Voliči přepsali kandidátky. Rekordní počet žen ve Sněmovně je vzkaz, který nelze ignorovat
Česká Poslanecká sněmovna vstupuje do nového volebního období s jasným symbolem změny. Nejde jen o střídání vlády a opozice, ale o složení samotného parlamentu. V lavicích totiž usedne rekordních 67 žen, tedy zhruba třetina všech poslanců. Je to nejvíc v historii samostatného Česka. A i když to nevypadá jako převratná událost, ve skutečnosti jde o moment, který stojí za pozornost. Protože se neodehrál shora, ale zdola.
Politické strany totiž letos nijak zásadně nezměnily své kandidátky. Ženy tvořily zhruba třetinu kandidujících, stejně jako před čtyřmi lety, a často stály na méně volitelných místech. Přesto do Sněmovny proniklo rekordní množství poslankyň. Důvod je jednoduchý: voliči. Ti využili preferenční hlasy a ve velké míře kroužkovali ženy a mladé kandidátky. U Pirátů tak tvoří ženy víc než 80 procent poslaneckého klubu, u STAN téměř 60. Tam, kde strany samy rovnováhu nevytvořily, ji vytvořili lidé ve volebních místnostech.
To je podle mě na celém výsledku nejzajímavější. Česká společnost vyslala stranám jasný signál: nechceme jen přihlížet, chceme aktivně ovlivňovat, kdo nás bude zastupovat. A ukázala, že k tomu nepotřebuje kvóty ani zákonné zásahy – stačí využít nástroje, které už má k dispozici. Strany by si toho měly všimnout. Pokud totiž voliči dokážou kandidátky „přepsat“ během jediného hlasování, je možná čas začít přemýšlet o tom, proč je vůbec museli přepisovat.
Často se říká, že na pohlaví nezáleží, že rozhodují schopnosti. Jenže složení parlamentu má reálný vliv na to, jaká témata se do politiky dostávají a jakým způsobem se o nich jedná. Více žen ve Sněmovně neznamená, že se rázem všechno změní. Ale znamená to širší paletu zkušeností, perspektiv i priorit. Už v minulém období dokázaly poslankyně napříč stranami spolupracovat třeba na zavedení podpory menstruačních pomůcek ve školách – a to i přes rozdílné politické postoje. Větší zastoupení žen podobné iniciativy logicky posílí.
Změna je vidět i generačně. Nejmladší poslankyní v historii České republiky je nově jednadvacetiletá Julie Smejkalová. Do Sněmovny letos zamířilo i víc dvacátníků než za posledních patnáct let. V kombinaci s vyšším počtem žen to může přinést jinou dynamiku než tu, na kterou jsme byli zvyklí – méně formální hierarchie, víc spolupráce a otevřenosti vůči novým tématům. Možná ne hned, ale postupně.
Je fér dodat, že samotný počet poslankyň samozřejmě nezaručuje zásadní politický obrat. Ne všechny ženy budou chtít prosazovat stejné věci, ne všechny budou mít stejné priority – a ani to od nich nikdo očekávat nemá. Ale důležité je něco jiného: že budou u rozhodovacího stolu přítomné v početnější a viditelnější podobě než kdy dřív. To mění prostředí i debatu.
Rekordní počet žen ve Sněmovně je tedy víc než jen statistika. Je to výsledek aktivních voličů, kteří dali politickým stranám lekci. A je to příležitost, kterou by bylo chybou promarnit. Ne proto, že ženy mají automaticky všechna řešení. Ale proto, že zastupitelská demokracie má smysl jen tehdy, když v ní zaznívají všechny hlasy, nejen ty mužské.
