Mají své rituály, léčí si rány a po sexu uklízejí. Šimpanzi nejsou v péči o tělo tak odlišní od lidí
Studie publikovaná v časopise Frontiers in Ecology and Evolution se zaměřila na dvě komunity východních šimpanzů v ugandském lese Budongo – Sonso a Waibira. Výzkumný tým kombinoval čtyřměsíční intenzivní terénní pozorování s více než třiceti lety dřívějších záznamů. Výsledkem je detailní vhled do zdravotních a hygienických praktik těchto zvířat.
Vědci popsali celkem 23 případů sebeošetření. Šimpanzi si olizovali rány, poklepávali na ně listím, mačkali je prsty a aplikovali na ně žvýkané rostliny. Ty často pocházely z druhů s prokázanými hojivými nebo antiseptickými účinky. Ačkoliv není jasné, zda si šimpanzi byli vědomi léčivých vlastností použitých rostlin, jejich výběr naznačuje určitou intuitivní znalost okolního přírodního prostředí.
Když péče překročí hranice sebe sama
Zajímavý je i pozorovaný sociální rozměr této péče. Výzkumníci zaznamenali případy, kdy si šimpanzi navzájem ošetřovali rány, odstraňovali cizí tělesa z očí – a v jednom případě dokonce jeden samec otřel po pohlavním styku penis svého druha. Takové chování naznačuje, že empatie či altruismus nemusí být výhradně lidskými vlastnostmi.
„Zvířata ve volné přírodě jsou schopna pečovat o sebe i o ostatní v případě nemoci nebo zranění,“ uvedla spoluautorka studie Dr. Elodie Freymannová. „Tyto dovednosti, které se dříve považovaly za výlučně lidské, se ukazují jako součást širšího spektra zvířecího chování.“
Evoluční přesah
Studie navazuje na předchozí zjištění o využívání přírodních léčiv v říši primátů – například použití hmyzu k léčbě ran u šimpanzů nebo aplikaci mízy u orangutanů. Podle odborníků mohou taková pozorování vrhnout nové světlo na evoluční kořeny lidské zdravotní péče. Dr. Caroline Schuppli z německého Max Planckova institutu, která se na studii nepodílela, v této souvislosti uvedla: „Je velmi pravděpodobné, že naši společní předkové už tyto kognitivní schopnosti měli.“
Výzkum tak nejen rozšiřuje naše poznání o šimpanzích, ale vybízí i k přehodnocení toho, co dělá člověka člověkem. Hygiena a péče o druhé se možná nenarodily v lidských komunitách – ale v pralese.
