Z politiky se stává aréna urážek. Toxický jazyk rozkládá demokracii, potvrzuje nová studie

Západní demokracie se ocitají v nebezpečí, které je méně nápadné než útoky na ústavu či svobodu tisku, ale o to zákeřnější: rozpadá se samotná kultura demokratického dialogu. Nová studie Pettera Törnberga a Juliany Chueri z univerzit v Amsterdamu potvrzuje, že politická komunikace v západních zemích je stále toxičtější – a že tento jev není náhodný, ale systematicky podněcovaný určitými politickými silami.

Výzkum analyzoval téměř 18 milionů tweetů od poslanců ze 17 západních zemí během pěti let. Závěr? Úroveň politické toxicity – tedy jazyk urážek, pohrdání a polarizace – se v průměru téměř zdvojnásobila. Tento trend se týká zejména příspěvků o tématech kulturních válek, jako jsou migrace, LGBTQ+ práva nebo nacionalismus, zatímco debaty o ekonomice nebo sociální politice zůstávají relativně civilní.

Zdroje: Adobe Stock/ se svolením

Jazyk jako nástroj viditelnosti

Zvlášť znepokojující je zjištění, že toxická rétorika není rovnoměrně rozložená mezi politickými tábory. Nejvíce ji používají strany radikální pravice – a to konzistentně napříč zeměmi. Studie ukazuje, že „liberální a zelené strany vykazují nejnižší úroveň nezdvořilosti“, zatímco „radikálně pravicové populistické strany jsou výrazně toxičtější než všechny ostatní“. Výraznější toxicitu vykazují také strany v opozici, které zřejmě využívají polarizační jazyk jako nástroj k získání viditelnosti.

Autoři studie upozorňují, že toxický styl komunikace není náhodný exces, ale součást strategického kalkulu. V prostředí algoritmicky řízených sociálních sítí je agresivní a polarizující obsah výrazně odměňován – dostává více pozornosti, více sdílení, více hlasů. A pozornost se v současné politice stává nejcennější komoditou.

Naděje v době covidu

Překvapivým zjištěním studie je, že k poklesu toxicity došlo během první vlny pandemie COVID-19 – napříč zeměmi. Tato „krátká přestávka v urážkách“ ukazuje, že i silně polarizované prostředí se může uklidnit, pokud nastane sdílená krize, která přesáhne stranické rozdíly. Pro demokracii je to nadějný vzkaz: toxický jazyk není nevyhnutelný, ale souvisí s tím, jaké pobídky a mantinely politickému projevu nastavíme.

Evropské společnosti by si z této studie měly vzít jasné ponaučení. Toxický diskurz není jen „ošklivý“, ale erozuje základní předpoklady demokratického vládnutí: důvěru, respekt, schopnost vést racionální debatu a hledat kompromis. Pokud přenecháme veřejný prostor těm, kdo záměrně rozdmýchávají nenávist, riskujeme normalizaci agresivity a úpadek demokratické kultury.

Liberální demokracie musí hájit své hodnoty i způsobem, jakým o nich mluvíme. Otevřenost, lidská práva, solidarita či evropská spolupráce nejsou jen obsahové pojmy, ale také jazykové praktiky, které vyžadují kultivovanou diskusi, nikoli výkřiky a urážky. Jestliže má demokracie přežít nápor radikálních sil, bude to mimo jiné tím, že se ubrání pokušení odpovídat na nenávist stejným jazykem.

Jak říkají sami autoři studie: „Zvýšená toxicita politického diskurzu není jen projevem domácích konfliktů, ale odrazem širších strukturálních proměn ve způsobu, jak se dělá politika.“ Pokud nechceme, aby se z demokratické soutěže stala digitální aréna nenávisti, je třeba změnit samotné pobídky, které toxickou rétoriku zvýhodňují – od algoritmů až po mediální prostředí.