Meta začala využívat evropské příspěvky k tréninku AI. Je to pokrok, nebo jen další ztráta kontroly nad našimi daty?
Meta obhajuje své rozhodnutí snahou o lokalizaci. „Chceme, aby naše AI lépe rozuměla Evropanům – jejich jazykům, humoru i kulturním kontextům,“ uvádí firma v oficiálním vyjádření. Tvrdí, že se zaměří pouze na veřejný obsah dospělých uživatelů. Ne na soukromé zprávy. Ne na příspěvky sdílené jen s přáteli.
Z pohledu technologického rozvoje jde o krok logický. Umělá inteligence potřebuje tréninková data – a čím rozmanitější a kontextovější, tím lépe. Pokud mají být evropské jazykové modely skutečně relevantní, bez evropských dat se neobejdou. A Facebook i Instagram jich mají víc než dost.
Skrytý opt-out a kritika za zády
Jenže způsob, jakým Meta změnu zavedla, vyvolává oprávněné otázky. Uživatelé nebyli aktivně vyzváni k souhlasu. Žádné okno s volbou „Souhlasím/Nesouhlasím“. Místo toho se Meta opřela o tzv. oprávněný zájem – právní nástroj, který firmám v určitých případech umožňuje zpracovávat osobní údaje bez explicitního souhlasu, pokud je splněna řada podmínek.
Možnost odmítnutí sice existovala, ale byla schovaná hluboko v nastavení. Kdo věděl, mohl jednat. Kdo nevěděl, už má smůlu. Podle rakouské organizace NOYB, která Meta kvůli tomuto přístupu oficiálně napadla, je právě tohle jádro problému. „Nutí uživatele, aby si složitě hledali cestu ven, místo aby je jasně požádala o souhlas. To je v přímém rozporu s duchem GDPR,“ uvedl Max Schrems, zakladatel NOYB.
Obavy vyjádřily i některé evropské úřady pro ochranu osobních údajů. Například ten nizozemský varoval, že Meta se může pohybovat na velmi tenkém právním ledě.
Výhody s otazníkem
Z čistě technologického hlediska lze chápat, proč Meta o evropská data stojí. Pomohou vylepšit jazykové modely, přizpůsobit AI evropskému kontextu, a tím i zlepšit kvalitu služeb. AI, která chápe české reálie, jazykové nuanse i kulturní zkratky, může být přesnější, použitelnější a méně frustrující.
Ale za tuto lepší „uživatelskou zkušenost“ platíme další porci kontroly nad vlastním obsahem. Nejde jen o princip. Jde o fakt, že většina uživatelů ani nevěděla, že se něco mění – natož, že se proti tomu dá bránit. Meta formálně splnila zákon, ale způsobem, který není ani intuitivní, ani transparentní.
Co bude následovat dál?
Kdo se neodhlásil včas, ten už dnes možnost nemá. Veřejná aktivita na Facebooku či Instagramu se od včerejška stala součástí vývoje umělé inteligence. Nezní to dramaticky. Ale může to být důležitý precedens. Nejen z pohledu práva, ale i důvěry – mezi uživateli a platformou.
Otázka nezní jen, jestli tohle Meta udělat mohla. Ale jestli to udělala férově. A taky co bude následovat dál.
Zda je to dobře, nebo špatně, záleží na úhlu pohledu. Pokud věříte, že pokrok nelze zastavit a že umělá inteligence má potenciál změnit svět k lepšímu, možná vám to nebude vadit. Pokud ale považujete právo na soukromí a informovaný souhlas za základní kámen digitálních práv, možná ve vás tenhle krok zanechá pachuť. Každopádně, hranice mezi tím, co sdílíme dobrovolně, a co se stává palivem pro strojové učení, se dnes opět posunula.
