Věda stále neví, jak mluvit o nebinárních lidech. Nový výzkum ukazuje, že chybí jazyk, data i pochopení
Sexualita je pestrá, proměnlivá a uniká jednoduchým škatulkám – přesto se ji věda stále snaží vměstnat do binárních rámců. Nová studie publikovaná v prestižním časopise Archives of Sexual Behavior ale upozorňuje, že právě tím přehlíží obrovskou část lidských zkušeností. Vědci z britské Univerzity v Southamptonu se podívali na dvanáct let výzkumu sexuality a sexuálního zdraví nebinárních lidí – a zjistili, že akademický svět má před sebou ještě dlouhou cestu.
Podle autorů Fraedana Mastrantonia, Hanny Kovshoff a Heather Armstrong sice roste počet studií zaměřených na genderovou rozmanitost, ale „výzkum se specifickým zaměřením na nebinární osoby stále velmi chybí“. Tým analyzoval 44 kvantitativních studií z let 2012–2024 a prošel více než 26 tisíc odborných článků. Zjištění byla jednoznačná – nebinární lidé jsou v oblasti výzkumu sexuality stále na okraji, a často doslova mizí mezi řádky.
Když se do statistik nevejdete
Autoři upozorňují, že nebinární lidé bývají v akademických studiích často „vhozeni do jednoho pytle“ s jinými genderovými menšinami. Tím se ztrácí jejich jedinečné zkušenosti a specifické potřeby. „Osoby z genderových menšin byly pro účely analýzy často seskupovány, pravděpodobně skryty v rámci skupinových rozdílů,“ uvádí studie.
Problém se ale netýká jen samotného výzkumu. Odhaluje i to, jak málo je nebinární realita reflektována v jazyce, který používáme – v dotaznících, v sexuální výchově, i v lékařských ordinacích. Jak má někdo mluvit o svém těle, intimitě a zdraví, když jazyk, který má k dispozici, s jeho identitou vůbec nepočítá?
Sexualita mimo kategorie
Z dat vyplývá, že mnoho nebinárních lidí se identifikuje jako queer nebo pansexuální – tedy mimo tradiční dělení na hetero a homo. Jejich přístup k intimitě bývá často fluidní, otevřený a reflektuje širší chápání sexuality, než jaké obvykle zachycují vědecké tabulky.
I přes časté předsudky či zpochybňování jejich identity přitom nebinární lidé vykazují podobnou úroveň sexuální a vztahové spokojenosti jako binární trans osoby. Rozdíly se ale objevují v přístupu ke zdrojům sexuálního zdraví – od nedostatku informací přes chybějící inkluzivní jazyk až po lékaře, kteří si s nebinárními pacienty často nevědí rady.
Víc hlasů, méně škatulek
Vědecký tým proto vyzývá k zásadní změně přístupu: používat genderově neutrální jazyk, vytvářet nové výzkumné nástroje a především – vnímat nebinární lidi nikoli jako „poznámku pod čarou“, ale jako plnohodnotné účastníky výzkumu.
„Posílení hlasů nebinárních lidí v akademické sféře má potenciál vést k důvěryhodnému a účinnému výzkumu,“ uvádějí autoři. Jinými slovy: dokud budou o nebinárních lidech mluvit jen ti, kteří jimi nejsou, zůstane jejich zkušenost zjednodušená, neúplná – a často nepochopená.
Když výzkum začne mluvit lidsky
Tento výzkum připomíná, že sexualita není jen téma pro statistiky, ale pro lidi – se svými příběhy, těly a zkušenostmi, které se nevejdou do tabulek. Inkluzivní přístup není jen otázkou správné terminologie, ale i respektu a empatie.
Až se věda naučí mluvit jazykem, který nebinární lidi skutečně zahrne, nebude to jen akademický posun. Bude to krok k tomu, aby se sexualita a identita staly tím, čím ve skutečnosti jsou – pestrým, živým a lidským prostorem, ve kterém má každý své místo.
