Nejvyšší soud USA zakázal péči trans dětem. Tohle není ochrana hodnot, ale plánovaný útok na lidskou důstojnost
Ve středu 18. června padlo rozhodnutí, které ve Spojených státech amerických rezonuje mnohem silněji než běžný soudní rozsudek – a které by nemělo zůstat bez odezvy ani v Evropě. Nejvyšší soud USA v poměru hlasů 6:3 potvrdil platnost zákona státu Tennessee, jenž zakazuje trans dětem přístup k lékařské péči týkající se jejich genderové identity. Zákaz se vztahuje na hormonální terapii i blokátory puberty, přestože tyto formy péče doporučují hlavní odborné lékařské organizace jako standardní součást léčby genderové dysforie u mladistvých.
Pro americkou trans komunitu – a zejména pro její nejmladší členy – jde o drtivou ránu. Rozhodnutí nejenže umožňuje státům aktivně zasahovat do zdravotní péče na základě ideologie, ale zároveň stanovuje nebezpečný precedent pro další podobné případy. Stává se tak právní kotvou, ke které se budou konzervativní zákonodárci v budoucnu odvolávat. Nejde však jen o právní nebo lékařskou rovinu. Jde o samotné jádro demokratické společnosti a její ochotu chránit důstojnost každého jednotlivce – zejména těch nejzranitelnějších.
V době, kdy Spojené státy čelí vlně anti-LGBTQ+ legislativy, není rozhodnutí o Tennessee ojedinělým excesem, ale součástí širšího trendu. Podle dat American Civil Liberties Union (ACLU) bylo jen v roce 2025 ve státních legislativách navrženo více než 530 zákonů namířených proti LGBTQ+ komunitě, přičemž 112 z nich nějakým způsobem omezovalo přístup ke zdravotní péči. Tato systematická snaha vypadá jako kulturní válka, ale její obětí nejsou „hodnoty“ – jsou jí konkrétní děti, dospívající a jejich rodiny, které jsou ponechány bez podpory a v nejistotě.
Soudkyně Sonia Sotomayorová ve svém nesouhlasném stanovisku napsala: „Transgender osoby si v očích zákona zaslouží stejnou důstojnost. Ústava nevyžaduje nic menšího.“ Její slova nejsou sentimentem – jsou připomínkou toho, že rovnost a důstojnost nejsou prázdné pojmy, ale konkrétní principy, které mají chránit jednotlivce před libovůlí většiny.
A právě tady se nabízí zásadní otázka: proč by mělo evropské publikum – vůbec tento případ sledovat? Odpověď je prostá: protože to, co se dnes děje v Tennessee, se může zítra dít i jinde. Protože i v evropském prostoru sílí snahy marginalizovat menšiny, utlumit rozmanitost a omezit občanské svobody pod rouškou „ochrany tradičních hodnot“. A protože i u nás čelí trans lidé stigmatizaci, systémovým překážkám a legislativní neochotě uznat jejich identitu.
Lékařsky uznávaná péče o trans děti není experiment. Je to standardní léčba, která může významně přispět k psychické pohodě a snížit riziko sebevražedných tendencí. Když stát takovou péči zakáže, nepůsobí jako ochránce dětí, ale jako nástroj ideologické kontroly. A když to posvětí Nejvyšší soud, stává se z diskriminace ústavně akceptovaná norma.
Liberální demokracie nestojí na většinovém názoru. Stojí na ochotě chránit práva menšin, na respektu k individualitě a na otevřenosti vůči tomu, co je jiné. Rozhodnutí soudu v USA jde přesně proti tomuto principu. Ukazuje, že i ve vyspělé zemi lze právem legitimizovat segregaci – a že o základní svobody je nutné bojovat neustále, nejen tehdy, když se zdají být ohrožené.
Evropa – včetně České republiky – by si měla z tohoto případu vzít jasné ponaučení. Nejde jen o solidaritu s trans komunitou v Americe. Jde o to, jakou společnost chceme budovat. Zda bude stát na rovnosti, důstojnosti a respektu, nebo na předsudcích, strachu a potlačování jinakosti.
V Tennessee dnes možná zvítězilo právo silnějších, ale to neznamená, že se s tím musíme smířit. Mlčet znamená přihlížet. A my přihlížet nesmíme.
