„Zákaz pochodu probudil i ty, kteří dřív mlčeli. To je síla odporu, která se nedá ignorovat,“ říká Žaneta Sladká z Amnesty o situaci v Maďarsku
Začněme aktuálně: Amnesty International se nedávno postavila proti novému maďarskému zákonu, který omezuje Pride pochody a umožňuje sledování účastníků přes rozpoznávání obličejů. Můžete přiblížit, co přesně tento zákon znamená v praxi?
Nový maďarský zákon, proti kterému se Amnesty International veřejně postavila, představuje zásadní zásah do práva na svobodu shromažďování i soukromí. V praxi umožňuje úřadům zakazovat veřejné protesty a pochody, které „propagují“ rozmanitost sexuálních orientací nebo genderových identit. Neznamená to sice automatický zákaz všech Pride akcí, ale dává policii nástroj k jejich selektivnímu omezování.
Zda bude zákon použit proti letošnímu Budapest Pride, který je naplánován na 28. června, zatím není jasné. Na Mezinárodní den proti homofobii, transfobii a bifobii (IDAHOT), 17. května, se pochod konal bez zásahu ze strany státu. Naproti tomu protest plánovaný na 1. června byl na základě tohoto zákona zakázán a organizátoři se nyní odvolávají k maďarskému Nejvyššímu soudu.
Pokud úřady demonstraci zakážou a lidé se jí přesto zúčastní, mohou čelit pokutě až do výše 500 eur, tedy zhruba 12 500 korun. Nezaplacení pokuty může vést k jejímu vymáhání přes daňový úřad. Naštěstí právní systém stále umožňuje obranu – existují prostředky, jak se proti takové pokutě odvolat.
Znepokojivá je také nedávná legislativní změna v oblasti používání technologií rozpoznávání obličejů. Doposud mohla policie tuto technologii využívat pouze při vyšetřování závažných trestných činů. Nově ji však může nasadit i při řešení přestupků – a to včetně tak banálních, jako je například odhazování odpadků. V kontextu Pride pochodů nebo jiných protestních akcí to znamená, že každý účastník může být identifikován, sledován a případně penalizován, a to i za drobnosti.
Tento zákon tak nejen že kriminalizuje projevy queer existence ve veřejném prostoru, ale zároveň vytváří atmosféru strachu a kontroly. Amnesty International proto upozorňuje, že nejde jen o technickou novelu – ale o další krok ve státem řízené marginalizaci LGBTI+ komunity.
Vnímáte u maďarské LGBT+ komunity posun v náladě? Je tam teď víc strachu, nebo naopak vzdoru?
Ano, naši maďarští kolegové pozorují výrazný posun v náladě a to nejen uvnitř samotné LGBTI+ komunity, ale napříč celou společností. Aktuální situace přivedla do ulic i lidi, kteří se v minulosti Pride pochodů vůbec neúčastnili. Přibývá hlasů, které říkají: „Takhle ne.“ Mnozí, kteří by se dříve nepovažovali za spojence, teď otevřeně vyjadřují podporu a deklarují, že se letošního Budapest Pride zúčastní. Jako akt solidarity, ale i jako osobní postoj vůči utahování šroubů ze strany státu.
Strach tak stále existuje, ale je čím dál častěji přetavený ve vzdor. Lidé si uvědomují, že pokud nebudou vidět a slyšet právě teď, může být už brzy pozdě. Tato vlna občanské mobilizace je možná jedním z nejvýraznějších signálů, že snaha umlčet queer komunitu může mít i opačný efekt – probudit sílu, odvahu a nová spojenectví napříč společenskými bublinami.
Kvůli omezování práv LGBT+ osob už zahájila právní kroky proti Maďarsku Evropská unie. Má podle vás EU reálnou sílu něco změnit?
Evropská unie skutečně má právní nástroje, jak reagovat na porušování práv LGBTI+ osob v členských státech a aktuální dění v Maďarsku je toho jasným příkladem. Evropská komise může nejen zahájit řízení o porušení unijní legislativy, což už v případě Maďarska probíhá, ale zároveň má pravomoc požádat o tzv. předběžné opatření – tedy například o pozastavení platnosti zákona o tzv. „LGBTI propagandě“, který slouží jako základ pro omezování dalších práv, včetně svobody shromažďování. Konkrétně zákon o shromažďování, který nyní umožňuje zakazovat queer protesty, se na tento zákon odvolává. Pokud by byl dočasně pozastaven nebo zrušen, policie by ztratila právní oporu pro zákaz pochodů typu Budapest Pride.
Silný signál vyslala i generální advokátka Soudního dvora EU, která 5. června zveřejnila své stanovisko: podle ní Maďarsko překročilo „červené linie“, když zpochybnilo rovnost LGBTI+ osob a porušilo základní principy Unie – rovnost, lidskou důstojnost a dodržování lidských práv.
Z pohledu lidskoprávních organizací je ale zklamáním, že Evropská komise zatím nepřijala žádná konkrétní opatření, která by reagovala na bezprostřední ohrožení svobody pokojného shromažďování v zemi. Právní řízení jsou důležitá, ale zdlouhavá – a queer komunita v Maďarsku potřebuje ochranu teď, ne za několik let. EU má tedy reálnou sílu něco změnit – otázkou však zůstává, zda ji využije včas a důsledně.
Navzdory zákazu se má v červnu konat Budapest Pride. Budete u toho nějak přítomni jako Amnesty? Co teď pro místní organizátory znamená mezinárodní podpora?
I když policie zatím nevydala zákaz týkající se konkrétně Budapešť Pride, díky novému zákonu tuto možnost má a je v její pravomoci účastníky akce sankcionovat. Už to samotné je velmi alarmující krok směrem k omezování základních práv a svobod, zejména svobody shromažďování a projevu.
V reakci na to organizace Rainbow Mission Foundation pořádající Budapešt Pride vyzvala mezinárodní veřejnost, aby se 28. června připojila k průvodu a vymezila se tak proti nespravedlivým pokusům umlčet hlasy LGBTI lidí. Mezinárodní podpora je ted klíčová.
A proto se Amnesty Maďarsko a řada dalších Amnesty sekcí z celého světa, včetně té české, průvodu zúčastní. Nejen proto, abychom projevili solidaritu, ale také abychom dali jasně najevo, že lidská práva musí být respektována a nenecháme se jen tak zastrašit. Kromě účasti v průvodu chystáme i tzv. pozorovatelské mise, které budou monitorovat průběh průvodu a zaznamenávat případné protiprávní zásahy ze strany policie. Pokud by došlo k nezákonnému jednání nebo násilí vůči účastníkům Pride, budeme připraveni sbírat důkazy využitelné v případných soudních procesech.
Naše podpora maďarské LGBTI+ komunity ale nekončí u přítomnosti na místě. Spustili jsme mezinárodní petici požadující zrušení zákazu a ochranu práv queer lidí v Maďarsku – už ji podepsalo přes 60 000 lidí a naším cílem je dosáhnout 100 000 podpisů. Zároveň chceme dát možnost vyjádřit solidaritu i těm, kteří se do Budapešti nemohou vypravit osobně.
Vytvořili jsme limitovanou edici ručně ilustrovaných solidárních pohlednic. Jejich koupí lidé přispějí na naši cestu do Budapešti i na případné pokuty, které nám mohou za účast v zakázaném pochodu hrozit. Každý, kdo si pohlednici zakoupí, nám může poslat svůj solidární vzkaz adresovaný queer lidem v Maďarsku. Všechny vzkazy pak ručně přepíšeme na pohlednice a osobně je předáme maďarské queer komunitě ve spolupráci s kolegy a kolegyněmi z Amnesty Maďarsko (Pokud chcete poslat vlastní solidární pohlednici do Maďarska můžete si jí pořídit zde, pozn. redakce).
Odskočme do Spojených států. Donald Trump je opět prezidentem USA a stejně jako ve svém prvním prezidentském období omezuje práva queer lidí, zejména trans osob. Jak se jeho politika projevuje v praxi? I s ohledem na to, že některé americké firmy nyní přehodnocují své DEI iniciativy.
Rozhodnutí Donalda Trumpa po jeho návratu do Bílého domu mají přímé a hluboce znepokojující dopady na queer komunitu. Politika jeho administrativy systematicky zasahuje do základních práv od přístupu ke zdravotní péči až po možnost plnohodnotné účasti ve veřejném a profesním životě. Vedle konkrétních legislativních kroků zároveň vytváří atmosféru, v níž se queer identita opět stává terčem politických útoků, zpochybňování a marginalizace.
V praxi to znamená například znovuzavedení zákazu služby trans* osob v armádě, snahu o omezování nebo zrušení přístupu k genderově afirmativní zdravotní péči a zásahy do úředních dokumentů včetně omezení možnosti uvádět nebinární či „upravené“ genderové označení na pasech a vízech. Z oficiálních vládních webů mizí zmínky o LGBTQ+ tématech, včetně informací o právní ochraně nebo o Pride událostech. Tyto kroky přitom nejsou jen symbolické jsou součástí širšího pokusu o vymazání queer lidí z veřejného prostoru.
Současně Trumpova administrativa cílí i na soukromý sektor. Některé firmy začínají ustupovat od DEI iniciativ (diverzita, rovnost, inkluze) kvůli obavám z politických tlaků. V atmosféře rostoucí polarizace a legislativních restrikcí ustupují i velké korporace, které ještě nedávno hrdě podporovaly Pride nebo nabízely podpůrné programy pro LGBTQ+ zaměstnance. Tento ústup podkopává dosavadní snahy o budování bezpečnějších a inkluzivních pracovních prostředí.
Co je možná ještě znepokojivější, je celková změna veřejného diskurzu: politika exkluze a represí, která přichází shora, legitimizuje nenávist a diskriminaci i na každodenní úrovni. V důsledku toho se queer lidé častěji stávají terčem útoků, ztrácejí přístup k důležitým službám a žijí v prostředí, kde je jejich existence zpochybňována nebo úplně ignorována.
Trumpova politika tak nejen posiluje legislativní bariéry, ale vytváří i neviditelné zdi v každodenním životě – v práci, ve škole i v médiích. A i když některé kroky narazily na odpor soudů, celkový směr je znepokojivě jasný: systematické omezování prostoru, ve kterém mohou queer lidé svobodně existovat.
Sledujete, že by americká rétorika rezonovala i v jiných částech světa? Třeba ve východní Evropě nebo Latinské Americe?
Ano, rétorika Donalda Trumpa rozhodně nerezonuje jen ve Spojených státech – její ozvěny jsou patrné i v dalších částech světa, a to především ve východní Evropě a Latinské Americe. V obou regionech se konzervativní a autoritářské vlády otevřeně inspirují trumpovskou strategií „kulturní války“, která útočí na práva LGBTQ+ lidí pod záminkou ochrany „tradičních hodnot“ nebo „rodiny“.
Ve východní Evropě je situace obzvlášť alarmující. Maďarský premiér Viktor Orbán se netají tím, že se Trumpem inspiruje – jeho vláda zavedla zákony zakazující „propagaci homosexuality“ a omezila výuku témat týkajících se LGBTQ+ osob ve školách. Podobně v Polsku se během vlády strany Právo a spravedlnost objevily tzv. „zóny bez LGBT ideologie“ a došlo k omezení sexuální výchovy. To vše za použití stejné „ochranářské“ rétoriky, kterou Trump používal během svého prvního prezidentského mandátu.
V Rusku, kde represe vůči LGBTQ+ lidem začaly už dříve, dodala trumpovská politika ideologické krytí: i díky ní se ruský režim cítil posílen ve své politice cenzury, kriminalizace a násilí vůči queer lidem. Trumpova mezinárodní pasivita v otázkách lidských práv působila jako tichý souhlas.
V Latinské Americe byl nejviditelnějším příkladem „tropický Trump“, bývalý brazilský prezident Jair Bolsonaro. I on využíval pojmy jako „genderová ideologie“ nebo „ochrana dětí“, aby legitimizoval omezování práv LGBTQ+ osob a jejich vymazávání z veřejného prostoru, zejména ze školství. V zemích jako Argentina či Kolumbie se pak konzervativní hnutí inspirovaná americkým modelem začala organizovat proti manželství pro všechny nebo zákonům o rovnosti, často jako reakce na viditelnější podporu queer práv ze strany USA nebo EU.
Navíc je třeba zmínit i praktické dopady: Trump například omezil financování programů zaměřených na prevenci HIV/AIDS, které měly zásadní význam nejen v USA, ale i v Latinské Americe a Africe. Tato rozhodnutí měla přímý vliv na zdraví a životy LGBTQ+ lidí na celém světě.
To vše ukazuje, že rétorika jednoho politického lídra může mít dalekosáhlý dopad daleko za hranicemi jeho země. Proto je důležité znovu připomenout, že LGBTQ+ práva jsou lidská práva.
Přesto právě ve Washingtonu letos probíhá WorldPride. Vnímáte to jako symbol odporu, nebo spíš určitou schizofrenii?
WorldPride ve Washingtonu je v první řadě oslavou odhodlání, solidarity a historického boje za práva LGBTQ+ lidí po celém světě. Jeho konání v americkém hlavním městě je výsledkem dlouhodobého plánování a mezinárodní spolupráce, nikoliv reakcí na aktuální složení americké administrativy. Přesto se právě letos stává symbolem mnohem hlubším a silně politickým.
V době, kdy se ve Spojených státech znovu zavádějí restriktivní opatření vůči queer lidem a kdy se stejná rétorika šíří i do dalších částí světa je masová přítomnost queer lidí a jejích spojenců v ulicích Washingtonu jasným signálem odporu. Ukazuje, že queer lidé existují, tvoří, slaví a organizují se bez ohledu na to, kdo je právě u moci. Pride se tak znovu vrací ke svým kořenům není jen oslavou, ale i protestem.
Místo „schizofrenie“ bychom měli spíš mluvit o kontrastu mezi politickou realitou a živou občanskou společností, mezi represí a odhodláním. WorldPride 2025 ve Washingtonu tak můžeme vnímat jako výraz síly a soudržnosti globální queer komunity, která se nevzdává ani tváří v tvář sílícím útokům.
Když se podíváte na situaci LGBT+ práv globálně: které země vás aktuálně nejvíc znepokojují?
Je nutné se podívat nikoli do vzdálených autoritářských režimů, ale právě k nám do Evropy. Měli bychom si nejprve „zamést na vlastní dvorku“. To, co je podle mého názoru na jejich vývoji zvlášť alarmující, není jen samotné omezování práv queer lidí ale skutečnost, že se tak děje uvnitř Evropské unie, tedy v demokratickém prostoru, jehož členové jsou smluvně vázáni k dodržování lidskoprávních standardů. Právě zde by měla být práva LGBT+ osob automaticky chráněna. A přesto sledujeme opačný trend.
Polsko má za sebou temné období „zón bez LGBT ideologie“ a opakované využívání nenávistné rétoriky vůči queer lidem ze strany vrcholných politiků. Nově zvolený prezident Karol Nawrocki, podporovaný konzervativní pravicí, otevřeně slibuje, že bude blokovat jakékoli liberální změny včetně legalizace registrovaného partnerství. V Maďarsku již zmiňovaný zákon proti takzvané „LGBT propagandě“, který se stal základem pro další represe, respektive je výrazně usnadnil.
Na Slovensku a v Česku sice zatím podobně represivní legislativa neexistuje, ale nelze si nevšimnout sílícího vlivu konzervativních, krajně pravicových a tzv. „antigender“ hnutí, která usilují o zastavení vývoje či omezování práv žen a queer lidí. Do této kategorie spadá například Hnutí pro život, které prosazuje ideologii pod záminkou ochrany tradičních hodnot a rodiny.
Znepokojující je, že tyto útoky na základní lidská práva probíhají téměř bez následků ze strany EU. Pokud nejsou queer práva chráněna v demokratických státech, které jsou smluvními stranami celé řady mezinárodních a evropských lidskoprávních dokumentů, pak je zcela na místě položit si otázku: Kde jinde by měla být chráněna, když ne právě tady? Evropa se nemůže spokojit s tím, že deklaruje hodnoty rovnosti a důstojnosti jen na papíře. Ochrana práv LGBT+ osob musí být realitou – jinak selháváme jako demokratické společenství.
Naopak – kde jste v poslední době zaznamenali posun k větší rovnosti nebo alespoň veřejné diskusi?
V poslední době jsme zaznamenali posuny v několika zemích a to jak na legislativní úrovni, tak v rovině veřejné debaty.
Například v Japonsku se čím dál silněji otevírá veřejná diskuse o právním uznání stejnopohlavních párů. I když sňatky pro všechny zatím nejsou legální, několik soudů již rozhodlo, že jejich vyloučení z této instituce je v rozporu s ústavou. Významný vývoj sledujeme také v Thajsku, kde se legislativa posouvá směrem k legalizaci manželství pro všechny a veřejná podpora queer komunity roste, zejména mezi mladší generací. Thajsko tak může být prvním státem v jihovýchodní Asii, který plně uzná práva stejnopohlavních párů.
V Latinské Americe, kde se o rovnost queer lidí dlouhodobě bojuje, přinášejí úsilí konkrétní výsledky. Například v Chile nedávno vstoupil v platnost zákon o manželství pro všechny. Tento krok je důkazem, že i v regionech s hluboce zakořeněnými konzervativními postoji je změna možná,
A co je možná ještě důležitější posun pozorujeme i v zemích, kde jsou LGBT+ práva stále silně omezována. V Polsku či Maďarsku přibývá hlasů odporu: veřejné protesty, zapojení umělecké scény, akademické obce i lidí, kteří se dříve o tato témata příliš nezajímali. I v represivnějším prostředí tak vzniká prostor pro změnu skrze občanskou angažovanost, solidaritu a mezinárodní tlak.
Amnesty dlouhodobě spolupracuje s aktivisty v zemích, kde je homosexualita kriminalizována. Co pomáhá v těchto kontextech nejvíc – tichá diplomatická práce, nebo silný mezinárodní tlak?
V kontextech, kde je homosexualita kriminalizována a kde queer lidem hrozí vězení, násilí nebo dokonce trest smrti neexistuje univerzální recept na pomoc. Osvědčuje se kombinace různých přístupů od veřejného mezinárodního tlaku až po diskrétní diplomatickou práci v zákulisí.
Jedním z příkladů je naše každoroční kampaň Maraton psaní dopisů. Přináší konkrétní výsledky právě proto, že spojuje osobní lidskou solidaritu s politickým tlakem. Veřejnost po celém světě píše dopisy za nespravedlivě vězněné, zatímco my vedeme cílenou advokační práci s vysokými představiteli, vládami a institucemi. Amnesty International má poradní status při OSN, Radě Evropy nebo UNESCO, což nám umožňuje působit na více úrovních současně.
Velmi důležitou roli přitom hrají média, když se o konkrétních případech začne mluvit, když příběhy queer lidí zazní ve světovém i lokálním prostoru, vzniká další vrstva tlaku na ty, kdo jejich práva porušují. A někdy už jen to, že jméno nespravedlivě vězněného člověka zazní v mezinárodním éteru, dokáže změnit jeho osud.
Na druhou stranu ne ve všech situacích je veřejné zviditelnění bezpečné. V některých případech volíme výhradně tichou diplomatickou cestu, protože medializace by mohla ohrozit samotnou osobu nebo její blízké. Každý případ je proto potřeba posuzovat individuálně, s důrazem na bezpečnost a přání konkrétního člověka nebo komunity.
V Česku se pořád mluví o manželství pro všechny. Téměř všechna práva už sice partneři mají, ale chybí název manželství a možnost společné adopce. V čem je podle vás symbolická rovina „manželství“ pořád důležitá?
Symbolická rovina manželství je i přes časté zlehčování naprosto zásadní. Rozdíl mezi „registrovaným partnerstvím“ a „manželstvím“ není jen otázkou slovníku. Je to rozdíl mezi plnohodnotným občanstvím a druhořadým postavením. Když stát odmítá dát stejnopohlavním párům možnost uzavřít manželství, vysílá tím jasný vzkaz: vaše láska není rovnocenná, váš vztah si nezaslouží stejný respekt, vaše rodina není jako ta ostatní. Ponechání speciální škatulky s jiným názvem – „partnerství“ – je právní i symbolické oddělení, které má konkrétní dopady na to, jak queer lidé vnímají sami sebe, jak jsou vnímáni svým okolím a jak jsou chráněni společností.
Zvlášť silně to dopadá na děti vyrůstající v rodinách dvou matek nebo dvou otců. Jak mají vnímat svou rodinu, když jim stát říká, že není dost „normální“ na to, aby mohla být právně uznaná jako manželství? Symbolická rovina nese v sobě hodnotu, která je základem společenského přijetí. A to má přímý vliv na bezpečí, duševní zdraví i pocit sounáležitosti queer lidí.
Jde tedy nejen o právo sdílet majetek, informace ze zdravotní dokumentace nebo adoptovat dítě partnera. Jde o to, komu jako stát říkáme: „vaše láska je rovnocenná, vaše rodina je stejně důležitá, vaše místo ve společnosti je nezpochybnitelné.“ Manželství pro všechny není symbolický luxus. Je to základní součást rovnosti a důstojnosti. A právě proto je tak důležité o něj nadále usilovat.
Často se mluví o vlivu digitálních platforem. Pomáhají spíš spojovat a informovat, nebo je to zároveň prostor, kde LGBT+ lidé čelí největším útokům?
Digitální platformy hrají v životě LGBT+ lidí dvojí a často velmi ambivalentní roli. Na jedné straně představují prostor pro spojování lidí, sdílení zkušeností, budování solidarity a aktivismus. Právě online prostředí umožňuje queer lidem zejména tam, kde čelí každodenní diskriminaci najít podporu, bezpečí a informace, které jim v jejich bezprostředním okolí často chybí. Mnoho mladých lidí díky internetu poprvé pochopí svou identitu, potká někoho „jako já“ a získá pocit, že nejsou sami.
Na druhé straně ale platí, že digitální prostor je také místem, kde queer lidé čelí jedněm z nejintenzivnějších útoků. Online šikana, výhrůžky, dezinformace a nenávistné kampaně jsou na denním pořádku. Algoritmy často zvýhodňují polarizující a toxický obsah, který má větší dosah než klidná fakta nebo podpůrná sdělení. A i když platformy deklarují závazek k ochraně uživatelů, v praxi často nereagují dostatečně rychle nebo důsledně na nahlášené projevy nenávisti.
Mění se podle vás způsob, jakým mladší generace přistupuje k aktivismu? Přichází s novými způsoby boje za rovnost?
Rozhodně ano. Způsob, jakým mladší generace přistupuje k aktivismu, se výrazně proměňuje – nejen v používaných nástrojích, ale i v samotném chápání toho, co znamená usilovat o spravedlnost. Zatímco dřívější generace stavěly především na osobních setkáních, fyzických protestech a dlouhodobé organizační práci, dnešní mladí lidé vstupují do veřejného prostoru primárně skrze digitální prostředí. Využívají sociální sítě, virální kampaně, hashtagové výzvy nebo online petice. Tímto způsobem dokáží během krátké chvíle mobilizovat širokou podporu, překročit geografické hranice a upoutat pozornost médií i institucí.
Proměňuje se i samotný obsah aktivismu. Mladá generace vnímá boj za rovnost jako hluboce propojený – intersekcionální. Uvědomuje si, že klimatická spravedlnost, práva LGBTQ+ lidí, rasová rovnost, feminismus či sociální otázky nejsou oddělené světy, ale vzájemně provázané oblasti jedné větší snahy o důstojnější a spravedlivější svět pro všechny. Důraz kladou i na inkluzivitu, různorodost hlasů a udržitelnost aktivismu – nejen ve smyslu ekologickém, ale i lidském. Vědí, že péče o sebe i o komunitu je klíčem k dlouhodobému zapojení, nikoli překážkou.
Ačkoliv se mění formy a jazyk, základní hodnoty jako solidarita, odvaha a víra v možnost změny zůstávají. Pozitivní je i rostoucí ochota k mezigenerační spolupráci – starší aktivisté přinášejí zkušenosti, historickou paměť a strategickou vytrvalost, mladší naopak novou energii, citlivost k jazyku doby a schopnost tvořit srozumitelné a přitažlivé výzvy. Právě v tomto propojení se může skrývat klíč ke změnám, které budou nejen slyšet, ale také trvale působit.
Když se podíváte na plány Amnesty pro další měsíce – co bude vaší prioritou? Chystáte nové kampaně nebo zaměření na konkrétní země?
Naše česká sekce Amnesty si pečlivě nastavuje tematické priority, na které se bude v následujících letech soustředit, protože lidskoprávních výzev je opravdu mnoho, ale kapacity a finance jsou omezené. Pro letošní a příští rok jsou hlavními oblastmi naše úsilí práva žen, zejména ochrana reprodukčních práv v Česku. Usilujeme o to, aby každá žena měla bez ohledu na svou ekonomickou či sociální situaci právo na bezpečnou a legální interrupci, a zároveň aktivně reagujeme na opakované snahy toto právo omezit.
Dlouhodobě sledujeme a podporujeme také práva queer lidí v Česku. Byli jsme součástí iniciativy za manželství pro všechny a budeme i nadále bojovat za rovnoprávný svazek všech párů bez rozdílu. Stejně tak je jednou z našich priorit prosazení modelu SELF ID, tedy možnosti úřední změny pohlaví pro trans lidi bez zbytečných byrokratických překážek.
Vedle toho plánujeme věnovat pozornost i otázce klimatické spravedlnosti. Klimatická krize není jen ekologickým problémem, ale také závažným porušením lidských práv, protože dopady změn klimatu nejvíce pociťují ti nejzranitelnější. Budeme proto důrazně tlačit na českou vládu, aby k této problematice přistupovala zodpovědně a aktivně.
Současně jsme připraveni operativně reagovat na jakákoliv aktuální lidskoprávní témata, která budou vyžadovat naši pozornost a podporu.
A úplně na závěr – co byste vzkázala někomu, kdo se třeba právě teď začíná zajímat o lidská práva a chce se zapojit? Kde může začít?
Řekla bych především: každý krok se počítá – i ten zdánlivě malý. Nemusíte hned měnit svět nebo mít v malíčku všechny mezinárodní úmluvy. Důležité je začít tam, kde právě jste, s tím, co máte k dispozici. Cesty k zapojení jsou různé a každý z nás má jiné možnosti, schopnosti a kapacity. A na to je dobré nezapomínat.
Někdo začne tím, že začne sledovat lidskoprávní organizace, čte si o tématech, která ho oslovují, nebo si začne více všímat nespravedlností ve svém okolí. Jiný sdílí informace na sociálních sítích, podepisuje petice, navštěvuje demonstrace nebo se zapojí do veřejných debat. Každá z těchto forem má smysl – důležité je, že se rozhodnete nezůstat stranou.
Zároveň doporučuji věnovat pozornost i tomu, co vám dává energii a co vás naopak vyčerpává. Aktivismus není sprint, ale maraton. Aby byl dlouhodobě udržitelný, potřebujeme se starat i o sebe – o své duševní zdraví, vztahy a prostor pro odpočinek. Péče o sebe a o druhé není slabost. Je to základní podmínka toho, abychom mohli zůstat zapojení a zároveň neztratit naději ani radost.
A pokud by někdo chtěl začít právě teď, může se přidat například k aktivistické komunitě Amnesty International – na stránkách amnesty.cz/aktivismus. Každý hlas se počítá. Každá ruka, která pomáhá, je důležitá. A každá změna začíná tím, že se někdo rozhodne nebýt lhostejný.
