženštilé kluky nejsem.“ Proč jsou feminní muži často terčem předsudků i mezi samotnými gayi

Autor: Šimon Hauser
Česká televize přichází s novým dokumentem, který se věnuje tématu detranzice – tedy návratu k předchozí genderové identitě po absolvování tranzice.
KULTURA

Když změna pohlaví nepřinese klid: Česká televize přináší silný dokument o detranzici

Autor: Šimon Hauser
Snažit se brzy po ránu snídat za každou cenu extra smysl nemá
LUI Trendy & Styl 2026

Snídaně pod lupou dlouhověkosti: Měli byste snídat? A pokud ano, tak kdy přesně a co?

Autor: Mirka Dobešová
Intimita není jen o doteku, ale o důvěře — právě ta hraje v partnerském objevování nových zkušeností klíčovou roli.
HOT!

„Myslel jsem, že pegging je bizarní úchylka. Pak do mě partnerka pronikla a já pochopil, proč o tom lidé mluví,“ svěřuje se čtenář

Autor: Šimon Hauser
Dětství může navenek vypadat stejně — rozdíly se často odehrávají v tichých, každodenních momentech.
TRENDY

5 věcí, které gay dítě prožívá jinak než jeho spolužáci. Co hetero rodiče často vůbec nevidí?

Autor: Šimon Hauser
„Nejsem dokonalý a nesoudím druhé. Čas každého člověka je nevratný – a právě proto vzácným,“ říká Václav.

Pokorně věřím v podobně smýšlející, stejně chlapský protějšek. V podání ruky jako pevný základ důvěry a opory. V lidskou upřímnost a přínosnost namísto kalkulu. V potřebu žít monogamně, společně cítit a společně prožít – s úctou, důstojností a opravdovostí.

Věřím, že právě v obyčejné lidskosti, otevřenosti a schopnosti sdílet své city spočívá smysl skutečného spojení dvou lidí.
LIDÉ

„Když už svitla naděje, usnulo to vždy kvůli vzdálenosti,“ říká muž, který se odmítá smířit se samotou a věří, že i mimo velká města existuje „ten pravý“

Autor: Šimon Hauser
Vojtěch Franců nedávno dokončil studium činoherního herectví na DAMU a postupně si buduje místo na české divadelní scéně.
LIDÉ

„Mně osobně se líbí kluci i holky a nikdy to pro mě nebylo nic dramatického,“ říká herec Vojtěch Franců, který otevřeně mluví o identitě i své cestě na pražská jeviště

Autor: Šimon Hauser
Největší tíhu někdy nenese odmítnutí, ale moment, kdy druhý začne předstírat, že se nic nestalo.
LIDÉ

„Nic není horší než zamilovat se do heteráka,“ přiznává čtenář a dodává, že nejhorší nebylo odmítnutí, ale to, co následovalo potom

Autor: Šimon Hauser

E-Shop