Bude církev blíž lidem? Volba papeže rozhodne o její budoucnosti

Dnes začne 133 kardinálů vybírat nového papeže. Účastnit se mohou jen ti, kterým bylo v den úmrtí papeže Františka méně než osmdesát let. Hlasování bude tajné a odehraje se v Sixtinské kapli ve Vatikánu. Nejdelší byla volba Řehoře X., která trvala dva a tři čtvrtě roku. Ta se ale konala už ve třináctém století. Od začátku dvacátého století hlasování nikdy netrvalo déle než pět dní.

Naposledy před volbou lidé uvidí kardinály v Bazilice svatého Petra při bohoslužbě. Pak už budou odříznuti od okolního světa. Přesunou se do Sixtinské kaple, kde složí přísahu absolutní mlčenlivosti. Během celé volby, ať bude jakkoli dlouhá, nesmí mít telefony. Povoleny nejsou ani noviny, televize, dopisy či zprávy.

Dědictví Františka: Odvaha, dialog a soucit

Zesnulý papež František zásadně posunul obraz katolické církve – směrem k dialogu, ekologické odpovědnosti a sociální spravedlnosti. Jeho nástupce teď bude muset rozhodnout, zda se na tuto cestu vydá ještě odvážněji, nebo se otočí zpět k opatrnosti a uzavřenosti.

Z pohledu liberálně smýšlející veřejnosti – ať už věřící, nebo sekulární – jsou ve hře jména, která skutečně znamenají změnu. Kardinálové jako Jean-Marc Aveline, Robert Prevost, Matteo Zuppi nebo Cristóbal López Romero reprezentují církev, která naslouchá. Církev, která rozumí výzvám 21. století: klimatické krizi, rostoucí nerovnosti, postavení žen i právům LGBTQ+ lidí. Jsou to muži, kteří nepoužívají náboženství jako nástroj vylučování, ale jako výzvu k empatii, dialogu a společnému dobru.

Kardinálové pro 21. století

Například kardinál Zuppi se neostýchá mluvit o přijetí LGBT lidí ve farnostech, staví se za inkluzivní jazyk a navazuje diplomatické mosty mezi válčícími státy. Kardinál Tagle, i přes klesající podporu, zůstává morálním hlasem Asie a globálního Jihu – světa, který Evropa často přehlíží. A kardinál López Romero? Působí sice v muslimské zemi, ale s hlubokým respektem k jinověrcům – právě takové postoje dnes potřebujeme více než dogmatické výkřiky z minulosti.

Na druhé straně stojí konzervativní kandidáti jako Peter Erdo nebo Raymond Burke, kteří by katolickou církev opět uzavřeli do skleněné vitríny morálních zákazů a kulturní války. A třebaže je podle některých komentátorů kardináů Pietro Parolin „bezpečnou volbou“, církev v krizi potřebuje něco víc než pouze kontinuitu – potřebuje odvahu. Ne reformu jen uvnitř Vatikánu, ale proměnu směrem k lidem.

Zpět do minulosti, nebo vpřed k lidem?

Katolická církev, byť se to často v sekulárním prostředí zapomíná, zůstává jedním z nejmocnějších hlasů světa. Co říká z kazatelny, má dopad na politiku, mezilidské vztahy i životní prostředí. Proto je důležité, aby jejím mluvčím byl někdo, kdo chápe hodnoty, na nichž stojí otevřená společnost: lidská práva, rovnost, klimatická spravedlnost a soucit.

Jestliže se dnes v Evropě ptáme, jak čelit populismu a autoritářství, odpovědí by mohla být právě taková církev – ne jako morální policie, ale jako spojenec svobody. A nový papež může být tím, kdo tomu dá tvář. Doufejme, že kardinálové to vědí.