„Hlásit se k homofobii je jako hlásit se k negramotnosti.“ Pět myšlenek z projevu Jiřího Mádla při převzetí stříbrné medaile v Senátu, které stojí za to slyšet
1. Hrdost na Česko není přežitek, ale závazek
Mádl začal osobním příběhem z dětství, kdy po vítězství českých hokejistů v Naganu poprvé pocítil hrdost na svou zemi: „Koupil jsem si tehdy sprej na vlasy a vystříkal si českou vlajku na vlasy. Poprvé jsem zažil, co to znamená být pyšný na svou zemi.“
Dodává, že právě tehdy se naučil „naše lidi nepodceňovat“. Podle něj bychom si měli připomínat, že naše hrdost nemá být rukojmím populistů a „prodavačů strachu“, kteří zneužívají symboly a vlajku. „Jsme bezpečnou, dostatečně bohatou a stabilní zemí s nezpochybnitelnými úspěchy,“ shrnul.
2. Zlo není abstraktní pojem – je reálné a vytrvalé
Ve svém projevu se ostře vymezil vůči Rusku a jeho způsobu vedení války. „Skutečné zlo je vytrvalé, přemýšlí na několik let dopředu a lidský život pro něj nemá hodnotu. Konat zlo je jeho podstatou a nutností k přežití.“
Mádl připomněl, že Rusko „nemůže vyhrát ani držet krok v rámci pravidel kultivovaného světa“. Proto je jeho strategií celou rozehranou partii shodit ze stolu. „Nesmíme to dovolit,“ apeloval a dodal, že na rozdíl od nich máme co ztratit – a proto musíme pravidla bránit.
3. Společnost stojí na obyčejných lidech
Velkou část projevu věnoval poděkování těm, kdo nejsou na titulních stránkách, ale bez nichž by země nefungovala. „V sále je několik lidí, kvůli kterým bych si hlavu nastříkal do českých barev znova. Ale i za spoustu matek samoživitelek, za otce samoživitele, za všechny dobré učitele, pečovatele, zemědělce, statečné vojáky, statečné novináře…“
Zmínil i záchranáře a hasiče během povodní či lékaře během covidu. Podle něj právě oni dokazují, že Česko dokáže držet pohromadě a obstát v krizích.
4. Tolerance je skutečná známka inteligence
Nejvíce rezonující pasáž přišla, když se Mádl dotkl společenských hodnot: „Jsem hrdý na to, že hlásit se k homofobii je v Česku jako hlásit se k negramotnosti. Že rasismus je stále něco nepřijatelného a že pustit sednout seniora nebo maminku s dítětem je u nás bráno jako naprostý základ slušnosti.“
Zároveň navrhl, že bychom měli předefinovat samotný pojem inteligence. „Věřím totiž, že nejvyšším stupněm inteligence je schopnost a ochota konat dobro,“ vysvětlil. V době, kdy politickou debatu často ovládají agrese a polarizace, jde o apel, který působí osvěživě.
5. Politika potřebuje méně vzteku a více odvahy
Podle Mádla se česká politika příliš často stává „show“ a arénou pro vyvolávání emocí. „Aby politici přestali budit emoce. Aby přestali dělat show a abychom to jako občané rozpoznávali. Abychom oceňovali i nepopulární kroky, které nám třeba nevyhovují, ale s ohledem na příští generace jsou nutné.“
Vyzval, abychom neoceňovali vychytralé, kteří škodí, ale spíše hledali ty, ke komu lze vzhlížet. Jeho poselství je jasné: strach a vztek nemohou být hybnou silou politiky.
