„Nechceme je.“ Trump znovu zavírá dveře těm nejzranitelnějším
„Nechceme je.“ Těmito slovy Donald Trump na své platformě Truth Social okomentoval nový výkonný příkaz, kterým zakázal cestování do USA občanům 12 převážně chudých a nestabilních zemí. Mezi nimi Afghánistán, Írán, Súdán, Haiti nebo Jemen. Znovu tak ukázal, že jeho politická strategie nestojí na faktech ani bezpečnostních analýzách, ale na strachu, selektivní xenofobii a touze získat politické body na úkor těch nejzranitelnějších.
Bílý dům opatření zdůvodňuje národní bezpečností, varuje před „zahraničními teroristy“ a poukazuje na jednotlivé případy násilí. Přitom i ten jediný konkrétní příklad – útok v Coloradu – spáchal Egypťan, tedy občan země, která na seznamu vůbec není. Výkonný příkaz je tedy nejen neúčinný, ale především naprosto svévolný. Zákaz cestování je zároveň „skutečně trestný“, jak trefně popsala Robyn Barnardová z organizace Human Rights First v rozhovoru pro BBC. Podle ní „USA trestají země tímto zákazem a brání jednotlivcům znovu se setkat se svými blízkými v USA“.
Ještě závažnější je ale dopad tohoto rozhodnutí na LGBT+ osoby. V mnoha zemích na seznamu jsou queer lidé systematicky pronásledováni – vězněni, mučeni, a v některých případech i popravováni. Pro ně může možnost vycestovat do USA doslova znamenat život. Tento zákaz jim dává jasně najevo: váš život není důležitý. Vaše utrpení nás nezajímá. Humanitární aspekty zcela mizí ve stínu politického cynismu.
„Mezi těmito zeměmi neexistuje jasná souvislost,“ říká Barnardová. „Jedinými společnými rysy je, že několik z nich má omezující politiku vůči ženám, dívkám a LGBT+ osobám.“ Namísto toho, aby USA pomáhaly chránit ty, kteří žijí pod tlakem autoritářských režimů, aktivně jim zavírají dveře. Přitom právě otevřenost, lidská práva a ochrana menšin byly dlouho tím, co z USA činilo naději pro mnohé po celém světě.
Z hlediska evropského pohledu je takové rozhodnutí extrémně nebezpečné i symbolicky. Pokud se lídr jedné z nejsilnějších demokracií světa takto okázale odvrací od základních hodnot, jako je solidarita a rovnost, vysílá tím signál i dalším autoritářským režimům: že je v pořádku vylučovat, trestat a segregovat. Demokracie tím ztrácí morální kredit.
V evropském kontextu, kde se potýkáme s vlastními problémy s migrací, nacionalismem a nárůstem nenávistných ideologií, si musíme položit otázku, kam až dovolíme politickým lídrům zajít. Uzavírání se před světem neřeší problémy – jen je přesouvá jinam. Skutečně odpovědná politika není ta, která si vybírá, kdo si zaslouží důstojnost, ale ta, která chrání každého, kdo ji potřebuje.
Politické kroky Trumpa nám připomínají, že hodnoty jako lidská práva, otevřenost a mezinárodní solidarita nejsou samozřejmostí. Musíme je bránit – doma i za oceánem. Jinak se jednoho dne probudíme ve světě, kde se místo pomoci říká jen: „Nechceme je.“ A právě v takovém světě bychom nechtěli žít my. Ani ti, kterým dnes bereme naději.
