Volby změnily směr země. ANO slaví, demoblok padl. Teď začíná období, kdy bude potřeba držet při sobě
Češi rozhodli. Sněmovní volby přinesly jasné vítězství hnutí ANO, které získalo téměř 35 procent hlasů a s velkým náskokem porazilo dosavadní vládní koalici. Druhé místo obsadila koalice Spolu s 23,36 procenta, třetí Starostové s 11,23 procenta a čtvrtí Piráti s 8,97 procenta. Do Poslanecké sněmovny se dostala také SPD (7,78 %) a nově Motoristé sobě (6,77 %). Hnutí Stačilo, které vsadilo na tvrdou protestní rétoriku, zůstalo těsně pod pětiprocentní hranicí.
Andrej Babiš po volbách oznámil, že bude jednat s SPD a Motoristy s cílem sestavit jednobarevnou vládu hnutí ANO. „Doufám, že vládu v pohodě poskládáme,“ uvedl s tím, že kabinet by měl pravidelně veřejně skládat účty. Pokud by ale takovou vládu podporovaly výše zmíněné uskupení, znamenalo by to zásadní posun ve směřování české politiky – a to nejen v ekonomické oblasti, ale i v otázkách práv menšin a queer lidí. Obě zmíněné strany dlouhodobě vystupují proti manželství pro všechny, právům trans lidí a prosazují návraty k „tradičním hodnotám“, které v praxi často znamenají zpochybňování již vybojovaných práv.
Volby byly dlouhodobě označovány za střet o charakter české demokracie. Na jedné straně stáli představitelé standardních demokratických stran, na druhé síly populistické, antisystémové nebo protestní. Výsledek ukazuje, že významná část společnosti ztratila důvěru ve stávající politickou reprezentaci a rozhodla se vsadit na změnu – i kdyby znamenala návrat k autoritativnějším způsobům vládnutí. Mezi hlavní témata kampaně patřily inflace, drahé energie a otázka důchodového věku. Pro mnoho lidí šlo o volby „peněženek“, ne hodnot.
Právě to ale činí výsledek ještě důležitějším. V momentě, kdy může nová vládní většina stát na subjektech, které zpochybňují rovnost práv a podporují vylučující politiku, je nutné být ve střehu. Queer komunita, menšiny, ale i jejich spojenci teď stojí na prahu období, které může být náročnější než poslední roky. Neznamená to ale, že bychom měli rezignovat. Naopak — je čas posílit občanskou soudržnost a jasně dávat najevo, že prostor pro nenávist, diskriminaci a marginalizaci tu nemá místo.
Dějiny českého queer hnutí ukazují, že klíčové momenty přicházely právě v obdobích největší nejistoty. Ať už šlo o zákon o registrovaném partnerství, o první veřejné Pride pochody nebo o nedávné debaty o manželství pro všechny — pokaždé šlo o dlouhodobou práci komunity, občanských iniciativ a lidí, kteří odmítli mlčet. Tento postoj bude potřeba znovu. A nejen na náměstích nebo v parlamentních sálech, ale i v každodenních situacích, v médiích, ve školách, v rodinách a v pracovním prostředí.
Volby uzavřely jednu kapitolu. Začíná ale nová — a ta bude vyžadovat solidaritu, odvahu a schopnost hledat společný hlas napříč různými skupinami společnosti. Politická reprezentace se může změnit, ale síla občanské společnosti, kultury a aktivismu zůstává. A právě na ní teď záleží. Je čas držet při sobě víc než kdy dřív.