„Nechme je v tom.“ USA škrtají pomoc LGBT+ mladým lidem v krizi
Americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa opět ukázala, že její priority leží jinde než u těch nejzranitelnějších. Plán na zrušení federálního financování krizové linky pro LGBT+ mládež v rámci služby 988 Suicide & Crisis Lifeline je nejen necitlivý, ale především nebezpečný. Jedná se o službu, která za pouhé dva roky zachránila životy více než milionu mladých lidí. A přesto má od října 2025 skončit.
Rozhodnutí se opírá o údajné škrty a reorganizaci, ale ve skutečnosti jde o další krok v dlouhodobém útoku na práva a bezpečí queer komunity v USA. Pod záminkou úspor se tady odebírá přístup k důkazu, že stát může – a má – hrát pozitivní roli v ochraně lidských životů. Zatímco republikánská rétorika zdůrazňuje „svobodu jednotlivce“, zcela ignoruje právo na život těch, kdo vyrůstají v prostředí, které je kvůli jejich identitě vystavuje každodennímu stresu, odmítání a psychickému tlaku.
V liberálně smýšlející společnosti musíme jasně říct: služby jako tato linka nejsou luxusem, ale základem civilizované společnosti. Zvláště ve státě, kde podle dat organizace The Trevor Project každoročně uvažuje o sebevraždě 1,8 milionu LGBT+ mladých lidí. Každých 45 sekund se o ni někdo pokusí. Nejsou to čísla, která si lze dovolit ignorovat. Tím méně škrtat z rozpočtu právě tam, kde je možné tento trend zvrátit.
Zastánci tohoto návrhu se rádi ohání „tradičními hodnotami“ nebo „ochranou dětí“. Jaké hodnoty ale chrání, když nechávají děti napospas duševním krizím bez opory? Jakou ochranu nabízejí, když zároveň podkopávají přístup k odborné pomoci?
Je tragické, že v roce 2025 ještě musíme vést bitvy o základní lidskou důstojnost a právo na život. A není to jen americký problém. Tyto tendence oslabování podpory pro LGBT+ komunity, zpochybňování lidských práv nebo relativizace vědecky podložené péče sledujeme napříč západním světem – včetně Evropy. Právě proto je potřeba se těmto krokům jasně postavit. Mluvit o nich nahlas. A připomínat, že demokracie nestojí na síle většiny, ale na ochraně menšin.
Nejde jen o queer mládež v USA. Jde o to, jaké hodnoty jako společnost vyznáváme – a jestli jsme ochotni se jich zastat i tehdy, když to není populární. Otevřenost, solidarita a lidská práva nejsou prázdná hesla. Jsou to principy, které – když se podle nich žije – zachraňují životy.
V liberální demokracii je nepřijatelné, aby se o lidských právech a důstojnosti rozhodovalo na základě identity, orientace či pohlaví. Evropa by měla jasně sledovat a reagovat na takovéto kroky, a především zdůraznit, že podobná politika nemá místo ani ve Spojených státech, ani kdekoliv jinde v demokratickém světě.
