Méně práv, více „morálky“. Nový prezident Polska je varováním pro celou Evropu
Zvolení Karola Nawrockého prezidentem Polska není jen domácí událostí s lokálním dopadem. Je to varovný signál pro celou Evropu. Pro nás, kdo věříme v demokracii, rovnost a lidská práva, je to připomínka, že svoboda není samozřejmost. A že návrat ke konzervativnímu nacionalismu není minulostí, ale velmi živou přítomností.
Nawrocki je ztělesněním kulturního obratu k represivnímu morálnímu absolutismu. Jeho spojení s katolickou církví, jeho odpor k právům LGBT+ lidí, jeho postoj k potratům, migraci nebo ekologické agendě – to vše představuje ne Evropu budoucnosti, ale její strašidelnou minulost. Přesto se mu podařilo zvítězit. Co to říká o stavu polské společnosti – a o stavu naší evropské?
Není to jen otázka kulturních hodnot. Polsko bylo v posledních letech oporou evropské solidarity – ať už v reakci na ruskou agresi proti Ukrajině, nebo v ekonomickém zapojení do EU. S prezidentem, který je skeptický k Unii, proti členství Ukrajiny v NATO a který obdivuje lídry jako Orbán nebo Trump, se ale může tento kurz změnit. Nawrocki může blokovat zákony, brzdit integraci a sabotovat zelenou transformaci. A především – posilovat ve společnosti narativy nenávisti a rozdělování.
Pro queer lidi v Polsku je jeho nástup dalším krokem zpět. V zemi, kde ještě nedávno vznikaly „zóny bez LGBT“, kde je násilí na základě identity realitou a kde veřejná podpora rovnosti sotva přesahuje polovinu populace, je prezident, který místo zastávání lidských práv hlásá „neomylnost morálky církve“, otevřeným rizikem.
Evropa si nesmí dovolit mlčet. Nejde jen o práva menšin v jedné zemi. Jde o to, jestli evropské společenství opravdu stojí na hodnotách, které deklaruje – nebo jestli zavře oči před tím, že se v jeho středu rozmáhá neliberalismus.
Vítězství Karola Nawrockiho nesmí být jen poznámkou pod čarou. Musí být výzvou. Pro evropské instituce, pro vlády členských států – a i pro nás, občany. Potřebujeme víc než proklamace o jednotě. Potřebujeme konkrétní kroky: vázat evropské fondy na dodržování právního státu, aktivně podporovat občanskou společnost, chránit práva zranitelných skupin. Potřebujeme Evropu, která nebude pouze ekonomickým trhem, ale skutečným politickým a hodnotovým společenstvím.
Protože jinak se může stát, že zítra se „další den, kdy se další evropská země posouvá ke krajní pravici“, bude týkat nás.
