Změníte pohlaví, přestanete existovat. Slovensko chce po tranzici automaticky rušit manželství
Na Slovensku se znovu rozjíždí legislativní mašinérie, která má jednoho hlavního nepřítele: realitu. Po nedávném prosazení ústavní změny, která uznává jen dvě pohlaví – muže a ženu – přichází vláda Roberta Fica s dalším krokem, který míří přímo proti trans lidem. Tamní ministr spravedlnosti Boris Susko představil návrh nového občanského zákoníku, který by každému, kdo si nechá úředně změnit pohlaví, automaticky zrušil manželství. A to i v případě, že by oba partneři chtěli spolu zůstat.
„Manželství zanikne změnou pohlaví manžela,“ stojí suše v paragrafu návrhu, hned vedle ustanovení o vyhlášení člověka za mrtvého. Stejná právní úroveň – tranzice a smrt. V praxi by to znamenalo, že kdokoli by prošel procesem změny pohlaví, by byl státem v podstatě vymazán z vlastního vztahu, zrušen bez vlastního rozhodnutí. Jako by pro Slovensko žít pravdivě znamenalo přestat existovat.
Oficiální odůvodnění ministerstva zní technokraticky: Slovensko podle něj neumožňuje manželství osob stejného pohlaví, a pokud si jeden z manželů změní pohlaví, jejich svazek se tím „promění v nepřípustný“. Nový zákoník má tuto „nejistotu“ vyjasnit. Jenže to, co vláda vydává za právní jistotu, je ve skutečnosti státem posvěcený rozvod proti vůli obou stran – a zároveň jasný vzkaz trans lidem: vaše existence narušuje náš řád.
Kritici z opozice i občanských iniciativ upozorňují, že návrh představuje zásah do základních práv a projev hluboké lidské necitlivosti. Poukazují na to, že stát by mohl rušit funkční manželství bez ohledu na vůli partnerů a bez zohlednění jejich společného života či dětí. Podle nich se návrh nebezpečně přibližuje představě, že tranzice je jakýmsi „úmrtím“ člověka – a zcela ignoruje práva rodin, které chtějí zůstat pohromadě.
Paradoxně tak slovenská vláda přichází s návrhem, který je v přímém rozporu s vlastní ústavou. Ta sice uznává jen dvě pohlaví, ale zároveň fakticky znemožňuje tranzice – tedy změnu pohlaví, kterou nový zákoník naopak zohledňuje. Stát se tak zaplétá do vlastních paragrafů, zatímco skuteční lidé v tom chaosu ztrácejí právní i lidskou důstojnost.
Ministr Susko přitom návrh prezentuje jako „modernizaci“ právního řádu, protože současný občanský zákoník pochází ještě z dob minulého režimu. Jenže tahle modernizace připomíná spíš návrat do středověku, kdy bylo možné člověka společensky „pohřbít“, pokud se vymykal normě. Zatímco Evropa řeší, jak chránit práva queer lidí a jejich rodin, Slovensko dělá pravý opak – legalizuje jejich vymazání ze systému.
Zákoník se tak stává symbolem cynismu, který se maskuje právnickou formulací. „Manželství zanikne změnou pohlaví manžela“ není věta z úřední vyhlášky. Je to symbol konce lidskosti. Symbol konce za respektem, za základní svobodou být sám sebou.
Na Slovensku se z lásky stává právní problém a z autenticity hrozba. Jenže život, který si člověk konečně dovolí žít v souladu s tím, kým je, není smrtí manželství – je jeho zkouškou. Stát by ji měl umožnit, ne zakazovat. Protože jediné, co v tomhle příběhu opravdu umírá, není manželství. Je to empatie.
