Selfíčka, podpisy na čelo a letáky Pirátů i SPOLU. Rakušan v kontaktní kampani vyslal signál, že demokraté táhnou za jeden provaz
Česká politika si za poslední roky zvykla na tvrdý boj mezi stranami, kde se mnohdy hledí víc na to, kdo s kým nesedí u jednoho stolu, než na to, co je pro zemi dobré. O to neobvyklejší bylo gesto šéfa hnutí STAN a ministra vnitra Víta Rakušana, který se v uplynulých dnech objevil u stanice metra Anděl. Ne však proto, aby rozdával letáčky pouze své vlastní strany, ale aby se pustil do kontaktní kampaně Pirátů a koalice SPOLU, a nabízel kolemjdoucím volební letáčky i těchto soupeřů.
Na první pohled někdo může namítnout: čistý marketingový trik, fotka pro média, nic víc. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že jde o gesto, které má hlubší význam. V situaci, kdy se blíží volby a hrozí, že o budoucím směřování země budou rozhodovat populisté a extremisté, je každý symbol spolupráce mezi demokratickými stranami důležitý.
Když nestačí jen počítat hlasy
Premiér Petr Fiala minulý týden varoval, že pokud se hlasy demokratických voličů rozmělní, vládu sestaví Andrej Babiš. A zároveň apeloval: volte rozumem, i když třeba nemáte rádi ODS nebo koalici SPOLU. Jenže čistě technické počítání hlasů není dost. Demokratické strany musí ukázat i schopnost spolupracovat – jinak jejich voliči mohou snadno propadnout dojmu, že jde jen o politické šachy bez obsahu.
Rakušanovo gesto je v tomto smyslu osvěžující. Říká: ano, soupeříme mezi sebou, ale v klíčových chvílích dokážeme stát na jedné straně barikády. Proti těm, kdo chtějí oslabit demokracii, rozdělovat společnost nebo ji přetvořit podle autoritářských vzorů.
Oslovení mladých i přiznání slabosti politiků
Celá akce měla ještě jeden rozměr. Rakušan se během rozdávání letáků setkal především s mladými lidmi, kteří si od něj nechávali podepisovat nejen papíry, ale i tváře nebo čela. A právě jim připomněl, že současná generace politiků potřebuje „nakopat“ a předat moc mladším. Zní to možná nadsazeně, ale právě takové věty dokážou oslovit generaci, která má pocit, že v politice pro ni není místo a že rozhodují lidé, kteří jejich svět už nechápou.
Tady se navíc ukázalo, že politika nemusí být jen o technokratickém jazyce a suchých číslech, ale může se dotýkat emocí. Rakušan mluvil o válce v Gaze i o ruské hrozbě v Evropě, připustil, že jako otec tří dětí nedokáže zůstat lhostejný. Vytvořil tak obraz politika, který si uvědomuje, že dění ve světě není vzdálená abstrakce, ale něco, co může zásadně změnit i život u nás.
Proti extremistům a populistům jen společně
Z historie víme, že demokracie se dá rozložit postupně, zdánlivě nenápadně. V Maďarsku to nezačalo ze dne na den – nejprve se omezila nezávislost médií, pak se zasáhlo do justice, a nakonec z demokracie zůstala jen prázdná slupka. I v Česku dnes slyšíme politiky, kteří otevřeně mluví o „zmanipulovaných novinářích“, „zbytečném Senátu“ nebo „nadvládě Bruselu“.
V takové atmosféře nestačí, aby se demokratické strany jen vymezovaly jedna proti druhé. Musí umět ukázat, že spolu dokážou spolupracovat, a to nejen po volbách při sestavování vlády, ale už během kampaně. Aby voliči viděli, že existuje alternativa k vládě populistů a extremistů.
Gesta, která mají smysl
Rakušanovo rozdávání letáků možná neovlivní výsledky voleb. Ale má potenciál posílit víru, že demokratické strany nejsou odsouzeny k věčnému hašteření. Že dokážou odložit ego a spolupracovat tam, kde jde o víc než o jednotlivé preference. A že právě taková spolupráce je jedinou cestou, jak udržet Českou republiku jako zemi, která stojí na straně demokracie, Evropy a svobody.
Ať už mu to voliči uvěří, nebo ne, Rakušan tím vyslal jasný signál. A my bychom měli chtít, aby podobných gest bylo víc. Protože pokud se demokraté nenaučí táhnout za jeden provaz, bude brzy pozdě.
