Elon Musk rozpoutal křížovou výpravu proti Netflixu. Kvůli queer postavám v dětských pořadech
Elon Musk má nový cíl. Po médiích, politicích a „woke“ zaměstnancích Tesly si tentokrát vzal na mušku Netflix. Konzervativně laděný miliardář a samozvaný „absolutista svobody projevu“ na své síti X rozjel kampaň za zrušení předplatného, kterou během několika dní osobně podpořil desítkami příspěvků. V centru jeho zlosti stojí dětské pořady s LGBTQ+ postavami, diverzitní politika firmy a údajná „transgenderová propaganda“. Ačkoli nejde o první konzervativní bojkot Netflixu, tentokrát má o dost výraznějšího generála.
Musk v posledních dnech sdílí memy s trojskými koňmi a výzvy typu „Zrušte Netflix kvůli zdraví vašich dětí“. Jako hlavní důkaz cituje úryvky ze seriálu Dead End: Paranormal Park, kde hlavní postava otevřeně mluví o své transgender identitě. Dále útočí na seriály jako CoComelon nebo The Baby-Sitters Club, přičemž jeho spojenci tyto pořady popisují slovy jako „démonické“ nebo „sexualizující děti“. Z kontextu přitom vyplývá, že největším „zločinem“ Netflixu je přítomnost queer postav v obsahu určeném pro děti — tedy realita, která je dnešním dětem stejně dobře známá z jejich vlastních životů.
Ironie celé kampaně je dvojitá. Musk má transgender dceru, s níž přerušil kontakt a kterou v rozhovorech popisuje jako „zabitou virem bdělé mysli“. Zároveň se stylizuje do role bojovníka za svobodu slova — ovšem pouze tehdy, když jde o jeho vlastní svobodu říkat cokoli. Jakmile někdo jiný, třeba Netflix, využívá právo svobodně reprezentovat rozmanité příběhy, Muskova tolerance končí a začíná kulturní křížová výprava.
Netflix přitom ve svém kulturním memorandu otevřeně formuluje své postoje: platforma chce vyprávět příběhy všech lidí, a pokud s tím někdo nesouhlasí, „Netflix pro vás pravděpodobně není to pravé místo“. Jinými slovy — nabídka je široká a dobrovolná. Nikdo nikoho nenutí dívat se na konkrétní pořady. Kdo chce, může si pustit Emily in Paris a nemyslet na trans reprezentaci. Kdo chce jiný pohled na svět, najde ho taky. Musk ale místo prostého kliknutí na tlačítko „vypnout“ rozehrál mediální spektákl, který má spíš než s obsahem více společného s politikou a ideologickou mobilizací.
Reálný dopad jeho kampaně je zatím nejasný. Netflix už počty předplatitelů čtvrtletně nezveřejňuje a podobné konzervativní bojkoty v minulosti většinou rychle vyšuměly. Spíš než o změnu ve streamovacím průmyslu tak jde o další dějství nekonečného kulturního zápasu, ve kterém queer lidé zůstávají oblíbeným terčem. Musk, muž s největší digitální amplifikací světa, tak posílá svým 227 milionům sledujících jasný signál: nepohodlné příběhy je třeba umlčet. Paradoxní? Ano. Ale v éře, kdy se „svoboda projevu“ často překládá jako „svoboda mít poslední slovo“, už to vlastně nikoho nepřekvapí.